Salvatore

2

Kráčela jsem uličkami s Elenou po mém boku.

Elenu jsem odvedla k ní domů. Otevřel nám dveře nějaký mladý celkem pohledný chlapec. Dovedla jsem Elenu do jejího pokoje a šla dolů.

Šla jsem směrem k nějakému domu. Snad mi někdo dovolí tam přespat nemám kam jinam jít a takhle to šlo pokaždé když jsem vyměnila lokaci.

Stála jsem před tím velkým domem. Dům byl větší než ten ve kterém jsem bydlela s bratry. Popošla jsem ke dveřím a zaťukala. Pohlédla jsem do oken. Bylo tam rozsvíceno, takže majitel domu ještě nespal. Otevřel mi nějaký starší muž. Pohlédl na mě s vyděšeným pohledem.

" Co tady takhle pozdě děláš!?"

" Já, nemám kde spát a hledám nocleh. Klidně uklidím, uvařím a cokoliv jiného."

" Pojď dovnitř."

Natáhl ke mně ruku a to mě přistrčil dovnitř. Ukázal mi na gauč a pověděl:

" Tady budeš prozatím spát,"

Kývla jsem hlavou a znovu pohlédla na něj.

" Ty toho moc nenamluvíš. Viď?"

" Namluvím, ale mluvím jen s lidmi, které neznám jen asi minutu."

Muž se zasmál. Bylo vidět že jeho smích je pravý.

" Mám něco uvařit, nebo připravit?"

" Jestli chceš udělej co chceš. Chovej se tu jako doma."

" Kéž bych někdy nějaký dům měla."

Až když mi došlo co jsem mu řekla rychle jsem si zakryla pusu rukou, aby toho pusa více nepověděla.

Přešla jsem k kuchyňské lince a nahlédla do ledničky a hledala nějaký ingredience ze kterých by se dalo něco udělat.

" Jak se vlastně jmenuješ?"

" Victoria a vy?"

" Já jsem Alarick Saltzman."

Hlavně mu nesmím prozradit své příjmení, jelikož mu moc nevěřím. Jakože já nikomu moc nevěřím, ale chci mít jistotu.

Z ledničky jsem vyndala vajíčka, mléko..
Pak jsem od někud popadla mouku a začala dělat palačinky. Po dvou hodinách jsme toho měla jak pro celý oddíl.

Palačinky jsem položila na stůl a vyndala nějakou marmeládu, yougurt a skořicí a také perníkové koření.

" Pokud to chutná jako to voní tak si myslím že se přejíme na tolik že zítra nevstanem."

Zasmála jsem se jeho úvaze. Nikdo mi nikdy nepochválil žádné jídlo ani nic co jsem kdy udělala. Byla jsem nadšená že aspoň někomu chutná.

Když už nemohl odešel do svého pokoje a popřál mi dobrou noc. Poté mi hodil nějaké tričko a ještě jedno a jedny černé džíny, ale jediný problém byl ten že to bylo na může, ale nebudu si stěžovat.

Převlékla jsem se do toho velkého trička.

Lehla jsem si na ten gauč a přikryla se nějakou provizorní dekou.

Ráno jsem se vzbudila jako první. Popadla jsem to druhé triko a kalhoty a oblékla jsem se. Popadla jsem toustový chléb, salát, rajčata, maso a sýr.
Vše jsem to nějak dostala a vznikli z toho sendviče. Poskládala jsem je na stůl a také jsem připravila čaj, který mě naučil Stefan, jiný čaj jsem neuměla. Zaslechla jsem jak pod Alarickem zavrzala postel. Po chvíli se otevřelo dveře a v nich stál rozespalí Alarick.

" Dobré ráno, Alaricku,"

Zasmála jsem se jeho rozespalé mu obličeji.

" Věříš na nadpřirozeno?"

" Ano, jsem, byl jsem lovec těchto stvoření."

Toto jsem opravdu nečekala, ale nemýlila jsem se tím že mu pro zatím nemám věřit.

Vyskočila jsem z gauče a šla do školy.

" Kam jdeš?"

" Do školy."

" Tak počkej já tě tam odvezu také tam jedu."

Počkala jsem na Alaricka a nasedla do jeho auta. Rozhlížela jsem se kolem sebe. Ty ulice, domy a to vše tu vypadalo tak kouzelně. Vystoupila jsem a spěchala do třídy.

Když jsem stála před třídou tak jsem zaslechla nějakou dívku, která něco povídala:

" Víte kdo dnes přijel s panem Saltzmanem?!"

" Ne nevíme!"

Odpovídali ji ostatní dívky asi se hodně nudili když je zajímalo kdo přijel s jejich učitelem. Věděla jsem že se za chvíli budou bavit o mě a Eleně dojde že jsem nešla domů, ale za Alarickem. Alarick byl příjemný muž. Nebyl moc náročný ani nedával žádné tělesné tresty. Tresty mého otci byli odporné. Většinou vzal cigaretu a položil ji kouřícím knotem k naší ruce. Bolelo to jako čert. Kdyby jen ty děti co žijí teď a nejsou stáří jako já by věděli že toto nějací rodiče dělají.

Musím vejít do třídy a zarazit strašně zajímavou informacím o mně. Vešla jsem do třídy a ta dívka, která to říkala zmlkla a jen na mě hleděla.

Sedla jsem si na židli a hleděla na tabuli, která byla předemnou. Tabule byla příšerně umytá, byly na ni fleky od jídla, houby a možná čeho dalšího.

Vstala jsem od stolu a šla směrem k té tabuli. Popadla jsem houbu a namočila ji. Umyla jsem ji celou. Posadila jsem se znovu na své místo a čekala až pride vyučující. Ve třídě byl strašný hluk, ale není to tak strašné, byla jsem i ve školách kde člověk neslyšel vlastní myšlenky. Nevěřím jak na každé škole se tak rychle šíří klepy, také nechápu to jak to všichni tak strašně řeší. Já když jsem se narodila tak tu výchovu bych nenazívala cestu po růžovém chodníku.

Zazvonilo a já ve své lavici čekala na vyučujícího. Stále tu byl hluk. Otevřeli se dveře a do nich vstoupil Alarick. Netušila jsem že tu učí. Elena na Alaricka hleděla takovým způsobem že to vypadalo že se snad i možná znají. Pohladila jsem na Alaricka a pozvedla obočí a potom jsem natočila hlavu k Eleně. Alarick Zakýval nahoru a dolů, což znamenalo že se znají. Tady v tohle městečku se zná každý s každým. Povzdechla jsem si.

Otevřela jsem si učebnici dějepisu a pohlédla na Alaricka, který tam něco vyprávěl celé třídě, ale nejspíš ho nikdo neposlouchal. Já mám osobně dějepis ráda, ale zároveň mi to připomíná co vše jsem již přežila.

Otevřela jsem ji na 1074 stránce. Na té straně byl nějaký obrovský obraz, který byl přez obě dvě strany. Nahoře byl nadpis: " záhadný muž" Na obraze se objevil nějaký muž, nevím kolik mu v tu dobu bylo, ale prý to byl muž o kterém se nic nevěděli. V žádných učebnicích ani knihách se neví kdo to byl, ale byl na jednom obraze od známého malíře, což znamená že musel být slavný. Nevypadal moc staře, tipoval bych mu tak 22 let. Měl hnědé uhlazené vlasy a frak. Prý nikdy nebyl vyfocen, ale byl na hodně akcích. Byl to zajímavý příběh. Jediné co se ví že má bratra a sestru. Nikde se nenašli ani jeho ostatky, takže lidé nemohli zjistit jak asi vypadal.

Učebnici jsem znovu popadla a otevřela ji, ale tentokrát už na správné straně. Bavili se zrovna o čase kdy se narodili mí bratři. Pohlédla jsem na Elenu zajímalo mě jestli se také tak strašně baví jako já, ale Elena se tak zvláštně usmívala.