Chloe, život po Bouři

Toronto, dámy a pánové...

Kolem nás prošla letuška a ptala se jestli je vše v pořádku a jestli něco nechceme k pití. Poprosila jsem o dvojitou whiskey, Max si ji objednala taky a obě zaplatila. "Dobře, tak o čem chceš mluvit?" Řekla jsem už o poznání klidněji. "Tak třeba o tom co tě napadlo vypadnou ze států? Proč jsi to se mnou neřešila dříve? Všimla jsem si, že se trápíš a taky to, že tě štve Christine, která na mě čeká vždycky po focení. Ale můžu tě ujistit, že já s žádnou nechci nic mít, mám tebe a miluju tě Chloe." Wow tohle byl fakt dlouhý proslov. "Co mě to napadlo, sama nevím. Cítila jsem prostě tlak, vyvalilo se plno vzpomínek a tys netrávila moc času doma, připadala jsem si strašně osamělá. Když jsem skončila dříve, tak jsem šla čekat na tebe, očividně ne sama..." "Chloe znova ti říkám, že mě ostatní holky nezajímaj, ty mi nevěříš?" "Ale jo, samozřejmě, že věřím, jen mi prostě bylo smutno, snažila jsem se uvrtat do práce abych na nic nemusela myslet a pak přišel ten projekt, těšila jsem se, že konečně budu podepsaná pod něčím smysluplným a něčím co by mohlo komukoliv pomoci." řekla jsem a smutně se podívala na prázdnou skleničku. "Chceš ještě?" zeptala se mě Max. "Asi jo, rovnou mi můžeš vzít dvě."
"Haló poprosila bych čtyři dvojité jamesony" "jistě hned to bude" usmála se mile letuška. "Na tady máš tři a mluv, hlavně v klidu jo, klidně na přeskáčku, ale ať to dává smysl." "Fajn tak kde bych začala" řekla jsem poté co jsem do sebe kopla prvního panáka. "Chtěla jsem ti o tom říct, ještě když jsem neměla tušení, že se to celé přesune. Jenže jsem na to v průběhu týdne zapomněla a pak už bylo pozdě, tys zase začala řešit svoje focení a že budeš muset vypadnou z města, že si bereš auto, ale motorku mi tu necháš a tak dál.." "Promiň Chloe, mělas mi říct, že nikam nemám jezdit, že chceš být se mnou." Haha, jasně měla jsem ti to říct, co by se jako stalo, zůstala bys se mnou ve městě? Šla by si se mnou do té ZOO kde jsme chtěly zajít tak dlouho, ale furt nebyl čas? Zašly bychom si na večeři, nebo třeba na wellness? Nebo zahrát jen pitomej kulečník? Sakra, sakra, sakra chtěla jsem tak moc být s tebou, ale neuměla jsem si říct o tvůj čas, měla jsem strach, že mi odpovíš ne, tak moc jsem se bála, až jsem neřekla vůbec nic, krom jééé super tak si to užij a pořiď supr čůpr fotky. "Víš chtěla jsem být s tebou, fakt moc, chtěla jsem s tebou něco podniknout, pak si dát dobrou večeři a užít si večer jen ve dvou, jako dříve" řekla jsem posmutněle.
"To mě mrzí Chloe, nevěděla jsem to, všimla jsem si, že jsi taková uzavřená, ale myslela jsem si, že tě to přejde jako vždycky." Odpověděla mi Max. "Já si taky myslela, že to přejde, jenže pak jsem z toho byla tak rozhozená, že jsem si vzpomněla na to, jak jsem s Rach plánovaly výlet do L.A. který se nikdy neuskutečnil a bála jsem se, že to bude stejný."
"Víš co, tak si uděláme hezký víkend v Kanadě, pronajmeme si auto, pojedem na výlet, někam na chatu k jezeru, budeme samy a promluvíme si o nás dvou, co na to říkáš?" řekla Max s jiskřičkama v očích. "Proč bychom si pronajímaly auto, když ho stejně budu potřebovat na dýl, hele můžeš mi jít pomoct vybrat takový který si koupím, přemýšlela jsem i o motorce, ale to by asi bylo zbytečný." řekla jsem s úsměvem, docela se mi zamlouvala vyhlídka na víkend na chatě u jezera. "Jen doufám, že tam bude krb a puška kdyby náhodou přišel nějaký méďa." Zasmála se Max a přiťukla si se mnou poslední skleničkou.
Přemýšlela jsem celý zbytek cesty o tom co mi Maxine řekla a nakonec to vážně nebyl špatný nápad, že se rozhodla letět se mnou.
"Za 20 minut přistaneme na letišti v Torontu" ozval se hlas kapitána. Vykoukla jsem z okna na město a byla jsem překvapená, jak zelené je, mnohem více než Seattle a to mi naše město přišlo nejvíce zelené ze všech, co jsem potkala.
"Max koukej, to je něco pro tebe, máš foťák?" "No jistě, že ano, řekni sýýýr." Max tak zvěčnila můj přílet do Toronta, byla jsem ráda, že budu mít vzpomínku, na tento okamžik.
Přistáli jsme v pohodě, bez kodrcání. Objednala jsem taxi a nadiktovala adresu místa, kde mám bydlet. "Leafs street 34 prosím." "Jistě není problém" řekl sympatický taxikář. Když jsme projížděli městem, udělalo na mě obrovský dojem. Najednou jsem si všimla, že už jsme daleko za centrem, aha pomyslela jsem si, tak já nebudu bydlet někde ve věžáku v centru, vlastně ani nevím, kde se nachází jejich univerzita. Přijížděli jsme do krásné čtvrti, "jé hele duhovej přechod" šťouchla do mě Max. "Ano tady jste v queer čtvrti dámy" prohlásil taxikář a usmál se. Pak zahnul ke krásnému baráčku s bílou fasádou a zaparkoval, "tak jsme na místě" wooooow tak tohle jsem vážně nečekala. Ani ve snu mě nenapadlo, že mě univerzita ubytuje v této čtvrti a ještě v tak krásném domě, dokonce i Max spadla brada. "No teda, tohle je skoro hezčí než náš byt," prohlásila Max a já s ní musela souhlasit, možná dokonce hezčí. Domeček měl velkou zahradu a za plotem les. Bylo to vážně moc hezký. Plná dojmu jsem si vzala své zavazadla a odemkla svůj nový domov. Vybavení bylo taky moc hezký, přesně podle mého stylu. "Chloe, to je úplně pro tebe, jak kdyby s tebou někdo dělal interview, to je úžasný, mám z toho opravdu radost." Max zněla hodně nadšeně, sdílely jsme tuhle krásnou chvilku společně. Dům byl patrový, dole byla malá koupelna se záchodem, kuchyně propojená s obývacím pokojem, kterému vévodil velký krb a obrovská televize s konzolí. "No páni, oni věděli o to, že ráda pařím hry, tak to je fakt bomba" vykřikla jsem. Nahoře byla velká ložnice s koupelnou a malá pracovna. "Tady chci zůstat už napořád" řekla jsem a Max přikývla, "jasně tohle je jak z tvých snů, neříkám, že náš výhled na zátoku není boží, ale tohle je přesně to cos vždycky chtěla, moc ti to přeju Chloe, třeba tady budeme bydlet spolu" zasnila se Max. To možná není vyloučeno, pomyslela jsem si, přeci jen začít znova na jiném místě, jen aby to prostě nebylo jako v Seattlu, ze začátku super a pak na houby. Ale, chci vlastně s Max začít znovu? To je otázka....