Chloe, život po Bouři

Cesta k jezeru

Druhý den jsem se konečně šla podívat na univerzitu. Byla jsem ohromena, moderní budova se spoustou milých učitelů. Možná jsem nakonec ráda, že výzkum nezůstal doma v Seattlu, třeba mi vážně život nabízí novou šanci, třeba to bude s Max zase dobrý, vím, že za týden odjíždí do Austrálie. Na konci měsíce mám pár dní volno, tak jsme se domluvily, na výletě do Norska, vždy jsem snila o polární záři. "Dobrý den slečno Chloe" uslyšela jsem za zády. "Dobrý den, Vy musíte být asi zdejší ředitel" řekla jsem. "Ano, ano jmenuji se Smith, Carter je můj dávný přítel, proto jsem jeho doporučení na Vás nerozmýšlel ani minutu." Byla jsem poctěna, přece jen se to studium a má tvrdá práce vyplatila. "Velice Vám děkuji, mohu se, prosím, zeptat kde se nachází výzkumné pracoviště?" Docela mě zajímalo, jestli budu mít i vlastní kancelář, ale nechtěla jsem být moc náročná. "Ale jistě, následujte mne" pronesl pan Smith. "Toto je jenom Váš prostor, máte tady místnost se všemi přístroji vhodné pro výzkum, také školící místnost pro Vaše studenty a v neposlední řadě i prostornou kancelář s výhledem na jezero." Božeee, byla jsem tak šťastná, konečně začínal mít můj život znovu smysl, dařilo se mi jak po stránce pracovní, tak po té osobní. "Velice Vám děkuji pane, už budu muset jít, určitě se uvidíme" pronesla jsem s úsměvem. "Jistě, ano počítám s tím, mějte krásný víkend slečno."

Max na mě čekala před školou. "Tak co lásko?" Udělala jsem protáhlý obličej. "No je to super, ale.." hned poté jsem se ale usmála a řekla jsem ji pravdu. "Dělám si srandu, je to boží, mám kancl, třídu, laboratoř, všechno po čem jsem toužila." Max se na mě zasněně podívala " to jsem opravdu moc ráda, i za tebe." Bylo to opravdu upřímný. "Tak už pojď, musíme si sbalit a nakoupit nějaký věci na tu chatu, pojedem docela daleko na sever, tak to chce i teplý oblečení." Nakoupit jsme stihly asi za hodinu, balení nám trvalo dvě hodiny a pak už se jelo, byla jsem natěšená jako už dlouho ne. Snad všechno klapne tak jak má a bude to nezapomenutelný víkend. Ještě musím vzít svý oblíbený cédečko, který jsme kdysi s Max nahrály, když jsme si hrály na pirátky u nás v domě. Jak ten čas utíká...

Klíčkama jsem odemkla auto, naskládaly jsme kufry, pustila jsem hudbu a tradáá vstříc dobrodružstvím. "Hele Chloe, tohle CD jsem neslyšela tak dobrých 10 let, netušila jsem, že ho ještě máš." Hmmm proč bych ho jako mít neměla, jsou to přeci mé vzpomínky na bezstarostný dětství, na dobu kdy jsme ještě s tátou blby na zahradě, Popotáhla jsem, Max si toho samozřejmě všimla. "Promiň nechtěla jsem tě rozesmutnit, no tak pojď ke mně" nahla jsem se k ní a Max mi dala pusu na tvář. "Jasný, že ho mám, jsou to prostě doby na který nechci nikdy zapomenout, jednak kvůli tobě, jednak kvůli tátovi..."
"Chybí ti hodně viď?" No ani se neptej, někdy si říkám, kéž by tu tak byl a pomohl mi. "Chybí, moc" uzavřela jsem tuto debatu. "Hele můžeme se soustředit na náš výlet a neřešit minulost, prosím" řekla jsem Max. Usmála se a přikývla hlavou na souhlas. Výborně, aspoň bude chvíli klid a já se budu moct soustředit na řízení. Cesta ubíhala docela rychle, dokud jsme jely po dálnici. Pak jsme sjely na nějakou okresku a jely strašně dlouho přes les. Nakonec začala cesta stoupat. "Nejedeme náhodou špatně, jezera bývají dole ne?" Zeptala jsem se Max. "Nevím, kouknu do mapy, jestli jsme někde nesjely z cesty." Začínala jsem být lehce nervózní, ale tady se mi vážně nechtělo zastavovat, jela jsem tedy pomaleji, když jsem si všimla, že cesta začala klesat a před námi se objevila rozsáhla modrá plocha. "Hele nech toho koukání do mapy, myslím, že jsme fakt správně." Dojely jsme na místo a obě zůstaly stát s otevřenou pusou, ten srub a výhled byl fakt boží. Cesta vedla nahoru, protože jsme musely překonat horský hřbet a dostat se nahoru. Šly jsme se tedy ubytovat. "Navrhuju vzít si člun, pruty a zkusit rybařit." Můj návrh se setkal s nadšeným křikem. "Pšššt Max, vyženeš na nás všechny medvědy" smála jsem se. "Nee, já se bojím Chloe, nezůstaneme raději doma v bezpečí doma?" Chtěla jsem i uklidnit, tak jsem řekla " neboj, mám s sebou tuhle brokovnici, v Seattlu jsem občas chodila na střelnici, takže střílet umím víc než dobře a medvěd je vážně velkej, takže ho trefím."
Vypluly jsme na jezero, motor člunu si tiše vrčel a my nerušeně projížděly krajinou. Naproti byla menší pláž, sice nebylo úplně nejtepleji, ale na koupání to ještě bylo. "Co kdybychom si tam nachvilku zajely a skočily do vody?" Vážně jsem přemýšlela až tak nehlas, že jsem to vyslovila. "Chloe, hráblo ti? Víš kolik bude mít ta voda stupňů? Navíc nemáme plavky." "Nooo to sice nemáme, ale můžeme se koupat jen tak ne? Pak tě zahřeju, vzpomeň si jak jsme v Arcadii chodily do vody i v listopadu." Možná se vám zdá, že jsme trošku blázni, ale začalo to sázkou, o co, že do té vody nevlezu. "Myslíš to, jak jsme se vsadily, že jestli tam skočíš, tak ti dám pusu?" Tenkrát jsem nevěděla jak udělat první krok, "přesně tohle myslím, nakonec ta výhra stála za to a pak jsem tě tam hodila." Smály jsme se téhle vzpomínce až jsme málem vypadly ze člunu. "Ok, tak nachvilku tam skočíme, ale vynahradíš mi to až večer v teplé sprše, bereš?" To je lákavá nabídka "samozřejmě" přikývla jsem.
Dorazily jsme na protější břeh, rychle ze sebe shodily oblečení, šla jsem první. Voda vážně nebyla nejteplejší, ale co tě nezabije to tě posílí ne. Rozhodla jsem se, že Max trochu vylekám, rozběhla jsem se a když jsem měla vody po kolena tak jsem skočila šipku a zůstala pod vodou. Max na mě začala volat "Chloe tohle není prdel, víš jak je to studený? Chlooee, Chlooee.." Nakonec dostala strach a skočila do vody taky. V tu chvílí jsem se vynořila a začala se smát. "Heej, tohle mi nedělej" řekla a cákla po mně vodu. Skotačily jsme takhle dobrou půlhodinu, dokud nám nebyla zima. "Fajn, tak jdem ven a jedem zpátky" prohlásila jsem. "Co to rybaření? řekla Max. No co necháme to na jindy " to počká, navíc ryby stejně nejlíp berou ráno" ušklíbla jsem se na ni. Nemohla jsem spustit oči z jejího těla, na kterém se ježily chloupky a pomalu zasychaly kapky. "Tak co je ti zima? " hehe "Co myslíš frajerko?" Viděla jsem, jak se celá třese, tak jsem přišla blíže a objala ji. Cítila jsem to teplo mezi námi. Políbila jsem ji a řekla, že už teda půjdem. Oblékly jsme se a vyrazily přes celé jezero zpátky.