Hierarchie /Adventní kalendář 2021/ ✓

14.

CONAN FEARGHALL

Čekání není mou silnou stránkou, takže se v té době věnuji spíše papírování. To do té doby muselo počkat. Camdem na mě již několik minut vražedně zírá z druhé strany stolu.

,,Co to tam dole bylo?" nadzvedává obočí a já se setkávám s jeho tázavým pohledem.

,,Neřeš," zavrčím a chci se věnovat dál papírům. Camdem se ale zvedá a opírá se o stůl vedle mě.

,,To víš, že to budu řešit. Normálně bys i ženu nechal na řetězu..." odmlčí se.

,,Není to snad jedno?" obořím se na něj. ,,A teď už konečně vypadni. Potřebuju pracovat," Camdem zavrtí hlavou, ale nakonec opouští prostor mé pracovny. Počkám, dokud se jeho kroky dostatně neutiší a naštvaně hodím papíry, které jsem držel vruce, na stůl.

Opřu se lokty o desku a složím si hlavu do dlaní. Co to tam dole bylo? To ani já sám nevím. O tom, kým je pro mě ona, pochybnosti nemám. Ale vše okolo ní je nějakým způsobem divné. Přesto její pohled naznačoval jediné, a to, že pro svou dceru i zemře.

Dceru...

Ona má dceru...

S někým jiným. Vlk ve mně přechází ze strany na stranu a vrčí. Naštvaně se prudce opřu do židle a vydechnu. Tak takhle jsem si to doopravdy nepředstavoval. Vstávám od stolu, papíry tam nechávám pohozené. Přecházím k oknu, dívám se ven. Slunce je vysoko a pod stromy vytváří tmavé stíny. Jsem unavený. Bolest z bojů, které se odehrály na sněmu, je stále přítomná.

Taky je zraněná. Cítils její bolest. Měls jí dát pod dohled lékařů, aby se zotavila a ne jí tam nechat, ozve se mi v hlavě Heren, můj vlk.

,,Má dceru s někým jiným," odseknu mu.

To je to jediný, co tě teď zajímá...? Nejprve ti skoro zabije člena smečky, chtěls jí, u Bohyně, zabít! A když zjistíš, že je naše, necháš jí tam... zraněnou a v chladné cele. Být po mém, už dávno se o ni straráme, naposledy se mi ozve zavrčení v hlavě. 

Hledím na dva terénnní vozy, které zastavují před smečkovým domem. Vlna nenávisti se na mě snese jako závoj noci. Nachvilku zavřu oči a uvědomím si, co jsem to provedl. Teď už je na cestu zpátky pozdě. Znovu nasadím kamenný výraz. Nikdy, doopravdy nikdy nevěřte tomu, co vám Alfa vlk ukáže za emoce. Vysoce postavení vlci jsou totiž ti nejlepší herci.

Dveře se těsně přede mnou rozlétnou dokořán. Ocitám se naproti Camdemovi. ,,Máme je tady. Můžeš?"

Jen kývám. Netuším, jak se mám k nastalé situaci postavit. K tomu vlkovi cítím jen nenávist, a také vím, že to dám dost najevo, aniž bych to chtěl. A jak se mám asi postavit její dceři? Pomalu kráčím za Camem s rukama v kapsách. Jak by se měl muž postavit k dítěti jeho životní partnerky, které není jeho? Dle starého práva předchozích generací mám nárok na to, tu dívenku zabít. Není to mé dítě a má spřízněná duše by měla patřit jen mě.

Vstupujeme do předsíně smečkového domu. První věc, kterou spatřím, je mladý vlk vzbouzející se v pevném sevřením mých vojáků.

,,Pohov. Propusťte ho," kývám na ně. Dívenka spí v náručí dalšího vojáka. Měla podobné rysy jako její matka. Musím se hluboce nadechnout a raději svou pozornost obracím na toho Samotáře. Jakmile se s ním střetnu pohledem, nadzvednu obočí.

,,Omlouvám se, nechtěl jsem Vás urazit," cedí skrz zuby. Uctivost, vážně? Tak to bychom se měli podívat na to, kdo jsi. Sklopí pohled a plavé vlasy mu padnou do obličeje.