Darkness between the stars

Pod nebem

Rozešla jsem se chodbou. Na chodbě byli čtyři dveře, jedny byli s kupelnou, kam jsem se už podívala. Další byli od obývaku a kuchyně a dalších měl Hikaru ložnici. V posledních jsem ještě nebyla. Přiblížila jsem se k nim a stiskla kliku. Vstoupila jsem do knihovny. Byli tu knihy všeho druhu. Okno bylo zahaleno zaclonou a proto bylo v pokoji přítmí. Rozešla jsem se dovnitř za sebou zavřela dveře. Prohlížela jsem si knihy, překvapilo mě, že tu má Hikaru i zakázanou četbu a to zakázanou magii. Temnou magii, která se nevyučuje. Vydala jsem se do tohoto oddělení. Prohlížela jsem si knihy a jejich názvy. Zaujala mě jedna kniha "Jak předejít smrti" vzala jsem ji do ruky. Byla to malá knížka, zapřášená asi jí nikdo dlouho nečetl. Nakonec jsem si ji vzala. To přecce nikomu neuškodí. Poté jsem si vzala ještě jednu, která popisovala základy temné magie. Vydala jsem se dál a až teď jsem si vzpomněla, že nevím, kde mám věci. Rychle jsem nakoukla do kuchyně.

,,Hikaru, nevíš kde mám věci?"zeptala jsem se.

,,Aldon pro ně včera byl. Máš je nahoře v jednom z těch pokojů."řekl a dál krájel něco na kuchyňské lince. Firion stál vedle něho a jen tupě čuměl do lednice. Otočila jsem se a vydala se na chodbu odkuď jsem chtěla jít nahoru po schodech. Když jsem odcházela slyšela jak se Hikaru ptáFiriona. Jestli už našel to co měl hledat v té ledničce. Ušlíbla jsem se a vydala se po schodech. Vyšlšla jsem schody a dostala se na chodbičku, kde byli dvoje dveře. Z jednoho se ozývali hlasy. Usoudila jsem, že tam sedí Aldon a Lumiel. Proto jsem se vydala do těch druhých. Otevřela jsem dveře a vstoupila do malého pokojíčku. Byli tu dvě postele a střešní okno. Na jedné z postelí, byl položený můj baťoh. Vydala jsem se k němu. Rychle jsem ho prohlábla. Nemohla jsem najít, co jsem hledala. Zmocnil se mě vztek. Do pokoje vešla Lumiel.

,,Cassiopeo, v pohodě?"zeptala se mě opatrně.

,,Ne, hrabali jste se mi v baťohu?"řekla jsem chladně. Hlasem z kterýho šel mráz po zádech. Otočila jsem se na Lumiel. V očích měla strach.

,,Ne nehrabali"řekla. Něco mi říalo, že mluví pravdu. Vztek mě přecházel. Možná to mají ty dva Regulus a Zosma. Měla jsem na ně vztek. Uklidnila jsem se a znovu pohlédla na Lumiel.

,,Promiň, jen se mi něco zratilo."řekla jsem a posmutněla jsem. Ztratil se mi přívěšek, který mi zbyl jako jediná vzpomínka na rodinu.

,,Dobře. A co?"zeptala se Lumiel. Jen jsem zakroutila hlavou, aby se neptala. Pak mi to došlo.

,,Lumiel, nechodí s váma do školy na jednou někdo se jménem Regulus a Zosma?"zeptala jsem se a pozorovala Lumiel. Ta se u jejich jmen zašklebila.

,,Ano, to chodí" z jejího hlasu jsem poznala nechuť. nejspís se nemají moc v lásce. Bylo to jasné pojedu s nimi do té jejich pitomé školy. Už jen kvůli Firionovi, ale taky abych dostala ten přívěsek zpátky.

,,Kdo spí na téhle posteli?" ukázala jsem na druhou postel.

,,Já"řekla Lumiel a posadila. Dobře budu tenhle pokoj sdílet s ní. Sice mi nic neprovedla, ale v lásce ji fakt nemám.

,,Oběd"ozvalo se. Lumiel otevřela dveře a rozešla se ke schodům a já se vydala za ní. Když jsme došli do obýváku, seděli u stolu už všichni Firion, Aldon a Hikaru nandaval jídlo. Posadila jsem se naproti Aldonovi a vedle Firiona. Lumiel si sedla bedle Aldona a Hikaru seděl v čele. 

,,Dobrou chuť"řekl Hikaru a to byl pro nás povel, abychom se pustili do jídla. V místností nešlo nic slyšet jen bouchání našich příborů o talíře. 

Ale to slastné ticho musel Aldon prolomit. ,,Slyšel jsem Cass, že s náma možná pojedeš do školy"řekl Aldon a podíval se na mě. Já se mu také zadívala do očí. 

,,Ano"řekla jsem a dál se věnovala jídlu. 

,,No a pojedeš?"zeptal se. Pokrotila jsem očima, to neumí mlčet. 

,,Ano"řekla jsem jednoduše. Hikaru zvedl hlavu od jídla a zaměřil na mě svojí pozornost. 

,,Už jsi se rozhodla?"zeptal se zamyšleně.

,,Očividně"řekla jsem.

,,Víš Cassiopeo docela by mě zajímal důvod, proč"řekl Hikaru. ,,Jen tak se rozhodnout, když jsi ještě před hodinou tvrdila opak"dodal a upíral na mě svůj pohled. ja mu ho oplácela. 

,,Člověk může rychle změnit názor"řekla jsem a stále mu oplácela pohled.

,,Jsem rád, že snáma pojedeš, Cass"řekl Firion. ,,Mohl bychom zajít zítra všechno nakoupit do školy."dodal a Lumiel přikývla. Z jejího pohledu jsem poznala, že rozhodně ráda není, že s nima pojedu. 

,,To byste mohli"řekl Hikaru a tím přerušil válku pohleduů s Lumiel, kterou jsme mezitím vytvořili. ,,Ještě dneska napíšu do školy, že taky nastoupíš"dodal a když dojedl, tak se zvednul a šel asi napsat ten dopis. 

,,Víš Cassipeo docela by mě zajímalo, co si zač. Zničehonic se objevíš a najednou okolo tebe všichni jen skáčou."řekla Lumiel a usklíbla se. Já se na ní otočila a upřela na ní ledový pohled. 

,,Copak chbí ti pozornost"sykla jsem naštvaně. 

,,No já, že zničehonic se tu objevíš a přisereš se k nám"řekla

,,Co máš za problem Lumiel?"řekl Firion

,,Já s ničím problém mám, ale tady Cassiopea jich má hromadu. A pokud si nebudeš dávat pozor neskončíš dobře"řekla a já se divila jak to, že najednou tak otočila, když v pokoji byla úplně v pohodě. Zničehonic se zvedla a naštvaně odešla z pokoje. Já jen upřela pohled na Aldona. Ten pokrčil rameny a vydal se za ní. Firion se na mě podíval, pokrčil rameny a pokračoval v jídle. 

,,Tak jestli s ní mám být v jednom pokoji, tak jsem zvědavá, jak to přežiju."řekla jsem a odfrkla jsem si a také se pustila do jídla.

,,Jsem fakt rád, že s náma jedeš"řekl Firion, já se na něj usmála. ,,A nadůvod se tě ptát nebudu i když tuším, že já to asi nebudu."řekl a já byla vděčná, že se neptá. Poté co jsme se najedli. Jsme se vydali spolu nahoru. Firion vstoupil do toho pokoje, kde jsem ještě nebyla. Pokoj byl prázdný, Lumiel s Aldonem museli být v tom druhém. Firion otevřel okno a vstoupil na schodiště. Vstoupila jsem za ním. Stála jsem na požárním schodišťi v jedné z těch tmavých uliček tohohle města. Na druhém domu byli balkony, na kterých byli různé sezení. Na které se lidi v létě posadili a užívli si večer. Firion se mezitím vydal na horu po schdišťi a já za ním. Vyšli jsme na střechu, kde jsme se posadili a koukali do uliček a na střechy ostatních domů. 

,,Dáš si?"zeptal se Firion a natáhnul ke mně balíček cigaretu. S přikývnutím jsem si jednu vzala. Firion mi zapálil a potom sobě také. Vdechla jsem kouř a cítila jsem, jak jsem se uvolnila. Byl tu krásný klid.

,,Myslím, že tu zůstanem do večeře."řekla jsem. Opravdu se mi nechtělo, zpátky do domu za Lumiel a Aldonem. Nechtěli se mi řešit. A tak jsme s Firionem seděli na střeše. Každý ve svých myšlenkách.