Anaid Viguité: Zrozena v pekle (1. díl) ✓

》Hodná holka《

Vlčice se proměnila na dívku s havraními vlasy a zadívala se na bojující muže. Upír versus démon. Démon si vedl vcelku obstojně, jen na boku byla zřetelná rána po noži. Upír v sobě měl zapíchnutý nůž, který trčel ze stehna, ale ignoroval ho a snažil se zneškodnit svého soupeře. Tvrdě udeřil Liama do tváře a roztrhl mu kůži. Liama popadl vztek a proměnil se v démona. Upír byl zaskočen a zaváhal. Démon si toho všiml a zakousl se Arnoldovi do ramene. Ten se chytil za své pokousané rameno a vzal nohy na ramena. Je s ním amen, to mu bylo jasné.

Již byl na rohu ulice, když ho zastavil vysoký blonďatý muž. Neváhal a urval Arnoldovi hlavu. Jeho bezvládné tělo se skácelo k zemi.

Jeho vrah pohlédl na dívku stojící v uličce a zírající na tu scénu. „Konečně se znova potkáváme, má drahá Anaid." Muž se usmál a odhalil své upíří tesáky.

Dívka poznávala vraha své rodiny. Jeho úsměv je nezapomenutelný.

„Nicolasi..."

Upír se z plna hrdla zasmál. Jeho smích zněl, jako když o sebe dřou dva příbory. Anaid výhružně zavrčela a napjala se.

„Má drahá, když jsi byla dítě, nechal jsem tě žít z jednoho prostého důvodu," Nicolas vykročil směrem ke stojící dvojici. Dívčino vrčení se rozléhalo celou uličkou," Měl to být pro tebe trest. Vyrůstat bez rodiny, bez přátel a bez opory. Jenom sama. Měl to být trest za to, co jsi zač. Jen hříčka přírody. Bestie. Katastrofa."

Upír šel ladně jako laňka a kráčel přímo k černovlásce.

Liam se znova proměnil na démona a upřel své černé oči přímo na Nicolase. Ten se tomu jen zasmál. Upír dal hlavu na stranu a prohlížel si démona se zájmem v jeho modrých očích.

„Ohromující." Jediné slovo vyvedlo Liama z míry. Svraštil obočí. Proč se mě nebojí? Proč neutíká? V hlavě mu začaly vířit otázky.

Podíval se na Anaid. Poprvé, co viděl lovkyni se třást.

Dívčiny ruce byly pevně sevřené v pěst. Kolena se ji třísla, ale v obličeji měla naprosto šílený výraz. Její oči se upíraly na Nicolase, čelisti měla pevně sevřené a rychle dýchala.

Liam se rozhodl vyrazit do akce. Zařval a rozběhl se naproti upírovi.

„Liame, ne!" Dívčin hlas byl zoufalý, plný strachu. Avšak černovláska nic nezmohla. Upír se mohutně napřáhl a než k němu démon doběhl, odrazil ho do stěny, která pod návalem takové síly zapraskala.

Démon se svezl k zemi a vlasy se mu začaly zbarvovat do karmínově rudé barvy. Snažil se vydrápat na nohy, ale přišel k němu Nicolas a klekl si před něj.

Anaid se nezmohla ani na slovo. Chtěla pomoci příteli, ale když se pokusila pohnout, jako by její nohy byly z betonu. Nedokázala pomoci, cítila se zbytečná.

Po tváři jí začal stékat potůček slané tekutiny. Poprvé brečela od smrti jejích rodičů. Jediné, co spojovalo tyto dvě události, byl upír klečící u jejího polomrtvého kamaráda.

Nicolas znova naklonil hlavu na stranu a uchopil chlapcovu čelist do ruky. Natočil si ho k sobě, ať mu vidí do očí.

Liam byl velmi slabý. Nemohl se pohnout a navíc mu upír drtil čelist. S obrovskou námahou pohlédl nahoru a spatřil modré oči hledící na něj. „Bude tě škoda, mladíku." Nicolas neváhal a udeřil s démonovou hlavou o zeď, která znova praskla. Ozvalo se křupnutí.

Upír pustil Liamovu hlavu a ten se svezl bezvládně k zemi. Na temeni hlavy se mu táhla obrovská, silně krvácející rána. Pulzování v místě, kde démonovi praskla lebka, bylo nesnesitelné. Chlapec cítil všechnu bolest, dokud neupadl do temnoty.

Anaid silně zavřela oči, jako by chtěla zmizet z tohoto světa. Upír se ohromnou rychlostí přesunul před ni a zadíval se jí do tváře.

„Naše udatná, šlechetná lovkyně. A stojí tady jako solný sloup a pláče." Jeho nepříjemný smích dívku vytáčel, ale nezmohla se na nic. Soustředila se na své pocity. Musí přestat myslet na Liama, ležícího v kaluži krve, a bojovat.

Opatrně sáhla na svá záda a v rukou se ji ocitly rukojeti jejích dýk Sai. Dívka otevřela fialové oči a upřela je na to monstrum, co stálo před ní. Upír se usmál a ukázal na odiv své tesáky částečně pokryté krví.

Znova dal hlavu na stranu a vzal do rukou jeden zbloudilý pramen dívčiných vlasů. „Jsi krásná po matce. Chutnáš taky tak?" Anaid polkla na sucho a vyčkávala na správnou chvíli.

Upír ji tvrdě uchopil za zápěstí a ozvalo se křupání. Drtil její zápěstí, dokud dívka neupustila obě dýky. „C-c-c. Žádné zbraně."

Nicolas přitiskl dívku na svoji hruď a uchopil její bolestivé zápěstí do jedné ruky. Anaid sykla bolestí. „Copak? Bolí tě něco?" Ironie v upírově hlase byla nesnesitelná. Dívka nesnášela jeho a všechno na něm. Jeho smích, jeho mluvu, jeho oči a jeho celého.

Nicolas odhrnul Anaid z krku zavazející vlasy a naskytl se mu pohled na útlý krk, který přímo lákal k tomu, aby se zakousl.

Upír se naklonil a přejel dívce po krku tesáky. V půli cesty se zastavil a vdechl Anaidinu vůni. Ucítil sladký pach belgické čokolády. Ta vůně byla naprosto opojná.

Už nečekal a zabořil své tesáky do dívčina krku. Její krev byla stejně opojná jako její vůně. Dívka sebou trhala a cukala, ale upír byl jasně silnější. Anaid najednou přestala vzdorovat a uvolnila se. Hodná holka. Pomyslel si Nicolas a v duchu se usmál.

Najednou však dívka ucukla a proměnila se v obrovského černého vlka. Upír se usmál a setřel si krev stékající po bradě.

„Myslíš, že takhle si tě taky nebudu moci vychutnat?"

Vlk zavrčel a rozběhl se k upírovi. Odrazil se a skočil přímo na něj. Nicolas pohotově uhnul z cesty a vlkovi naprázdno klaply zuby a dopadl na tvrdý beton. Lehké zakňučení nebylo téměř slyšitelné, ale ta bolest, kterou dívka cítila. Po krku ji stékala její vlastní krev, rána silně tepala a obě její přední nohy v oblasti zápěstí neskutečně bolely.

Vlk se rozzuřil a znova se vrhl na upíra stojícího opodál. Ten se přikrčil a ve vhodnou chvíli vlkodlaka udeřil do čelisti. Vlk se praštil o kontejner a sesunul se k zemi. Poté se znova proměnil na drobnou dívku s havraními vlasy.

„Kdy se poučíš a připustíš si, že jsem silnější." Nicolas kroutil hlavou a zamířil k dívce ležící u kontejneru, která pomalu ale jistě upadala do bezvědomí.

Přidřepl si k ní a přisunul si ji k sobě do klína. Anaid dýchala velmi mělce a už nedokázala ani pořádně otevřít oči. Byla si jistá toho, že tady a teď zemře. A to pod rukama upíra, který zabil její rodinu. Za chvíli se uvidíme, mami a tati. Pomyslela si a pozvedla koutky do lehkého úsměvu. Na víc se nezmohla.

Nicolas ji pohladil po ráně na krku. Nehojila se a on věděl moc dobře proč. Potřel si zuby vlčím morem, pro vlkodlaky jedovatým.

„Sbohem." Zašeptal a naklonil se k Anaidinu krku. Znovu vdechl vůni belgické čokolády a zabořil své zuby do masa. Anaid se prudce nadechla a svěsila ruce podél těla.

Najednou však Nicolas přestal a vzhlédl k dívce stojící prostřed uličky. Její temně hnědé vlasy lemovaly snědou pokožku. Nebyla opálená, byla to černoška. Lehce se na upíra usmála a v rukou se jí objevila katana.

Nicolas vstal a uklonil se před tou kráskou, která na něj zlověstně hleděla. „Vypadni odsud!" Její hlas byl něžný, ale bylo v něm i cosi živočišného a divokého.

„Jen dokončím svou práci." Upír se usmál a vzal polomrtvou Anaid do náruče. V tom se mu do ramene zapíchl kůl.

„Krucinál!" Jeho křik byl bolestivý. Upustil černovlásku na zem a utekl.

----------------------

V médiích máte tu dívku, co zaútočila na Nicolase (P.S. Je to nová postava !!)

Myslíte, že Anaid zemře? A kdo by mohla být ta dívka, co zahnala Nicolase?