Assistant / ff Tom Holland

Láska na první pohled?

Zendaya měla ruku položenou na Tomovu zátylku a dívala se na něj hladovýma očima. Tom se nebránil, jen stál a kolem jejího pasu měl ruku.

Nic mezi námi není, ať si dělá, co chce, ale v tuhle dobu tu nemůžu být. Rychle jsem se vrátila a schválně bouchla dveřmi a utíkala zpátky. Žárlivost si se mnou zahrává, ale já nechci, aby tomu tak bylo, nebo chci?

„Same," řekla jsem, když jsem dorazila ke stolu, kde seděl. Slzy jsem v sobě dusila a nechtěla, aby si prodraly cestu ven.

„Odvezeš mě?"

„Teď?"

„Prosím," poprosila jsem ho. Nemůžu tu být. Co to se mnou sakra je?!

Sam se zvedl a šel se mnou k autu.

Když jsme k jeho autu došli, poprosila jsem ho, jestli by mohl jet rychleji. Nezeptal se mě proč, jen přikývl. Jeli jsme mlčky. Slzy se mi tlačili ven, ale udržela jsem je v sobě po dobu, co jsme jeli.

„Tom a Zendaya... Co mezi nimi je?" prolomila jsem ticho.

Sam se zarazil. „Proč se ptáš?"

„Jen tak."

„Vyklop to, co se stalo...Proč jsi chtěla pryč?" nepodíval se na mě. Pozoroval silnici před námi a kontroloval provoz.

Nedokážu to v sobě dusit, všichni na mě poznají, když lžu. Sakra.

„Stalo se něco na záchodech?"

„Ne, teda, no,"

Nadechla jsem se.

„Šla jsem na záchod, ale před nimi se oni dva asi muchlovali? Měli k sobě blízko," vybalila jsem ze sebe.

„A tebe to trápí?"

„Já nevím, mám ve svojí hlavě takový guláš, že asi ani nevím, co cítím."

Neodpověděl.

„Líbí se ti," nezeptal se, podal to jako jasnou věc.

„To teda ne! Jak jsi na takovou blbost přišel?" vyhrkla jsem. Potlačovat tu touhu pro mě bylo už i tak těžký a on vytáhne tohle.

„Zlato, celý večer jsem tě pozoroval. Vás oba. Tom je do tebe úplný blázen. Vždycky když mu volám zkroutí hovor na tebe a mluví jen o tobě. Ne o práci o tobě. To jak se ti daří, jak jsi se ztrapnila, jak jsi se usmála, když ti něco řekl a takhle to je pořád od té doby, co jsi začala pro něj pracovat, jestli se tomu tak dá říkat."

„Zná mě dva měsíce," podotkla jsem.

„Tomu se říká láska na první pohled".

"Láska na první pohled? To je nějaká sranda?"

"Není to žádná sranda. Proč už jsi to oba dva neuvědomíte, že by vám to mohlo klapat."

"Jsem jeho asistentka a on sám mi dal ultimátum," řekla jsem a Sam neodpověděl.

Jestli tohle byla pravda, tak se jdu zastřelit. Nemohla jsem uvěřit, že tohle vychází ze Sama.

„No a dneska jsi se na něj dívala, tak pyšně."

„Protože na něj pyšná jsem," potvrdila jsem jeho domněnku, kterou ignoroval.

„Svlíkala ho pohledem a když se přidala Zen, tak jsi ji vraždila pohledem. Jednoduchý."

Tak teď jsem na něj koukala s otevřenou pusou. Zná mě pár hodin. Pár hodin a už mě prokoukl skrz na skrz. Neuvěřitelné.

„A jsme tady," zastavil na parkovišti před hotelem.

„Budu se tam ještě vracet, takže rychle pryč než mě někdo vyhodí. Doufám, že ti nevadí, že tě tady takhle nechám," usmál se. ¨

Úsměv jsem mu oplatila a odvětila: „Děkuju za svezení a za tvůj výzkum," zasmál se.

„Zítra, užij si večer" řekla jsem a zavřela dveře. Auto okolo mě projížděla a nechtěla mě nechat projít na druhou stranu ke vchodu, až na jedno. Pokývnutím jsem mu poděkovala a co nejrychleji jsem se dostala do hotelu.

„Caroline," slyšela jsem za sebou povědomí hlas, ignorovala jsem ho. Stále se přibližoval a já přidala do kroku. Dveře od výtahu, který jsem měla od sebe ani ne pět kroků se zavírali.

„Počkejte," zakřičela jsem na mladíka ve výtahu. Zastavil dveře a nechal mě vstoupit do plného výtahu.

„Vy, už pane ne, nevejdete se sem," okřikl mladík Toma, který měl rozcuchané vlasy a rozeplé tři knoflíčky od košile.

Slyšela jsem, jak třískl do dveří pěstí, když se zavřeli. Zmáčkla jsem tlačítko s číslem 3 a jela nahoru.