Neřád

‚Já vím, že jsou zítra Vánoce, ale nechceš se vidět? Alespoň na chvíli v poledne vypadnout? Dáme si punč a trochu se obrníš.'

‚Taemin má pravdu, pojď ven,' přidal se Kai. Upřímně nad tím zapřemýšlel. Angi si určitě bude chtít hrát na hostitelku a rodiče budou bohužel přespávat, na chvíli se vypařit a hodit povinnosti na krk jen jí, znělo lákavě. Ucukl mu koutek v drobném pobavení a otevřel si kalendář, který ho donutila nainstalovat ona, aby vnesl do svého chaotického, nezodpovědného života trochu řádu. Když v tomto kalendáři Angel oficiálně naplánovala i posezení v hospodě s přáteli, kluci vybuchli smíchy a od té doby to byl stále ještě neohraný interní vtípek. Zanesl datum do kalendáře, nadepsal ho vtipně ‚Párty s Ravim' a označil svoje bydliště. S vítězoslavným úsměvem nasdílel kalendář veřejně do skupiny.

‚Tu máte oficiální, sofistikovanou, přehledně uspořádanou akcičku. Přijďte si pro mě pánové.' Smál se, když ve zprávě parodoval svoji nastávající a zbytek tím pobavil také. Nevěděl ale, že toho bude zítra litovat.

***

Nastal Štědrý den. Den, kdy člověk vstane z postele pozdě, protože i když se vzbudil hned po zaznění budíku, tak se mohl ještě další dvě hodiny válet a nikdo mu nic neřekl. Pak si dá snídani v posteli a nacpe se cukrovím se škodolibým pomyšlením na všechny nebohé děti světa, co se v naivní víře ve zlaté prasátko ztrápeně dívají celý den na stojan s pochutinami na stole. K té snídani si pustí televizi a bude chvíli sledovat pohádky a stupidní, zamilované, vánoční romanťárny...

„RAVI!!!! Já nemůžu najít ozdoby na stromeček!!!"

„Ugh!!" vydralo se z něj umučeně. Plán na válení se v posteli ztroskotal hned v začátku i přesto, že obstojně předstíral spánek. Vyhrabal se z postele svižným šnečím tempem. Za trest nechal rozházenou peřinu a pražil její budík na nočním stolku obzvláště zlým pohledem, aby věděl, co si o něm myslí.

Neupravený, v kalhotách od pyžama sešel schody do haly a po cestě se soukal do trička. Odtud se rozespale táhnul přes jídelnu do obývacího pokoje, kde ho velmi rychle probrala rána realitou.

„Co to je za monstrozitu? Jak jsi to sem dostala?" vypravil ze sebe při pohledu na ukotvený strom v rohu místnosti sahající až ke stropu. Zmateně měřil pohledem vzdálenost přes oba pokoje. S připočtením haly to byla vcelku pěkná štreka.

Jen tak mimoděk zakopl pohledem i o ni a zarazil se znovu při pohledu na to, jak je perfektně upravená hned takhle z rána. I s podpatky byla nižší než on naboso. Světlé vlasy skvěle vyčesané do dokonalého účesu, oděna ve slušivých šatech. Vyhlížela na strom přísným pohledem, ze kterého by jeden usoudil, že ten nebohý smrk právě proletěl u závěrečné zkoušky z matematiky. Jen to pravítko jí do ruky chybělo.

„Pomohli mi ti chlapi, co ho dovezli. Viděl jsi někde ty ozdoby?" zeptala se medově. Místo odpovědi vystřelil prst ke skříni, aby nabonzoval, kam se ozdoby schovaly. Angel se na něj usmála. „V kuchyni máš snídani." To mu vykouzlilo úsměv na rtech. Přece jen to její brzké vstávání k něčemu bylo. Jako pára nad hrncem zmizel do kuchyně a s tou snídaní se do té postele stejně zašil.

O dvě hodiny později se domem rozneslo zazvonění. Jako správná hostitelka byla u dveří Angel první, i když to měla ke vchodu dál. Vesele vítala budoucího tchána s tchýní. Ravi byl jedním skokem u dveří taky.

„Ahoj! Mami, tati," nahnul se, aby dal matce pusu na tvář, otec mu potřásl rukou a hned mezi dveřmi, ještě ani nepřezutý, pogratuloval oběma snoubencům.