Save me/ˢᵒᵖᵉ

;1;

Jung Hoseok;

Spolu s Jiwoo jsme prohledávali ten zpropadený byt. Začali jsme chodbou, kde jsme nenašli nic, co by napovídalo tomu, kdo Jeon Jeongguk vlastně byl. Byt jsem si pamatoval, jeho jsem však nedokázal zařadit k nikomu, s kým jsem kdy jednal. Marně jsem si tím lámal hlavu do doby, kdy mě začala bolet a já nad tím přemýšlel i ve snech. 

"Zkusme kuchyni, ta je spojená s obývacím pokojem, tam bychom mohli něco najít," navrhla moje sestra, která vypadala stejně zamyšleně, jako já. Pohled na ní mě však bolel. Byla smutná, trápila se a já už nevěděl, jak jí pomoci. Už přes týden nespala a dokonce si dala pauzu od práce, stejně jako já na dva týdny. Přespávali jsme v hotelu nedaleko tohoto bytu, který jsme nalezli sice zamčený, ale Jiwoo znala kód, takže jsme se mohli dostat dovnitř.

Přešli jsme do obývacího pokoje a můj pohled jako první padl na obrovské, černé piano. Zapálelo mě v očích. Yoongi tak moc miloval hraní na piano a klavír, a když jsem tady oba nástroje zahlédl, neodolal jsem a obou jsem se musel dotknout. Ještě před týdnem tady byl. Věci si musely pamatovat jeho dotek ještě teď. I já si ho pamatoval. I po čtyřech letech, kdy jsem se nedokázal smířit s tím, že bych ho snad už nikdy neměl spatřit. Otočil jsem se, abych viděl na celou místnost. Vše bylo pečlivě uklizené. Yoongi byl vždy perfekcionista a úklidový maniak. Pousmál jsem se při vzpomínce na to, kolikrát mě peskoval za to, že jsem měl občas tendence k tomu, dělat nepořádek ve svých věcech. Trvalo mi dlouho zvyknout si na to, že mi Yoongi nedělal pořádek ve schůzkách, jak to vždy dělával. Povzdychl jsem si. "Nemá to cenu Jiwoo, Jeongguk tu určitě nic nenechal," prohlásil jsem. Prudce se na mě otočila. "To neříkej! Něco tady musí být... nějaká stopa, cokoliv!" vyjekla a já viděl, že ztěžka polykala slzy. Neměl jsem to srdce to vzdát, ale bál jsem se nejhoršího. Přikývl jsem a začal prohledávat obývací pokoj, zatímco ona prozkoumávala kuchyň. 

Když jsem nic nenašel, rozhodl jsem se popojít o místnost dál. Ta se ukázala jako pracovnou. Vzhledem k tomu, že Yoongi za žádnou cenu nechtěl s počítači ani jinou technikou nic moc mít, přišlo mi zřejmé, že tady čas trávil Jeongguk. Přešel jsem k pracovnímu stolku, na kterém se jistě ještě nedávno nacházel počítat nebo notebook. Měl několik šuplíků, a tak jsem je otevřel. Byly poloprázdné, zřejmě si své dokumenty odnesl. Něco tu však přeci jen nechal.

Vytáhl jsem štos papírů a začal se jimi prohrabávat. Byly to teď už zbytečné smlouvy na elektřinu, vodu a plynové vytápění. Ale našel jsem něco zajímavého. Smlouva se společností, která se nazývala BioMeds. Nakrčil jsem čelo a začal si pročítat smlouvu.

Zákazník se zavazuje plnné mlčenlivosti ohledně společnosti i medikamentů, které od ní odebírá. Každý měsíc bude na níže zmíněný bankovní účet připsáno 82 000 (slovně osmdesát dva tisíc) jihokorejských wonů, dále jen "smluvená částka"

Každý 7. (slovně sedmý) den v měsíci si bude vyzvedávat zásilku na předem domluveném místě, dokud nepřeruší smlouvu, nebo dokud společnost nedostane smluvenou částku 3. (slovně třetího) dne měsíce. 

I po rozvázání této smlouvy se zákazník zavazuje mlčenlivosti do konce jeho života. Společnosti tímto dává právo na to, že v případě zjištění porušní toho bodu smlouvy, jakkoliv naložit s jeho rozhodnutím. 

Nevěřícně jsem si smlouvu četl. Proč by to tady nechával? Zapomněl na to snad? 

Otočil jsem list a četl dál.

Obsah zásilek pod sériovým číslem 745571

• NEUROVALIN xxl balení / v práškovém vyhotovení 
• NEUROVALIN xl balení / nápln do injekčních stříkaček