Neřád

Nastal opět ten čas. Kouzelný čas lásky a pohody. Bílý sníh přikryl střechy, dopadl na horská sedla, pocukroval jehličí vysokých stromů. Svěžím vzduchem se nesl mír a klid. Tu zavonělo pečení, tam se ozývaly koledy z oken roubených malebných domečků. Nad bělostnou plání se skláněl den. Obrázek jako z vánoční pohlednice.

Počasí na horách nás ovšem vůbec nezajímá, protože náš příběh se odehrává někde úplně jinde. Někde mnohem níž. Na jednom Americkém předměstí, kde se držel smog i teplo. Veškerá snaha nějakého sněhu navodit alespoň trochu vánoční atmosféru, tak končila rozježděná u krajnice v podobě blátivé břečky. A v ní se čvachtavě brodily jedny těžké pánské boty, nazuté na dlouhých nohách vysokého světlovlasého mladíka.

Ravi zmoženě vynášel už třetí tašku s nákupem a vůbec ho netěšila představa, že do toho auta bude muset ještě nejmíň dvakrát.

Jen v rychlosti postavil tašku na chodbu a dal se na ústup, když slyšel, že telefonát s matkou, zahájený už při opouštění parkoviště hypermarketu, stále pokračuje.

Povzdechl si. Každý rok to bylo stejné. Miloval svoji drahou, byla vtipná, chytrá, společenská... Ale jednou do roka se z ní, navzdory jejímu jménu Angel, stala osmihlavá saň, která sežrala zaživa každého, kdo v ten jeden proklatý den položil vidličku ve špatném sklonu. Byla posedlá tradicemi a perfekcionismem. Všechno muselo být dokonalé, a když nebylo, nechávala za to ostatní trpět v agónii. Tento veselý den plný lásky, porozumění a pekelných plamenů, měl přijít zítra.

O to horší vyhlídky měl, když si uvědomil, že v záchvatu romantiky udělal neskonalou blbost. Před svou milou poklekl, ona řekla ano a všechno bylo nádherné, úžasné, růžové, než mu došlo, že za týden budou Vánoce. Pak už se jen pomyslně mlátil do hlavy pohrabáčem, že to neodložil až po Novém roce.

Angel měla totiž naprosto dokonalý nápad. Pozvala ke Štědrovečerní tabuli obě rodiny, když už byli konečně zasnoubení. Hrozil se toho, že k jednomu stolu zasedne jeho matka, silně věřící katolička, s její vědně urýpanou matkou, profesorkou na fakultě sociálních věd. Jeho otec, inženýr, stavař, odborník na všechno, bude chtít pravděpodobně přestavět celý dům a ten její otec ho, posilněn absintem, vymaluje s vizí, jakou měl o svých obrazech Pablo Picasso a vybaví starožitnostmi, co se mu neprodali v sotva přežívajícím krámě. Upřímně už tu vázu v obýváku, co jim dal minulý rok k Vánocům, z duše nesnášel.

A do toho všeho zmatku bude mezi nimi pobíhat Angel a stresovat, že všechno není perfektní, nestihla napéct osmdesát druhů cukroví, strom má trochu jiný odstín zlaté, než si představovala, nestíhá ho ani nazdobit, zabalit dárky, udělat večeři... Ale jak na to zkusí sáhnout on, tak bude všechno špatně.

Vytáhl mobil z kapsy a opíraje se o auto zabrousil do konverzace s názvem: Friendship Parkas.

‚Nějaká rada, jak přežít zítřek?' napsal. Několik jeho nejbližších přátel zasvítilo zeleně.

‚Přežít? Jak přežít? Zítra jsou Vánoce! Já se tak těším!' odepsal nadšeně Jimin.

‚No právě,' dodal on.

‚Ravi narážel na to, že Angi pozvala na večeři jejich rodiče,' upřesnil Kai.

‚Ajaj! Pevné nervy, bro!' popřál Sungwoon.

‚Díky,' odpověděl zpátky Ravi. S povzdechem sledoval, jak jeho přátelé vášnivě debatují nad možnostmi, jak přežít zítřejší den. Než se najednou objevila na obrazovce jedna spásná věta.