The Secret | Tom Hiddleston

9.

Ashley's POV

Potom co se stalo u Toma na gauči se radši ani nechci vidět v zrcadle. Stydím se za to, nemělo se to stát, nestojím o něj. Nechala jsem se jen unést, nic víc. Když jsem přišla do práce, Chris mě vřele přivítal svým medvědím objetím. Při tom co jsem ho líčila jsme si dobře popovídali, chtěla jsem se mu svěřit, ale nevěřím tomu, že by si to nechal pro sebe. Všichni jsou tu docela drbny. Když jsem dokončila svou práci, řekla jsem si, že bych si dala něco k jídlu, u kateringu nikdo nebyl, tak jsem měla dost věcí na výběr, když jsem si konečně něco vybrala, přišla mi společnost.

,,Zdravíčko!" pozdraví mě s úsměvem poměrně vysoký muž s roztomilým rozcuchem na hlavě. Jeho oči přímo září štěstím. Ach bože, opět modré oči. Pronásleduje mě to jako noční můra.
,,Jsem Sebastian a vy?" nastaví mi svou pravou dlaň. Vypadá velmi mile, až podezřele moc.

,,Já jsem Ashley, těší mě" vložím svou pravou dlaň do té jeho a úsměv mu musím opětovat.

,,Já to věděl! Chris mi o vás hodně vyprávěl"
,,Samozřejmě jen dobré věci!" doplní se smíchem. Celou dobu se směju s ním, je mi s ním až překvapivě pěkně. Myslím, že by jsme mohli být dobří přátelé.

,,Dobré ráno, Sebastiane" ozve se jeho chladný hlas, po kterém mě až zamrazí. Pohlédnu do jeho prázdné tváře. Vypadá naštvaně, ale Sebastianovi je to jedno, pořád se usmívá, chtěla bych být tak pozitivní jako on.

,,Dobré" opětuje mu pozdrav Sebastian.
,,Co je, Tome? Tváříš se nějak kysele" poštouchne ho. A to doslova, pěstí ho velmi jemně uhodí do ramene.

,,Nic, vůbec nic. Jsem v pohodě." falešně se na něj pousměje. Už mi to začíná docházet, on žárlí!

,,Stejně bych už měl jít. Pak si tě najdu" mrkne na mě, místo odpovědi bez váhání přikývnu. Když už se Tom nadechuje ke slovu, radši ho předběhnu a začnu mluvit já, jeho přednášky teď zrovna poslouchat nechci.

,,Hele, nechci se bavit o tom co se stalo u tebe. Nic to neznamenalo, nechala jsem se unést, toť vše, jasný?" v jeho očích vidím stopy lítosti. Doufal v to, že mu tohle neřeknu. Myslel si, že má vyhráno, ale to teda ne, takhle jednoduchý to není a nikdy nebude.
,,Omlouvám se, že jsem ti dala planou naději, ale já o vztah nestojím. Je to jen zbytečná další bolest a já si myslím, že další ránu bych už nezvládla" pozoruji špičky svých tenisek, nechci se na něj dívat. Hodně mi to usnadní, protože odejde. Musím si oddychnout, konečně jsem sama, tak jak to má být. Už vlastně ani nemám hlad, radši se vrátím zpátky do maskérny, kde dopadnu na sedačku a jen tak koukám do stropu. Vůbec mě nezajímá, že někdo přišel.

,,Ashley, jsem ráda, že jsem tě zastihla." místo na sedačce se vedle mě prohne. Pane bože, ta mi tady vážně chyběla. Amandu poznám aniž bych se na ní podívala.
,,Ráno jsem tě viděla přicházet s Tomem. A vím, že jste spolu něco měli. Něco víc než přátelství" kouknu se ní překvapeným výrazem. On jí to řekl? Jak to sakra mohl udělat!
,,Rozešel se se mnou, a já vím, že je to kvůli tobě. Buď se od něj budeš držet dál, nebo by to mohlo dopadnout špatně, jasný?" ona mi vyhrožuje? Musím se uchechtnout. Co by mi ona tak mohla udělat?

,,Jasný Amando, jasný" ironicky přitakám.

,,Myslím to vážně, asi nechceš abych všem řekla, že jste spolu spali v ateliéru tvé bývalé práce, že ne?" mrkne na mě a opět zmizí. Nemůžu uvěřit, že to řekl zrovna jí. Svůj obličej si schovám do dlaní, je mi z něj na zvracení. Vlastně jsem věděla, že to udělá. Už od začátku.

,,Je, Ashley, tady jste" uslyším hlas Sebastiana.
,,Jste v pořádku?" právě nejspíš stojí přede mnou. Promnu si obličej a nasadím falešný úsměv.

,,Ano, jsem v pořádku. Co potřebujete?" Sebastian se na mě zamračí a posadí se vedle mě.

,,Co se vám stalo? Já vím, že mě moc neznáte, ale můžete mi věřit" pohladí mě konejšivě po zádech. Přesně tohle nechci aby se dělo. Nepotřebuju cizí lítost. Dřív nebo později všichni budou stejně vědět jak to bylo a já ztratím opět všechno.

,,Bude lepší o tom nemluvit." narovnám se v zádech a opřu se o opěrku na pohovce.

,,Víte co? Zvu vás na oběd, jako odreagování." opět mi ukáže řadu svých čistě bílých zubů. No tak proč ne, zrovna máme pauzu, tak proč toho nevyužít. Přikývnu a vyskočím na nohy. Sebastian mi nabídne rámě, se smíchem ho přijmu, odcházíme ruku v ruce k jeho autu, kam oba nasedneme a vyrazíme na už zmiňovaný oběd.
,,Mám otázku" řekne zcela vážně.
,,Vy a Tom-"

,,Ne, rozhodně ne" předběhnu jeho otázku, svou odpovědí. Přikývne s tím svým úsměvem.

***

Dnešní směna byla dlouhá, ale skvělá. Celý den jsem strávila se Sebastianem. Oběd s ním byl plný smíchu a pohody. Dlouho jsem se takhle nenasmála. V autě mi zpíval nejrůznější písničky a následně mě dokonce odvezl domů. Dost jsme se sblížili. Jediný komu se to nelíbilo byl Tom. Věčně se na na nás mračil. Jednou dokonce do Sebastiana schválně vrazil. Strašně mi jeho chování leze na nervy. Když jsem dorazila konečně domů, ani jsem se nestihla převléknout a už mi někdo vyzváněl na byt. Kdo v tuhle hodinu něco potřebuje? Když otevřu dveře, uvidím tam stát Caitlyn se svěšenou hlavou.

,,Caitlyn? Co tu děláš?" na otázku mi neodpoví, radši vejde rovnou do bytu, zuje se a sedne si v kuchyni ke stolu.

,,Už to nemůžu dál držet v sobě." povzdychne si. Fajn, to teda nezní moc dobře.
,,Víš jak jsem ti psala, že ti musím říct něco o Tomovi?" na její otázku odpovím jemným přikývnutím.
,,Když jsi odešla, dlouho se z toho dostával, ptal se mě na tebe. Jednou jsem s ním zůstala v ateliéru po pracovní době, povídali jsme si a pak se to najednou stalo. Nevím jak, prostě jsme se políbili a pak no-"

,,Ne, nechci to slyšet" zastavím ji v půlce věty. Čekala jsem všechno, ale tohle vážně ne. Alespoň se jí splnil sen. Jediné čemu nemůžu uvěřit, že to potom zkusil i na mě. Je načase si teď promluvit s někým jiným.

,,Kam jdeš?" okřikne mě, když se začnu obouvat a brát klíčky od auta.

,,Něco si vyřešit" odseknu, nezapomenu za sebou pořádně třísknout dveřmi. Tohle mu jen tak neprojde. Sakra, Ashley, vždyť ti na něm přeci nezáleží! Okřikne mě svědomí. Teď je mi všechno jedno, chci spravedlnost. Cesta k Tomovi trvá tak 15 minut, když zaparkuju před jeho domem, bez váhání vylezu a zazvoním. Ani jemu netrvá dlouho mi otevřít. Vypadá překvapeně, nechápe proč jsem tady.

,,Ashley? Co se-" svou myšlenku nestihne doříct. Má pravá dlaň vystřelí a vrazí mu vážně silnou facku. Tohle je to co si zaslouží.
,,Hrabe ti? Za co?!" pohlédne na mě ublíženě.

,,Za to všechno! Za to, že mi lžeš! Za to, že jsi se sakra vyspal s mojí kamarádkou! A ještě to potom zkoušel na mě!" opět mám oči plné slz. Proč mi musí tolik ubližovat. Nechci ho už vidět, nechci už na něj myslet a už vůbec s ní nechci pořád řešit nějaké problémy. Mám toho dost.

Ahoooj :D A je to tady, další drama.
Co na to říkáte a jaké jsou vaše teorie?
Nebojte, nebudou se hádat do nekonečna :D
V pondělí dávali Avengers: Infinity War. Dívali jste se? Já samozřejmě ano.
Dívali jsme se s bratrem a myslím, že má vážně zážitek :D
Sice jsem to už párkrát viděla, ale i tak když zrovna Loki umíral, buď jsem křičela, že se na to nechci dívat, nebo jsem se na to dívala s otevřenou pusou hahaha.
Napadá mě ještě jedna otázka, viděli jste seriál Loki? Já teda ano, miluju to a mohla bych se na to dívat každý den :3
Strašně se těším na druhou sérii!! <3
Tak jo, uvidíme se brzy!! - Š