espérance

Une

Začátky jsou ta nejhorší věc.

Jak už jde o psaní něčeho nového nebo začátek nové kapitoly života. Jak to myslím? Jednoduše.

Když se vám v šestnácti dojebává život mnohem více než před tím. Nebo méně? Tohle je zrovna ta nejtěžší věc. Zjistit to co v mém životě bolí nejvíc.

Možná je to všechno, protože když se vám děje i malinká blbost a potom další a další. Je toho potom moc. Ze dvou menších problémů se stane dohromady o něco větší kus bolesti. A když potom tam letí další kousíček a potom zase další. Je toho už až moc. Tak kurva moc až tě na kolena dostane i opravdu blbý názor osob. Které žijí v tvém pitomém okolí i když se o ty lidi vůbec nezajímáš.

...

Proč vlastně píšu toto?

Už od mala jsem to měla těžké. Svým způsobem jsem přišla o bratra. Matka o mě jeví zájem jen když vidí peníze a člověk co mě kdysi dávno hlídal mi v tom období způsobil obrovské trauma. Už s ním umím pracovat, ale někdy je to opravdu těžké. Před nedávnem se stala ještě jedna věc. Kterou zde raději nezmíním.

Někteří si myslí že jsem jen příliš přecitlivělá. Mají pravdu, ale kdyby pociťovali ty pocity co já už od doby kdy jsem byla malá holka možná by byly stejní... A možná taky ne. Co já vím že?

...

A více zde nebudu psát, počkejte si na další kapitolu :).

×××
Dynna Moor