Zdravím všechny existence!
Tak si jednou jedu do hudebky a přemýšlím nad smyslem života, když vtom najednou bum! Nápad na další povídku :D
Předem upozorňuji na to, že ještě nevím, co přesně se bude v povídce dít, tím pádem nečekejte nic světoborného. Ani nevím jak často ji budu vydávat. Pravděpodobně hned, jak mě přepadne nálada na psaní deníčků, což nebývá moc často :D
No... už nevím co bych k tomu dál napsala so enjoy!
* * *
Ok takže tak pro začátek, tuhle věc mi podstrčila moje psycholožka, že prý jsem hrozně nedůvěřivý a že pokud to chci změnit, tak mám začít s deníkem. Pravděpodobně hned jak tohle dopíšu, tak to spálím, aby si nikdo nemohl nic přečíst, ale tak alespoň budu moct říct že jsem to zkusil.
No... K mému životu asi tolik... Moje jméno je Frank, chodím na střední školu v Beleville, je mi 17 let a bydlím jen s otcem. Jo a taky jsem gay. Hodně lidí si ze mě utahuje od té doby, co to tak nějak vyplulo na povrch (dobrá, byla to moje blbost že jsem se vyznal největšímu kreténovi ve třídě, ale to je jen nepatrný detail). Teď jsem si tak uvědomil, že píšu svýmu deníku informace o sobě... Bože co to dělám? No nic kašlu na to. Jak tak na to koukám píšu hrozný kraviny, tak toho radši nechám.
* * *
Oh jaké to překvapení. Malý Frankie pokračuje v psaní deníčku. Jak sladké.
No nic. Za těch několik dní se událo celkem dost věcí. Jednak se ozvala má matka, že by se se mnou přála setkat, což jsem samozřejmně odmítl. Na to mě až moc zranila když od nás odešla.
Další novinkou v mém stereotypním životě se stala Sweet Pea (tj. můj nový pes). Vypadá jako třikrát vypraná záchodová štětka ale jinak ji mám docela rád.
Třetí a poslední událostí je nový spolužák. Normálně bych to sem nepsal, protože jsou mi všichni spolužáci naprosto ukradení, ale na tomhle je něco zvláštního. Něco, co vás donutí se nad ním zamyslet. Mám pocit že tak nepůsobí jenom na mně ale i na zbytek třídy. Bohužel pro všechny, tráví veškerý čas sám se sluchátky v uších a něco si čmáře do sešitu. Dokonce se ani nepředstavil když vešel poprvé do třídy pozdě, ani později když ho o to požádal náš učitel fyziky. Řekl jen ,,Pokud mě někdo bude chtít doopravdy poznat přijde a zeptá se mne sám." *Ano řekl mne. Jako by dorazil z panství v Anglii.* Učitel na něj potom jen nevěřícně zíral, zatímco si on kráčel do poslední lavice. Jsem doopravdy zvědavý co se z něj vyklube.
