The Secret | Tom Hiddleston

8.

Tom's POV

Je roztomilá, když se na mě zlobí. Už včera, když mi pozdě večer zavolala, věděl jsem, že se něco děje. Nikdy mi nenapsala, natož zavolala sama od sebe. Nebudu lhát, samozřejmě, že mě neskutečně moc vytočilo, že se líbala s někým jiným než jsem já. Už od prvního dne co ji znám, jsem věděl, že žádnou jinou a hlavně úžasnější ženu nikdy nepoznám. Potom co odešla a já zůstal napospas osud, jsem se hodně sblížil s její přítelkyní Caitlyn. Řekla mi toho opravdu hodně a já teď vím co si můžu dovolit. Když se teď dívám do její rozespalé tvářičky, cítím v sobě takový zvláštní hřejivý pocit.

,,Byla jsem opilá Tome, nemůžeš to brát vážně" uchechtne se. Musím zadržovat smích, zmatkuje a neví co mi odpovědět.

,,A ten s kým ses tam líbala, byl to ten tvůj "přítel"?" naznačím prsty uvozovky nad slovem přítel. Chvíli vypadá zmateně, to mi skvěle hraje do karet. Potom co se rozmyslí co mi má říct, nebo spíš co má udělat, pouze váhavě přikývne.

,,A jak se jmenoval, jen tak mimochodem?" pokrčím rameny s mírným úsměvem na rtech. Vím, že jsem ji právě dostal do kouta.

,,To tě vůbec nemusí zajímat Hiddlestone" koukne se mě tím svým uraženým výrazem. Snaží se, ale já ji to nežeru. Bylo těžké si u ní získat důvěru za tu celou dobu, co jsme spolu pracovali. I když, tak dlouho to zase nebylo. A ta důvěra zmizela pouhými třeba třemi slovy.
,,Kolik je hodin?" promne si spánky, musí ji třeštit hlava. Zajímalo by mě kolik toho vypila.

,,Chceš prášek?" nadzvednu tázavě obočí. Pouze přikývne. Když někde vyhrabu prášek na bolest, napustím ji rovnou do sklenice vodu a oboje ji vrazím do rukou.
,,Je půl dvanácté, jen tak mimochodem" jen tak utrousím do vzduchu. Skoro vodu, kterou vypila, vyprskne zpátky do skleničky.

,,Sakra, sakra, sakra!" zakřičí za běhu, hledá své věci.
,,Už před hodinou jsem měla být v práci!" vyšiluje.

,,Neboj, volal jsem tam, že přijdeš později, že máš nějaké důležité vyřizování" mrknu na ní. Vidím, že se jí uleví. Doufal jsem, že mi třeba poděkuje, ale toho jsem se nedočkal. Dál mi běhá po domě a hledá své oblečení a věci.

,,Kde mám sakra oblečení!"

,,Hledej" opřu se futra v obýváku a pozoruju jak rozhazuje všechno co ji přijde pod ruku. Musím se smát.

,,Přijde ti to vtipné?" nadzvedne obočí. Přikývnu a dál se směju. Moc dlouho mi to nevydrží, protože mi přímo do obličeje přistane polštář. Teď se naopak směje ona, tohle mi chybělo. Dlouho jsem její smích neslyšel.

,,Hej!" zakřičím po ní se smíchem. Zvednu polštář ze země a rozeběhnu se za ní. Než se stihne vzpamatovat, praštím ji také do obličeje, ale jemně, teda doufám. Když se probere z drobného šoku, sebere další polštář z pohovky a začne mě doslova mlátit co nejvíc to umí. To jí nedaruju!

,,To ti nedaruju" zopakuju svou myšlenku. Mlátíme do sebe jako maniaci, ale oba se tomu smějeme, dlouho jsem se takhle nebavil. Když nedávám pozor, omylem uklouznu a tak Ashley povalím na pohovku, nakonec skončím i já na ní, protože se instinktivně chytla mé paže a tak mě stáhla na sebe. Po takové dlouhé době se jí dívám tak zblízka do těch jejích čokoládových očí.. Prohlížím si každý kout její nádherné tváře, ale u čeho se nejvíce pozastavím jsou její plné rty, připomínají srdce. Moje srdce, které bije jen pro ni. Když se opět vrátím k jejím očím, má rozšířené zorničky, dívá se do mých očí, jakoby se v nich snažila něco vyčíst. Ale jediné na co teď myslím je, že bych jí chtěl tak moc políbit. Vypadá to, že oba čekáme na první krok toho druhého. Mám to udělat? Když už si řeknu, že to udělám, bylo pozdě.. Udělala to za mě ona. Chytla mě svou maličkou dlaní za zátylek, a tak si mě přitáhla ještě blíže. Jsme oba velmi opatrní, nevíme co si můžeme dovolit. Tento polibek je úplně jiný než ten včerejší, tenhle je plný pocitů, hlavně jsem oba při smyslech. Že, Ashley?

,,Ehm, promiň" odtáhne se ode mě. Doufal jsem, že to nikdy neskončí, nemůžu se jí nabažit. Sakra, Tome, ovládej se! Kde jsou ty chvíle, kdy jsem nerandil.
,,Nechtěla jsem" Snaží se vyhnout očnímu kontaktu. Přesně jsem věděl, že se to stane, teď je po všem.

,,Ashley, víš, že tě mám rád, že jo?" chci ji pohladit po její jemné tváři. Ale nenechá mě, ucukne a doslova mě ze sebe shodí, aby mohla opět odejít. Nechci jí pouštět, už nikdy, nikam.

,,Hm" odsekne.
,,Dej mi to oblečení, ať už můžu jít" nastaví mi svou pravou dlaň, chci jí chytit a opět si ji k sobě přivinout, chci jí alespoň ještě jednou políbit. S mírným povzdychnutím dojdu pro její už dávno vyprané a vysušené šaty.

,,Děkuju" přikývne.
,,Chci se obléknout, Tome"

,,Jo, jasně, promiň" trapně se uchechtnu a odejdu do kuchyně. Po necelým 10 minutách mi do kuchyně napochoduje v těch jejích, černých minišatech. Ach bože, nedívej se na ní! Okřikne mě svědomí. Nejvíc mě na tom štve to, že na ni sahal někdo jiný, než já, nějaký opilý chlap v klubu!

,,Hodíš mě do práce?"
,,Prosím" dodá šeptem. Je roztomilá. To její malé prosím mě přesvědčilo. S přitroublím úsměvem přikývnu a vezmu do rukou klíčky od mého auta.

***

V ateliéru se mi ztratila z dohledu, určitě už je v maskérně a maluje Chrise. Proč sakra nemůže zase malovat mě? Jasně, Amanda.

,,Tome!" sakra, proč jsem o ní začal přemýšlet?! Ten její upištěný hlas mi leze na nervy.
,,Kde jsi byl tak dlouho, lásko?" stoupne si přede mnou na špičky a políbí mě na líčko, protože na rty jí to nedolovím.

,,Musel jsem něco zařizovat" falešně se na ni usměju. Ano to "zařizování" byla polštářová bitva s Ashley. Až teď mi vlastně došlo, jak to sakra zvládla po takové kalbě?

,,S Ashley?" složí si ruce na svém umělém hrudníku. Nesnáším se za to, že jsem s ni do toho "vztahu" šel.

,,Ano, s Ashley" přitakám.

,,Ty mě snad podvádíš?" mám jí lhát? Nebo mám snad sehrát nějakou scénu? Ne, na to nemám náladu. Myslím, že mám lepší nápad.

,,Víš co, Amando? Je konec" zakrčím si ruku do kapsy u mých tmavě modrých kalhot a se zdviženou hlavou odejdu. Konečně jsem volný od té mrchy! Slyším opět ten její falešný pláč, bože jak já ji nesnáším.

,,Tome! Musím s tebou nutně mluvit!" přiběhne za mnou můj bratr od jiné matky, Chris. Vypadá docela šťastně, tak to bude stát určitě za to.

,,Neuvěříš! Včera jsem byl v klubu a potkal jsem tak jednu holku! Byla fakt nádherná! Měla dlouhé zrzavé vlasy, hnědé oči a obličej plný pih. Myslím, že se jmenovala Ashley?" Vypráví mi to jak nějaký zasraný příběh! No to snad není ani možný! Takže ten chlap z toho klubu je Chris! Já ho snad zabiju!

,,Ty vole, támhle to je ona!" ukáže směrem před sebe. Přímo před námi u kateringu stojí Ashley, v celé svojí kráse. Nemůžu uvěřit, že se jí dotýkal zrovna Chris. Když se Ashley najednou začne usmívat, podívám se kdo tam s ní vlastně stojí. No to snad ne! Právě tam snad flirtuje se Sebastianem?! Proč se na něj takhle usmívá? O čem si povídají? Proč se s ním sakra baví?!

,,Hej, posloucháš mě?" zamává mi před obličejem Chrisova dlaň. Ignoruju ho, teď je přednější, abych ukázal čí Ashley doopravdy je.

Ahoj všem!! Snad máte všichni hezký zbytek soboty.
Tato kapitola je z pohledu Toma, dost mě to bavilo, protože je v ní hodně pocitů, které on cítí. Chtěla jsem se hlavně ze svých zamilovaných pocitů vypsat.
Láska je divný cit, občas ji nechápu, ale i přes to ji miluju. Miluju o ní psát a miluju ji cítit.
Tom se nám konečně rozešel s megerou Amandou a přišel nám nový přírůstek a to Sebastian Stan!!! <3
V příští kapitole bude mít rozhodně větší roli, tak se máte na co těšit :D
Nebojte, Tom ho nezabije, a Chrise možná taky ne, hahaha.
Co říkáte na další romantickou chvilku u Toma na gauči? Byla to docela improvizace, ale líbí se mi to. Je to náhodou docela romantika, řekněte mi, kdo by to nechtěl? :D
U psaní téhle kapitoly jsem poslouchala snad všechny smutné a romantické písničky od 1D a z jejich sólové dráhy. Mám tu nějaké 1D fanoušky?
Dost mi to pomohlo se do toho psaní ponořit, tak snad se vám kapitola líbí! <3 - Š