Blake, já, a Mexiko

PROLOG

Šla jsem jednou odpoledne po ulici nedaleko od bytu ve svých vojenských hadrech, když se to stalo. Řidič nejspíš dostal smyk a narazil do druhého auta, a to pak narazilo do dalšího. Neváhala jsem v ten moment ani na vteřinu. Okamžitě jsem se rozběhla po chodníku derouce se skrze lidi, kteří jen hloupě přihlíželi. Přiběhla jsem k prvnímu autu a podívala se dovnitř. Řidič byl sice připoutaný, ale spolujezdec ne. Ten byl napůl uvnitř auta a napůl ven přes čelní sklo. Okamžitě jsem se pokusila otevřít dveře, ale byly zamčené...
,,Najděte někdo kámen nebo cihlu a rozbijte okno u řidiče. Nešahejte na něj. A laskavě někdo zavolejte záchranku do hajzlu!" zařvala jsem do ulice. Jeden kluk zareagoval a jeho kamarád začal volat na záchranku. Zbytek pořád jen blbě koukal. Rozběhla jsem se k druhému autu. Řidič byl stejně jako dítě v sedačce při vědomí, ale druhé dítě bylo stejně jako první řidič v bezvědomí. Ukázala jsem na 2 chlapy, kteří vypadali víceméně při smyslech.
,,Vy dva! Vytáhněte chlapa a dítě při vědomí z auta. Na to druhé dítě nesahat!" oba přikývli a rozběhli se k autu. Když jsem přišla k třetímu autu, nějaký chlapec či muž už vytahoval lidi při vědomí i při lehkém bezvědomí z auta. V momentě, kdy jsem byla blíž u auta, všimla jsem si, že z pod auta vytéká kapalina, která vypadala jako olej.
,,Okamžitě je dostaňte co nejdál od auta!" zařvala jsem na něj a on lidi na zemi začal odtahovat co nejdál od auta. Podívala jsem se, kdo ještě v tom autě zbyl. Byla tam holka v bezvědomí. Prudce jsem otevřela dveře a pokusila se ji dostat z pásu. Byl zaseklý. rozhlédla jsem se po autě a všimla si malého kapesního nožíku. popadla jsem ho a snažila se pás přeřezat. Už jsem to skoro měla, když se vedle mě objevil ten kluk, co všechny ostatní dostal z auta. Podíval se na mě a já ihned pochopila. Udělala jsem krok vzad a on zbývající kousek pásu roztrhl. Podívala jsem se na lidi a všimla si, že se všichni začali přibližovat k autu.
,,Dostaň je co nejdál od auta! Za chvíli bouchne..." požádala jsem ho. On neváhal a začal lidi odhánět. Já mezitím dostala tu holku z auta a odtáhla ji co nejdál. Rozběhla jsem se k tomu prostřednímu autu a zaměřila se na dítě v bezvědomí. Byl to chlapec tak kolem 6-7 let. Opatrně jsem ho rozvázala a udržovala mu hlavu pořád ve stejné poloze jako ji měl.
„Mohl by mi někdo pomoct?" zařvala jsem do davu a zase přiběhl ten kluk co mi pomohl.
„Musíme ho dostat ven. Jestli bouchne to první, chytne i tohle. To třetí auto je dost daleko." Řekl mi.
„Obejdi mě a vytáhneme ho opatrně ven. Nevíme, jestli nemá něco s páteří. Budu mu držet hlavu a ty ho opatrně podeber." Dala jsem mu úkol a on ho opravdu šetrně podebral.
„Na tři." Polkla jsem.
,,Raz, dva..."
„Tři." Dořekla jsem a opatrně jsme ho vytáhli. Šli jsme co nejdál od auta, a pak jsme ho opatrně položili.
„Zkontroluješ ho? Vytáhnu toho řidiče." Řekl mi a podíval se na mě s nadějí v očích. Přikývla jsem a než jsem se stihla podívat na obličej kluka, slyšela jsem houkání jedné sanitky, a pak další a další. Když jsem se trošku pousmála s nadějí, že všechno bude dobré, zaslechla jsem obrovskou ránu a křik několika lidí. Otočila jsem se a úsměv mi zamrzl. Jedno auto vybouchlo a cestička z oleje v plamenech se linula k druhému. Zaměřila jsem se na desetimetrovou mezeru mezi druhým autem a autem, kde stál ten kluk a snažil se vytáhnout toho chlapa. Nemůžu si dovolit nechat ho zemřít. Ne takhle. Ne když se snaží zachránit někoho jiného. Rozběhla jsem se k němu ve chvíli, kdy ze sanitek začali vyskakovat medici a vybouchlo druhé auto.
„Musíme odtud zmizet!" vykřikla jsem na něj, když jsem k němu doběhla.
„Nenechám ho v tom autě. Ten, co trčí napůl ven vykrvácel, ale tenhle už se částečně probral." Řekl a dál se ho snažil dostat ven.
„Do hajzlu!" vztekla jsem se a pomohla jsem mu dostat toho chlapa ven. Byli jsme od auta sotva 4 metry, když vybouchlo i tohle. Mrštilo nás to o kousek dopředu. První spadl, na něj řidič a já dopadla půl metru od nich. Praštila jsem se při nárazu do hlavy, ale dokázala jsem vnímat. Podívala jsem se na ty dva. Kluk byl v pohodě a řidič se probíral.

„Postarej se o něj. Já jdu pomoct zdravotníkům." Řekla jsem mu.
„Kdo sakra jsi?" zeptal se mě ten kluk.
„Nikdo zvláštní." Řekla jsem mu a rozběhla se k zraněným lidem.