Akademie Magie

1.

Ráno jsem zapudila mírnou kocovinou, pomerančovím džusem, cigaretou a paralenem jsem ji ovšem zahnala. Po mojí velice vydatné snídani jsem mamce řekla to s tím dopisem a ona se kupodivu zatvářila šťastně a šla mi sbalit na cestu.. dokonce řekla že mě odveze cože udivilo protože na sebe poslední dobou jenom řveme ale šla jsem jí pomoct zabalit.
Nastupuju do vlaku a procházím prázdnou uličkou, počítám plná kupéčka a nakonec si stejně sednu na zem do chodby. Místo zastávek se tady hlásí jak daleko od školy jsme, všichni tady čarují nebo mluví se zvířaty ale já přece nic z toho neumím.. tak proč mě pozvali? Jedinej můj talent je.. chlastání a dělání průšvihů.. alespoň to mi řekla mamka. Ještě půl hodiny od školy a já se zvedám a jdu si na záchod zakouřit..  nemám ráda úzký prostory, kort když jsou všude lidi. Je mi z toho zle.
Vlak s hlasitým zapískáním zastavil a všichni začali skákat ven. I já po nějaký době vystoupila a zahleděla se na.. zámek. Určitě tam bude spousta míst kam si budu moct zalézt. Všichni se dali do pohybu a já šla v davu. Ve sluchátkách mi hrála My Chemical romance ale to.. najednou přestalo fungovat.. bože! To tady nebudou fungovat telefony? Umřu.
Vešli sme dovnitř a zavedli nás do veliký síně, všude voní jídlo a všichni jsme se usadili. To jsme jako v Harrym Potterovi? Ne ale vážně, proč je to takový klišé? Všichni začali jíst a já jsem si mandala jenom kaši a nějaký maso ale stejně jsem se v tom jenom prohrabovala. Začali si postupně volat lidi a začali je rozdělovat do oddílů, vlkodlaci, upíři, přírodní, ohnivý, vodní čarodějové a druidi.  Každý měl jednoho hlavního čaroděje, vlkodlaci mají kluka s dlouhými černými vlasy,, zelenými oči, vysoké postavi a ačkoliv působil drobným dojmem pod košili mu vykukovali svaly. Učitel upírů byl skoro přesný opak měl krátké bílé vlasy, červené oči a byl nízký a elegantně štíhlý. Byla tady učitelka přírodních čarodějů a ta byla.. jednoduše roztomilá, měla krátké hnědé vlasy které ji končili přibližně na konci brady, olivové oči a zdála se asi nejvíce milá. Učitel ohnivých čarodějů byl vysoký a velmi výrazný muž s tmavě hnědými vlasy a nebezpečně vyhlížejícím obličejem. Vodní čarodějové mají učitelku s bílými vlasy a fialovými oči, byla elegantní a momentálně upíjí ze sklenice červeného vína. Druidi mají až nepřirozeně velikého může s zarostlým obličejem a dále tady byl zástupce ředitele který má krátké zelené vlasy a vypadá jednoduše a roztomile. Ředitelka je vysoká žena s středně dlouhými blond vlasy v culíku, modré oči a její sáčko ji dodávající na respektě. „ jistě víš proč jsi zbyla jako poslední” ozval se její jemný avšak zvučný hlas a mě to vcelku zaskočilo až tak jsme se zamyslela jak jsou všichni mladý až jsem zapomněla vnímat okolí a vůbec si nevšimla že jsem tu zbyla sama a jen jsem tiše a nervózně odpověděla:„ ani moc ne” všichni se na mě podívali pohledem který jasně produkoval zmatení a já jsem měla chuť se propadnout do země než se slova chytila učitelka vodních čarodějů:„ jak je to možné? Tvoje matka ti nic neřekla?” zeptala se zmateně a já zavrtěla hlavou. „ Ach bože, Amando” povzdechla si ředitelka „tvoje matka je jediný čaroděj který umí ovládat všechny tři čarodějné stupně, a to i druidské umění. Tvůj otec byl zase upír smíchaný s vlkodlakem.. já jen nechápu že se ti nic z toho neprojevilo” pokračovala a já jsem na ně jen nechápavě koukala. Dalších asi deset minut se dožadovali o tom co teda se mnou a nakonec mě poslali do pokoje vlkodlaků, prý jsou nejvíc milý a přátelský a že zítra zkusí udělat nějaký testy.
Vešla jsme do pokoje.. spíš obýváku ložnice mají být nahoře, všichni vlkodlaci seděli u ohně a o něčem hrozně debatovali ale když jsem uslyšela svoje jméno tak jsem si odkašlala od krbu se ozvalo překvapené „to je ona!” a nebo „co tady dělá?” a já si zase přišla že bych se měla odstřelit. Přiskočil ke mě jeden mladší klučina s šedými vlasy a podal mi ruku kterou jsem následně přijala. „Liam” představil se „Laura” „ já vím” uculil se muselo se nechat že byl roztomilej. „ Aha” zamumlala jsem a stáhla ruku k sobě. „holčičí ložnice jsou vlevo” řekl a zase se vrátil mezi lidi, Jen jsem si povzdechla a šla nahoru do ložnice. Zdi byli jednoduše hnědé a na zemi byl černý Liberec, bylo tam pět paland ovšem ty všechny už byli zabraný, jasný. Našla jsem si jendu osamocenou postel v rohu u okna a tam si hodila batoh a následně i sebe. Musí se nechat že je tady mají pohodlný. Okno jsem otevřela, posadila se na něj a zapálila si. Tohle je šílený, co se to děje?! Proč jsem tady? Tohle musí být vtip! Hlavou mi létali myšlenky i nutkání z toho okna vyskočit. Po chvíli jsem to típla, zase padla na postel a následně usla.

Ok snad se bude líbit reálně to mám ze snu takže tak a však víte komentík i hvězdička pomůžou
◍•ᴗ•◍