Chloe, život po Bouři

Max všechno komplikuje...

Když jsem si začala balit věci, tak jsem našla pár starých fotek s Max. Bylo to vtipné, byly jsme v Arcadia Bay a užívaly si život. Tehdy jsem ještě měla modré vlasy, po těch už dneska zbyl jen jeden pramen, zbytek jsem si obarvila zpátky na hnědo. Přeci jen jsem chtěla vypadat trochu seriozněji když jsem se rozhodla studovat a později spolupracovat na výzkumech.
"Ach jo, ten čas tak rychle letí, tohle bylo minimálně před osmi lety" povzdechla jsem si. Jo bylo to bezstarostný, tehdy jsem Max opravdu milovala, byla jsem vděčná, že se rozhodla začít novou kapitolu našeho života někde jinde. Ze začátku to bylo všechno sluníčkový, na Rach jsem samozřejmě myslela, ale Max byla pro mě středobodem vesmíru. "Bohužel, člověk míní a čas mění." Co se vlastně tak moc změnilo, bylo to tím, že jsem trávila tolik času v práci? Nebo tím, že Max furt někam jezdila fotit? Jo byla jsem hrdá, že je tak úspěšná a konečně se může živit tím co ji baví, ale měla jsem pocit, že se kolem ní motá až moc lidí. Ne, že bych ji nevěřila, nebo tak něco, ale nebylo mi to úplně po chuti, zvlášť když jsem zjistila kolik holek má jako modelky. Několikrát jsem je přistihla, jak na Max čekají v šatně a chtějí ji pozvat na drink, Max samozřejmě vždy odmítla s tím, že je zadaná, ale je fakt, že žádaná byla hodně.
"Dobře, tak možná nějaká nejistota tam byla, možná jsem měla strach, že ji ztratím jako Rachel a tak jsem se rozhodla, že to skončím dříve, než bych ji začala ztrácet."
Je to sobecké rozhodnutí, ale když už jsem se k tomu jednou odhodlala, tak jsem ho chtěla dodržet Věděla jsem, že to bude bolet. Moc bolet.
Napsala jsem Max smsku :"promiň moc se omlouvám, mrzí mě to, až budeš mít čas a taky trochu odstup od toho všeho, tak mi zavolej, tvá Chloe." Sbalila jsem kufr, objednala taxi a jela na letiště. "Bzzzz" zavibroval mi telefon, "Chloe počkej, neodjížděj bez rozloučení, je toho tolik co si máme říct, chápu tvé rozhodnutí a plně ho podporuju, ale..."
"Sakra jaký ale zase" rozčíleně jsem začala ťukat do mobilu " hele Max, já se o tom teď bavit nechci, potřebuju chvíli klid, navíc mám spoustu věcí na práci, slibuju, že se o tom pobavíme, ale ne teď, prosím pochop to :* ."
"Odkdy ty píšeš smajlíky?" Byla její odpověď.
"Od tý doby, kdy mi na někom záleží, ale nechci to dlouho rozepisovat, hele promiň za hodinu a půl mi to letí, takže se měj a užij si den."

Max už nenapsala, "cha konečně mám klid," řekla jsem si a vytáhla sluchátka, cesta na letiště trvá něco přes 40 minut, takže mám dost času, na svůj oblíbenej playlist.
Dojeli jsme na letiště, cesta byla v pohodě, vytáhla jsem si svá zavazadla, zaplatila řidiči a šla do haly. Ještě jsem ani nedošla k místu pro odbavení, když mi někdo zezadu zakryl oči. "Překvápko pirátko" lekla jsem se " ty sis vážně myslela, že tě nechám odjet bez rozloučení?" "Jak ses tady tak rychle dostala" vyhrkla jsem. "Nooo je fakt, že jsem porušila několik dopravních předpisů,ale co na tom záleží, hlavně, že jsem tě stihla." Nooo tak dobře, tak spolu zajdeme odbavit zavazadla a dáme si kafe, " Kdepak Chloe, popovídáme si o tom v letadle, cestou do Toronta." " Cooooožeeee??? " vypadlo ze mě. "No prostě s tebou pojedu na výlet, kouknu se jak budeš bydlet a můžeme třeba zajet na Niagárské vodopády." řekla Max úplně klidně, jako by to byla ta nejjasnější věc, na celém světe. "Ale tohle já nechci Max, nechci teď být s tebou." "Já vím, ale taky tě znám a vím, že to je dobrý nápad."
Nastoupily jsme do letadla, všimla jsem si, že Max má taky kufr, sakra jak to věděla, proč mi tohle dělá, myslí si, že nám to pomůže nebo co. Byla jsem z toho špatná a nevěděla co říct, chtěla jsem v letadle spát, místo toho budu tlachat s Max, né že bych jindy z toho neměla radost, ale teď prostě ne.
"Jé sedíme vedle sebe" řekla Max s velkým nadšením. "Jakto? " vypadlo ze mě. "No protožě to Carter zařídil." "Jak jako Carter zařídil? On o tom s tebou mluvil?" "Samozřejmě, hned potom co ti nechal tu zprávu na záznamníku, tak jsem mu volala, řekl, že se mnou stejně chtěl mluvit, protože mu přišlo divné, že ses tak rychle rozhodla, když předtím ti záleželo jen na tom, aby ten projekt byl co nejblíže Seattlu." "Ale na tohle jsi neměla právo Max" řekla jsem, "Chloe na co mám a nemám právo o tom si rozhoduju sama, kdyby to tak nebylo, tak ještě dřepíš v Arcadii." Ach jo, v tomhle měla Max naprostou pravdu, rezignovala jsem a koukala se ven na mraky.
"Chloe já ještě neskončila, hele nechtěla jsem to moc rozebírat, ale to, že ty ses rozhodla ukončit náš vztah, nebo jak to nazvat, neznamená, že je prostě konec, chci si s tebou o tom v klidu promluvit..."
"Ha jasně v klidu, vůbec mě tady nedusíš, když víš, že nemůžu utéct, ale vlastně je to tak možná lepší.."