Probudila jsem se a chtěla jsem si promnout oči, ale něco mi v tom bránilo. Ruku jsem měla jako v okovech. Otevřela jsem oči a uvědomila si, že nejsem ve svém starém pokoji a hlavně, že jsem vážně spoutaná! Unesl mě snad někdo? Rozhlédla jsem se kolem, ale nikoho jsem neviděla. Vypadalo to tady jako na zámku všude zlaté doplňky, spousta krásného nábytku. Tohle musí být sen! Počkat, něco podobného už se mi jednou stalo, probudila jsem se na místě které jsem neviděla nikdy předtím, ale tam jsem nebyla spoutaná a protože celá ta vzpomínka byla jako v mlze občas jsem pochybovala o tom jestli je vůbec skutečná. Poslední co si pamatuju je, jak jsem doma ve svém pokoji. Možná bych měla křičet o pomoc.
Najednou jsem uslyšela něčí kroky, rychle jsem zavřela oči, aby to vypadalo že pořád spím. Otevřeli se dveře a postava vstoupila do místnosti, zpomalila a šla směrem ke mně. Hned, jak jsem si uvědomila, že ten někdo si sedl ke mně, otevřela jsem oči a odsunula se rychle co nejdál od něj.
Konečně jsem uviděla kdo to byl. Byl to muž spíš kluk mého věku s černými delšími vlasy v zelené kožené tunice a díval se na mě velkýma modrýma očima. On věděl, že nespím? Nějakou chvíli jsme na sebe jen koukali, on to ticho ale po chvíli prolomil.
"Co tu chceš midgarďanko?"
"Midga - cože" Vykoktala jsem, protože nemám absolutní páru o čem to mluví. "Okamžitě mi to sundej!" Řetězy zařinčely, když jsem sebou cukla leknutím, protože vstal.
"Neodpověděla jsi mi na otázku."
"Až mi to sundáš, rozmyslím si jestli ti odpovím."
"Poslal tě někdo? Nebo jsi přišla sama za sebe ukrást něco z azgardské pokladnice."
Je snad natvrdlej?!?
"Nemám páru kde jsem, jak jsem se sem dostala nebo kdo jsi ty. Nerozumím ničemu co mi tu říkáš a jediné co chci je jít zpátky domů!!"
Otočil se ke mně a rychlím krokem ke mně došel, chtěla jsem se odsunout, ale byl rychlejší. Vzal do dlaní mojí ruku a stiskl jí. Jeho ruce trochu zazářili světlím zeleným světlem, zamrkala jsem ale záře byla už pryč. Pustil mojí ruku a znovu se postavil, odvrátil se ode mě, chytl se za hlavu a povzdechl si. Já jsem jen nechápavě a vyděšeně zírala na jeho záda.
(381 slov)
YOU ARE READING
☘️Lucky🍀
FanfictionLira, která se přistěhovala před třemi lety do Brooklynu, neví skoro nic o útoku mimozemšťanů na zemi, ale možná se to brzo dozví. Bohužel to bude mít trochu jiné následky než bychom čekali, protože potom co se díky magii setká se samotným bohem lst...
