10.

1K 56 18
                                    

Louis nařídil Harrymu, aby si rychle zabalil. Ten ho s nechápavým výrazem poslechl. Oblékl si nějaké džíny, velké tričko si nechal a jelikož se mu to zdálo celé tak nějak nudné, navlékl si pod džíny ještě černé krajkové kalhotky. Spokojen se svým outfitem si začal balit. Vzal do ruky první kus oblečení a vložil ho do kufru. V tu chvíli se domem rozeznělo řinčení skla. Harry se s trhnutím napřímil a vyběhl ze svého pokoje. Měl namířeno do ložnice Louise, ale tam nedoběhl. Na schodech uviděl nějakého hromotluka, který s ním navázal oční kontakt. Měl zjizvenou tvář a jedno oko zvláštně tvarované. Jako by měl snad jednu zorničku větší a v nepravidelném tvaru. 

Harry ho zbystřil a okamžitě zaběhl zpět do pokoje nehledě na Louise. Zamkl za sebou dveře a přisunul k nim noční stolek. 

„Kurva, kurva, kurva!" zakřičel, když do dveří poprvé narazilo rameno toho muže ve snaze je otevřít.

Možná že bylo venku náledí, zima a Harryho nápad pořádně nebezpečný. I přes to ale otevřel okno a začal lézt ven. Dveře se za ním dál otřásaly a Harry nevěděl, co dělat. Když ho nezabije pád z téhle výšky na zledovatělý chodník, tak si minimálně něco udělá a nebude schopný utéct. Navíc tu přece nemůže nechat Louise.

Ten má ale na druhou stranu zbraň a může se bránit.

Harry se zhluboka nadechl a snažil se zjistit, na co si bude moct stoupnout. Pod oknem byl malý výstupek, kde by mohl stát leda špičkou bosé nohy. Co mu ale zbývalo, že?

Už se chtěl otočit, že vyleze vážně ven, když se najednou ozvalo rupnutí a dveře se s ránou rozletěly.

Harry vypískl, když ho hrubě popadly něčí ruce a táhly ho pryč z okna.

„Pusťte mě!" křičel a kopal kolem sebe. Držel ho ten zjizvený muž, který rozhodně nevypadal, že ho poslechne.

Harry sebou škubal co to šlo, jenže to bylo marné. Chlap ho snesl ze schodů do kuchyně. Tam seděl na židli svázaný Louis. Hlava se mu válela na rameni, oči měl zavřené a na bílém tričku krev. Kolem stáli všude nějací chlapi se zbraněmi v rukou. Nebyli maskovaní, což dodávalo Harrymu pocit, že nepočítají s tím, že by tohle Harry s Louisem přežili. 

„Louisi!" vykřikl Harry, když ho uviděl. Trhl sebou a podařilo se mu vysmýknout tomu obrovi. Doběhl ke svázanému, padl na kolena a vzal do rukou jeho líce.

„L-Lou..." zašeptal a cítil slzy ve svých očích. Palci hladil jeho tváře a nedokázal uvěřit tomu, co vidí.

„Co jste mu udělali?!" vykřikl hystericky a ohlédl se na ty gorily.

„Klid, dostal jen ránu do hlavy, ta krev není ani jeho." zasmál se nějaký debil a Harry se rychle otočil zpět k Louisovi. Vyhrnul jeho tričko a s ohromnou úlevou zjistil, že má ten idiot pravdu.

I tak se ale nevzdával. Rána do hlavy byla taky špatná. Opět chytil jeho tváře a začal je jemně fackovat, aby se Louis probral.

„Proč není kurva v poutech?! Okamžitě ho svažte vy kreténi!" najednou se místnosti ozval nejvíc nepřátelský hlas ze všech. Harry se ani neotáčel. Vlepil Louisovi silnější facku a pozoroval, jak se začíná konečně probírat. V tu chvíli s ním ale někdo škubl, popadl ho za paže a táhl ho zase pryč.

„Harry?" zamumlal Louis, když se snažil zaostřit. Jakmile mu ale došlo, že vážně vidí svého submisiva se strachem v očích, kterého táhne nějaký muž pryč, vykřikl jeho jméno hlasitěji. Škubal sebou na židli, ale bylo mu to k ničemu. Ani se nehnul.

„Heleďme se... Louis! Chyběl jsem ti, daddy?" spustil ten nepřátelský hlas zas, ale tentokrát tak na oko nevinně, což se Harryho uším tak moc protivilo. „Očividně moc ne, když sis našel náhradu, Tomlinsone!" vyjel po něm a vyšel zpoza těch hromotluků dovnitř do kruhu. Stál teď všem na očích stejně, jako Harry a Louis. 

Daddy? Sorry. (LS, CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat