Red Comet 3 : In the chaos of the multiverse

Minulost

Greener neboli moje noční můra na mě poslal další dávku telekineze pomocí, které mě odmrštil na zem asi 5 metrů od něho. Bolelo mě všechno, chtělo se mi brečet a z očí mi tekly slzy proudem i přesto jsem se však zvedla. V rukách mi jiskřily rudé záblesky telekineze.  Poslala jsem proti čáryfukovi energii. On se najednou někam z čista jasna  vypařil, prostě zmizel. Byla jsem už unavená tak jsem si sedla do tureckého sedu na zem. Zavřela jsem oči a napočítala jsem do deseti. Otevřela jsem oči,ale byla jsem někde jinde..

Vypadalo to jako nějaká planeta, jiná než Earth 01, jiná než Země. Okolo mě byl jen prach a obloha byl rudá. Všude byli mrtvoly.. jo tak asi trochu to vypadá jako nějaká ulice, kterou pozabíjím do puntíku, uznávám..

Najednou se předemnou objevil Greener, ten normální doufám.
Vypadal docela překvapeně,ale asi i šťastně z toho,že mě vidí.

,,Greenere," začala jsem  potichu.
,,nevypadáš na mrtvolu.." neodpustila jsem si trochu drzosti. Humor šel vždycky se mnou ruku v ruce. 
,,Lexy.. nečekal jsem,že to dokážeš." Řekl čáryfuk a já mu věnovala tázavý pohled.

,,Máš být mrtvý." Informovala jsem ho a připomněla ten incident.

,,Pokud má Nejvyšší Čaroděj posvátné časové linie svěřence, kterému předá svoje superschopnosti po celou dobu jeho definitivní smrti má ten svěřence šanci vrátit Nejvyššího Čaroděje zpátky. Něco jako oživení." Řekl a já začala o sobě pochybovat. Zvládnu zastavit tu katastrofu a zároveň vrátit Greenera?

,,Co když to nezvládnu?" Zeptala jsem se váhavě. Greener se nad tímto mým myšlením jen zamračil. Jo pokud by mi někdo četl myšlenky tak by ho hned odtáhli do cvok housu jelikož ani já se ve svým myšlenkách pořádně nevyznám.

,,Lexy ty zvládneš všechno, proto jsem si tě vybral jako svěřenkyni." Řekl. Vybral jako svěřenkyni? Vždyť budoucnost není dopředu někde zapsaná. Nebo snad jo?

Greener viděla a asi mi i přečetl myšlenky jelikož to začal vysvětlovat:,,Když jsem se stal Nejvyšším Čarodějem ti nejvyšší z posvátné časové linie mi nařídili abych si vybral svého svěřence. Vybral jsem si tebe protože jsem mohl kouknout do budoucnosti kde se mnou zachraňuješ posvátnou časovou linii." Hned co to dořekl mě napadlo spoustu otázek.

,,Takže mě se to povede? Budeme moct potom spolu zase zachraňovat svět?" Zeptala jsem se poněkud najivně.

,,Nemůžu ti nic prozradit. Výdej se hledat krystaly nekonečna a zastav ten chaos, Lexy." Řekl a jeho hlas postupně byl potišejší.

,,Pamatuj ikdyž mě nevidíš, stále tě pozoruji. Vím co děláš, vidím to." To bylo to poslední co jsem slyšela a najednou otevřela oči, nacházela jsem se na té pustině na, které jsem se před chvílí nacházela. Už vedle mě stáli Different a Herriet. Rychle jsem se zvedla a dala Dif do ruky SpacePad určený pro cestování v čase, galaxií, dimenzemi, multivesmíry..

,,Co s tím?" Zeptala se Dif a přitom kouká co jsem jí vlastně dala do ruk.

,,SpacePad. Slouží k cestování v čase. Stačí zadat souřadnice a dostane tě na místo kde chceš být." Informovala jsem jí. Herrietovi jsem ho nedávala, protože umí cestovat stejně jak já v čase.

Stiskla jsem na hodinkách ikonku šatů, obleky se oblékla na nás všechny. Věděla jsem,že je budu potřebovat tak jsem je  vyrobila ještě v mém bytě.

,,Tyto obleky slouží k ochraně. Nejsou sice moc pohodlné,ale co s tím už naděláte." Řekla jsem a přitom mrkla okem.

,,Dif ty si dej do souřadnic Krystal vesmíru číslo jedna. Já půjdu hledat ten druhý, který je podle všeho stříbrný a ty Herriete di vezmi ten modrý. Já mám v době ten čtvrtý." Přečetla jsem ze svých hodinek všechny informace o krystalech nekonečna.

Oni jen kývli. Zasalutovala jsem a zkřížila ruce a dala je od sebe tím jsem se přesunula do doby kdy stříbrný krystal lze vzít bez toho aniž by to nějak poškodilo mojí přítomnost a budoucnost minulost.

Byla jsem na nějaké staré vojenské  základně, všichni okolo vypadali šťastně. Úřední pracovní ťukali něco do starých počítačů asi tak z roku 1997. Vojáci chodili po budovách, povídali si a zasalutovali když jsem okolo nich prošla. Měla jsem na sobě svoje normální civilní oblečení, které běžně nosívám. Proč mi,ale salutují jako kdyby mě znali. Což by bylo všechno totálně v háji.

,,Paní Greenerová!" Zakřičel na mě jeden voják tak jsem se otočila a koukala na něj jak na magora.

Jak,že mě to teď oslovil?

On se na mě jen usmál. Tak jsem začala něco blábolit jako kdybych věděla,že jak mě oslovil je normální.

,,Co potřebujete..," řekla jsem a rychle v duchu si přečetla jeho cedulku s jménem na uniformě.

Plukovník Herriet Filscht. Velice zvláštní jméno, koho pak mi připomíná? Že by našeho slavného Herrieta?

,,plukovníku Filschte?" Doplnila jsem svojí řeč.

,,Váš manžel si Vás  přeje vidět, prý máte k němu co nejdřív dorazit do jeho kanceláře." Řekl a já znejistila. Kdo pak asi bude TEN můj manžel?

Plukovníkovi jsem poděkovala. Vstoupila do výtahu kde už byl nějaký muž, měl tak 47 roků možná víc a na sobě černý oblek a na něm znak DWT. 

,,Jste tu nový?" Zeptala jsem se z ničehonic.

,,Nepracuji tu. Jen jsem si pro něco přišel slečno Greenerová." Řekl. To jako mě tady všichni znaj?

,,Aha." Řekla jsem krátce. Vystoupila z výtahu a šla do kanceláře Greenera.