7. Nic to není...

29 3 0
                                    

Clarke se bez problémů dostala až k velitelčině pokoji. Lexa jí u svých stráží musela zajistit výjimku. Kdyby ji žaludek nesvýraly obavy, nejspíš by se i pousmála. Teď však chtěla pouze co nejrychleji zjistit, zda je Lexa v pořádku. Zaťukala na dveře.

Clarke: „Lexo? Jsi tam?”

Lexa: „Clarke, teď se to zrovna moc nehodí.”

To už však brala za kliku. Velitelka seděla v jednom z křesel, byla bledá a obvaz ještě před chvílí zakrývající zraněnou paži, ležel rozvinutý na zemi.

Clarke: „Lexo...”

Rána na Lexině paži byla celá rudá a oteklá, všechny pracně šité stehy, byly potrhané...

Lexa: „Muselo to počkat, dnešní obřad byl důležitý...”

Clarke se nedostávalo slov, zmocnil se jí vstek a taky strach.

Lexa: „Nic to není.”

Clarke: „To myslíš vážně?!”

Sklonila se k Lexe a položila ji ruku na čelo.

Clarke: „Máš horečku. Ta rána je nejspíš zanícená, potřebuješ antibiotika.”

Lexa: „Musím si jen trochu odpočinout.”

Clarke: „Dobrá... Pojď, lehni si. Já mezitím dojdu na ošetřovnu a přinesu, co je potřeba, Skaikru tu nechali nějaké zásoby.”

Pomohla Lexe do postele. Překvapilo ji, jak moc je slabá.

Clarke: „Hned jsem zpátky, neboj se.”

Lexa: „Já se nebojím. Clarke.”

Usmála se slabě Lexa a zavřela oči.

O půl hodiny později

Clarke: „Jsem tu, tohle by ti mělo pomoct.”

Lexa, ale zřejmě usnula.

Clarke: „Lexo?”

Lexa: „Mhmm...”

Clarke: „Je mi líto, ale musím tu ránu vyčistit, můžeš se zvednout?”

Lexa se s výrazem bolesti v obličeji opatrně zvedla do sedu.

Lexa: „Je tu hrozná zima.”

Clarke: „To dělá ta horečka. Teď se ale potřebuju postarat o tu ránu. Zvládneš to?”

Lexa: „Dobře.”

Následovalo několik nepříjemných minut, kdy Clarke znovu čistila Lexino zranění za doprovodu bolestných skřeků a tlumeným nadávek.

Clarke: „Budeš teď muset užívat tohle, to by si s tou infekcí mělo poradit.”

Ukázala Clarke na malou krabičku léků a dva podala Lexe spolu s pohárkem vody. Velitelka neprotestovala, vzala si nabízené léky a zdravou rukou si unaveně protřela oči.

Clarke: „Měla jsi mě nechat, tě ošetřit hned ráno a už vůbec jsi neměla chodit na ten trénink!”

Lexa ale jako by ji nevnímala, jen znovu zopakovala: „Je tu hrozná zima.”

Další výčitky neměly smysl, Clarke Lexu přikryla vrstvou kožešin a sama se posadila na židli vedle postele, dnes v noci ji nehodlala nechat samotnou.

O dvě hodiny později

Bylo něco po půlnoci, když sebou Lexa z ničeho nic trhla. Clarke okamžitě zpozorněla.

Clarke: „Ššš, všechno je v pořádku.”

Lexa: „Costio?

Clarke: „Cože?”

Lexa: „Clarke? Jsi tu?”

Clarke: „Jsem tady.”

Pohladila Lexu po vlasech. Určitě jen mluvila z cesty kvůli té horečce...

You've reached the end of published parts.

⏰ Last updated: Mar 09, 2022 ⏰

Add this story to your Library to get notified about new parts!

Clexa | alternativní závěr seriáluWhere stories live. Discover now