Yuki Shikimuto: Síla v nás. (Pozastaveno)

setkání

Dívka stále ležela na lůžku, nevnímajíc co se kolem ní děje. Uběhli asi 2 dny a ona stál byla v roku svých zmatených vzpomínkách. Postavy tam byly zahalené jakousi tmou.
Mluvily potichu, moc jim nerozuměla zachytila jen pár slov.
Snažila se soustředit na jednu vzpomínku která ji dodávala trochu odvahy. Bylo tam více lidí vyzařovala z nich příjemná až taková hřejivá aura. Držel jí v poklidném snění,ale byly tam i obavy.

Obavy a smutek jí zahalovali jako černý plášť.
Byla zmatená, sem tam se mohl i velký stín a snažil se k ní promlouvat. Měla pocit že má něco najít avšak si nedokázala vzpomenout na to co by to mohlo být.
Cítila že něco ztratila. Něco co jí dodávalo pocit "celku".

Něco, nebo někdo jí bránil v tom si vzpomenout.
Oči jí zběsile kmitaly pod víčky.

Sem tam jí byl vyměněn obklad na zpoceném čele.
Dívka za ní chodila i několikrát denně.
Přemýšlela co je zač, kde se tady vzala.
Až jednou pozdě v noci doběhli domu muži udýchaným a značně vyděšený.

"Kurzoru" zalapal po dechu starší muž a podal jí papír.
Dívka si ho se zaujetím vzala a prohlídka si ho.
Muži se mezitím posadily.
"Pořád spí?" Zeptal se mladší a prohlédl si ji starostlivým pohledem.
"Ano a nevypadá to že by se chtěla probudit."
Poté co si pořádně přičetla papír zhlédla.

"Takže to ona? To ona zmasakrovala ty lidi a teď jí hlavní vesnice hledají?"
Oba muži přikývli.
"Je nebezpečná, zítra dojdeme ohlásit že je tady "
"Dobré, počkám tu s ní."
"Ne Kurzoru, půjdeš taky. Kdyby se vzbudila mohla by tě taky zabít a já nechci ztratit další důležitou osobu v mém životě." Posmutněl starší muž a dlouze se protáhl.

"Ne, doopravdy nevíme co je zač a dle toho co tu píšou, též m milující rodinu jako my a takový lidí jen tak neubližují." Stoupla si na protest divka a vyšla vstříc pokoji kde dívka ležela. Jemně jí sundala obklad z hlavy a namočila ho.

"Pořád se o ní bojíš i když víš co je zač?"
Promluvil zase onen starší muž od dveri pokoje.
"Jsi až moc hodná, stejně jako tvá matka."

Dívka pomalu vstala, nekomentoval otcův proslov. Jen se na něj lehce usmála.

Věděl že s ní nehne, byla stejně tvrdohlavá.
Proto se ráno vydal sám do nejbližší velké vesnice tedy za Mizukage.

***

Mezitím trojice nindži doběhla před listovou vesnici.
Žena jenž běžela celou dobu vpředu značně zpomalila.
Srdce jí tlouklo a snažila se nabrat nějaký vzduch do plic.
"Můžeme?" Optal s Kiba a došel k bráně která jim byla ihned otevřena.

Šli spící vesnici až do hlavní budovy Hokage.
"Snad ještě nespí" pomyslel si Shino a otevřel hlavní dveře do budovy. Šli dlouhou chodbou, napětí by se dalo snad i krájet.

Před dveřmi chvilku spočinuli.
Žena bez zaklepání rozrazila dveře a vyšla vstříc spící postavě na stole.

"Tsunade, Tsunade" zakroutila hlavou a pozvedla prázdný pohár od sake.
Sedla si naproti ní a opřela se do pohodlného křesla.
"My půjdem domu." Zamával na rozloučenou Kiba "myslím že to už zvládnete bez nás" protáhl se a nečekají na nějakou reakci odešli.

V místnosti zůstala sama se spící ženou, vytáhla z pod ní nějaká lejstra a začetla se.
Byla tam mapa a zapsaná různá čísla.
Tými jak pochopila, prohledávali různé části.
Červená znázorňovala zemi ohně. Modrá Vody a podobně. Po chvilce odhodila papíry na prázdné místo na stole. Tsunade leknutím naskočila, už už chtěla pronést nějaké nadávky, ale po té co si všimla osoby sedící v křesle oněměle se zpátky usadila do křesla.

"Tak tě našli" hlesla a začala šmátrala pro něco pod stolem.
"Hledáš tohle?" Vytáhla z pod stolu bílou flašku s nápisem sake.
Tsunade vytáhla 2 malé panáčky stejné barvy a nechala ať je naplní onou tekutinou.

"Tak povídej, co máš v plánu" se zaujetím hleděla na ženu před sebou.