Hierarchie /Adventní kalendář 2021/ ✓

8.

CONAN FEARGHALL

,,Pošlete ho dál," stále se ušklebuji. Zmíněný Alfa vtrhne do mé kanceláře jako ledabyle namířená střela.
,,Co si o sobě ksakru myslíš? Že jsi pán všech nebo co? To území ti nepatřilo a patřit ani nebude."
,,Nerad se opakuji, Danieli, ale všichni dostanou stejné podmínky. Tady máte dodatečně vysvětlené ty Vaše. Buď podepíšete a tím stvrdíte, že si jej mohu vzít, nebo přijmu žádost Vaší dcery o změnu smečky," zůstane stát jako přimrazený.
,,Natalie by nikdy neopustila svou rodnou smečku! A rozhodně ne kvůli tvojí smečce!" křičí tak nahlas, až je celý rudý a jsem si jistý, že ho všichni v domě museli slyšet.
,,Danieli, laskavě si udělejte pořádek nejprve ve vlastní rodině a poté až se vrhejte do konfliktů s jinými. Na shledanou," držím mu otevřené dveře od své kanceláře.
,,Ještě jsme neskončili, Fearghalle!"
,,Ale skončili," odvětím mu s úsměvem. Toto by bylo vyřešené. Co dál? Papírování.

Dopoledne se mění na odpoledne až konečně přijde večer. Smečka, tedy alespoň ti, kteří mají čas, se jako každý týden setkala v domě a užívala si společnost svých druhů. Vnímám všechny přítomné, přesto stále sedím v kanceláři. S Camdemem připravujeme dostatečný počet smluv na sněm. Teprve až když mám na stole vyrovnaný téměř deset centimetrů vysoký štos papírů, jsem spokojený. Posunkem děkuji za pomoc a odvolávám ho, ať se jde bavit. Využívá toho a odchází.

Naliji si alkohol ze skleněné lahve a se skleničkou se postavím k oknu. Dívám se ven, do setmělé krajiny. Přestože jsem vyčerpaný, tohle není ještě ani začátek. Ten začne až bude území nikoho, mé.

Prázdnou skleničku pokládám na stůl a vydávám se do srdce domu. Za smečkou, mou rodinou. Což mi připomíná, že se na sněmu budu muset potkat s otcem. Další nepříjemnost.

Jakmile vejdu do místnosti, zavládne hrobové ticho. Po mém nepatrném kývnutí se však atmosféra rozvolní a smečka se začne znovu bavit. Procházím mezi nimi, sem tam se u někoho zastavím a odpovím na jejich otázky.

,,Bavíš se alespoň trochu?" Camdem se u mě objeví, zrovna když si od jedné ze členek smečky beru nabízenou skleničku s vínem. Poděkuji jí a otáčím se k němu.
,,Ano," usmívám se ,,tohle před tím vším zmatkem potřebuji."
,,Nebylo by na škodu, kdyby sis zítra sebou vzal víc strážců?" hledí do své skleničky a netrpělivě čeká na můj názor. Moc dobře ví, že nesnesu, když se mi někdo snaží i jen trochu něco vnucovat. Zavrtím hlavou.
,,To nebude třeba. Raději ať jsou v pozoru a střeží smečku. Pak budu klidnější," pokládám mu ruku na rameno. ,,Nemusíš se bát, nebude to těžké je přesvědčit," s tím se otáčím a odcházím od něj. Znovu se zaplétám mezi přítomné hloučky členů smečky a nechávám jejich radost, aby mnou prostoupila.

Po nějaké době se však uchýlím do jednoho z koutů a zaujmu pozici sledovatele. Smečka mi dodává sílu, a tak se již necítím tak unavený. Přesto bych si měl jít alespoň na chvíli lehnout, než budeme brzy ráno vyrazit na místo, kde se sněm tradičně koná.

,,Jaktože tu stojíš tak sám v koutě, chlapče?" pousměji se.
,,Užívám si trochu klidu před bouří," říkám, když jí objímám kolem ramen. Marry mě poplácá po ruce.
,,Jsi si jistý, že víš, co děláš, chlapče?" za normálních okolností by jakýkoliv člen smečky, který by tohle řekl, měl velký problém. Dle zákona jediným, kdo mé rozhodnutí může zpochybňovat, ale nikdy změnit, je Camdem. Marry je však výjimka.

,,Jo," hlesnu ,,Tohle musím udělat. Smečka potřebuje více prostoru, druhý smečkový dům, větší počet obytných domů, ale také několik dalších zabezpečených domů, pro případ nouze," nachvilku se odmlčím. ,,Stále si myslíš, že dělám špatnou věc?" ptal jsem se na její názor hned na začátku, jakmile jsem nad touto možností začal uvažovat.
,,Ne, to ne, chlapče. Staráš se o svou smečku výborně. A toto řešení je jediné možné. Jen se obávám, aby ses tím sám nezničil," nechápavě na ní pohlédnu a povytahnu obočí.  ,,Zhubl jsi, nechodíš pravidelně jíst a přetěžuješ se," tiše zavrčím. Přestože k ní chovám hlobokou úctu a vím, že jí na mě záleží i jako na osobnosti, ne jen na svém Alfovi, právě mi naznačila, že jsem slabý.

,,Kuš, vrčení si nech na někoho jiného. Nemyslela jsem to takhle, chlapče. Chtěla jsem tím říci, abys nezapomínal i na sebe. A na své potřeby. Neustále se věnuješ tomu, co potřebuje smečka. Co ale potřebuješ ty? Po čem toužíš? Zamyslel ses nad tím někdy poslední dobou?" místo odpovědi jí políbím na tvář a popřeji dobrou noc.

Nechám svou moc, aby se naposledy rozprostřela po celé místnosti, než ji stáhnu a vydám se do svého bytu. Mám jen několik hodin na to, abych si odpočinul, než budeme muset vyrazit. Usnout se mi ale nakonec podařilo asi o hodinu později. Do té doby jsem se jen převaloval na posteli a přemýšlel.

Když další den ráno vstávám, oblékám se rovnou do košile a společenských kalhot. Rozhodl jsem se pro formální oblečení, přestože sněm započne až zítra. Dnes se všichni Alfové pouze setkají na místě a povečeří spolu. Politika je otázkou zítřka, dnes to bude o setkání se znovu po roce.

Nepřekvapuje mě, když vyjdu před dům a auta jsou již připravená. Strážci, přesněji řečeno osm z nich, což bylo nejmenší možné číslo, které bylo vhodné na doprovod Alfy na takovouto záležitost, stojí před třemi vozy. Camdem se zase činil, když jim nakázal, aby tu byli připravení ještě předtím, než přijdu.

,,Dobré ráno, můj pane," ozve se ode všech.
,,Pohov, vojáci. Vše připraveno k odjezdu?"
,,Ano, pane," odpovídá muž o minimálně deset až patnáct let starší, než já. Ve skutečnosti je o třicet let starší. Vince, jeden z nejlepších stopařů a zabijáků smečky. Pokývnu hlavou. Tak ať je to co nejdříve za námi.

V ten moment ještě uslyším známé kroky za sebou. Camdem, značně rozespalý a s rozcuchanými vlasy, míří k nám.
,,Napadlo mě, jestli se mnou nebudeš chtít ještě mluvit, než odjedeš," protahuje se, když se zastaví těsně vedle mě.
Byla stále ještě noc, celý dům až na venkovní světla, byl zhasnutý. Ti, co v něm momentálně přebývali nebo bydleli, ještě spali.
,,Doufám, že se v době mé nepřítomnosti se smečkou nic nestane," povytahuji obočí. Jakmile mi slíbí, že smečka bude v naprostém pořádku, jako vždy, když mu jí v době své nepřítomnosti ponechávám, mohu nastoupit do auta. Vytištěné smlouvy pokládám na sedačku vedle sebe a nechávám Vince, ať řídí. Druhý srážce sedí na místě spolujezdce.

Cesta je dlouhá a my zastavujeme jen na nezbytně nutné přestávky a na vystřídání řidičů. Ponechávám strážce řídit po celou dobu, neboť začínám být nervózní a nedokázal bych se plně věnovat tomu, co se děje kolem nás. Jakmile však dorazíme na místo, ztuhnu.

Měla by mě čekat večeře s ostatními Alfy, ale jediné světlo jde z velké zasedací místnosti. Zamračím se, co to má znamenat? Tohle se mi nelíbí.

Auta necháváme na parkovišti a vcházíme do mohutné vily. Míříme rovnou ke zmíněné místnosti. Zastavím se až přede dveřmi. Nervozita za mě spadává. Šepot na druhé straně utichne. A to je přesně ten moment, kdy se rozhodnu je otevřít a i se strážci v patách vstoupit dovnitř.

,,To je dobře, že jsi tady, Fearghalle. Sněm může začít," Alfa Daniel se pousměje.

Ach, tak ty si myslíš, že jsi vyhrál? Úsměv mu oplatím. Tuhle hru mohou hrát i dva. Nemám však v úmyslu mu říci, že právě ztratil svou dceru. Bez ohledu na to, jestli nakonec smlouvu podepíše. Což podepíše, stejně jako všichni ostatní. Špatný tah, pánové. Dotáhli jste si pravého vlka do stáda ovcí převlečené za vlky.

Dobrý večer,
dnes trochu nestíhám, tak přidávám až teď v noci.

Přeji dobrou noc a krásné sny všem. A těm, kteří toto čtěte přes den, přeji příjemný den.

S pozdravem,
Aish