Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
XXV. Dvě zvrácené duše
ZAKLONILA JSEM HLAVU A TRHANĚ SE NADECHLA. Byl šedivý večer schovaný pod ocelovým poklopem; nad Allen Street připomínající pochmurný břidlicový monolit tančily bledé paprsky kandelábrů a oblohu přikrývaly husté kanýry tmavých mraků. Celičký den jsem byla svědkem toho, jak Cornelia postupně spřádá a rozvíjí svůj příběh. Jenže teď to vypadalo, že skončila. Pachatel byl zabit a už nebylo, co dále vykládat. Přesto jsem měla dojem, jako by jí na jazyku svrběl příslib pokračování.
„Je tohle konec?" zašeptala jsem a snažila se obrnit před tím, co mě čeká.
Musela jsem se zakabonit, protože paní Collinsová vyprskla smíchy. „Co byste ještě chtěla, slečno Reifová? Oliver Jackson byl zastřelen, Adrien se dostal do bezpečí a Altu Minor spolklo jezero. Cožpak vám nestačí několik vražd, únos a spiknutí staré desítky let?"
„Jenom se chci ujistit, že mi nic neuniklo. Koneckonců, je toho strašně moc," přemýšlela jsem se svraštěným čelem.
Paní Collinsová na mě dlouze a tvrdě zírala. Ale pak se usmála. „To mi povídejte..."
Chtěla jsem vědět, jak to bylo dál. A tak jsem se zeptala.
„Nyní bylo zapotřebí vyslechnout jedinou osobu, která mohla vnést do celé záležitosti trochu světla," přisadila si Cornelia. „Bylo jasné, že Shelby Freyová a Oliver Jackson spolupracovali, ale nikdo nevěděl, proč. Proč by Shelby napomáhala zločinci?"
„Byli přátelé?" vypálila jsem.
Tentokrát už se paní Collinsová rozesmála, upřímným smíchem, který jako by vycházel přímo z její duše. „Něco takového."
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Connie Collinsová ještě nikdy neviděla Adriena tak zmláceného – rozbitý nos, roztržený ret, oko oteklé tak, že na ně neviděl. Když zakašlal, dřív než dal kapesník do kapsy, Connie si všimla, že je na něm krev. Kulhal hůř než pan Van Leer, ale držel se na nohou.
