Učitelčina holčička

47

A tak jsme si všichni tak nějak poposedali do kroužku. Jasmína všem vysvětlila pravidla a šlo se na věc. Samozřejmě se u toho pilo. Pomalu jsem začínala vše vidět rozmazaně, ale snažila jsem se to ignorovat a užívat si to, že nemusím jít spát. Miranda mi v ten moment byla ukradená. Zachovala se ke mně špatně. Mám právo být naštvaná a užívat si. Jenže brzy jsem pochopila, že tahle hra asi nebude nic pro mě. Všichni se mě ptali na moc soukromé otázky. Na Mirandu. Jak to mezi námi je. A i když jsem byla asi trochu opilá, v tomhle se dokážu zastavit a dávat si pozor na to, co říkám. To pouto, které je mezi námi je jen naše a opravdu nemám potřebu to někomu sdělovat. Ale tím pádem jsem brzo skončila jen ve spodním prádle.
Naštěstí jsem nebyla sama. Kate měla to štěstí a zůstalo jí ještě i tričko. Chtěla jsem tu hru ukončit, ale nevěděla jsem jak.

Pak přišla zase řada na mě a tentokrát jsem dostala úkol. „Vidíš tam ten strom?" Zeptala se Molly. Zmateně jsem přikývla „Prolez tímto oknem, utrhni z něho jednu třešeň a zase se oknem vrať zpátky" dopověděla. Ostatní jen pokyvovali „Hej to fakt ne... něco jiného...!" začala jsem je přemlouvat, protože z tohoto by byl průšvih. „Copak? Bojíš se?" Rýpla si do mě Jasmína. „Půjdeš snad žalovat?" zeptala se Sarah. „Holky, já jsem vám říkal, že není jako my..." dodal jeden z kluků. Fajn, to by stačilo. Je čas jim ukázat, že já jsem jako oni. Teda... myslím.

„Jak chcete..." oznámila jsem jim odhodlaně. „Můžu se aspoň obléct?" zeptala jsem se vzápětí. „Ne... prohrála sis to oblečení sama." Odpověděla mi Molly. „Fajn..." protočila jsem oči a pořádně se napila zbytku vína. Otevřela jsem okno a opatrně z něj seskočila. Výhoda byla ta, že ten pokoj byl v přízemí. Najednou se mé nohy dotkla mokrá tráva a mě to připadalo srandovní. Chvilku jsem se tam procházela trávou a mírnila svůj smích. „Dělej!" ozvalo se několik tlumených hlasů. Honem jsem zamířila ke stromu, který stál v rohu zahrady, utrhla třešni a už už byla na cestě zpátky.

*Miranda POV*

Upřímně jsem tak poklidný večer a noc nečekala. Před hodinou jsem byla zkontrolovat Lexi. Kočička spinkala schoulená v klubíčku a ani se nehnula. Musela být šíleně unavená. S Elis jsme také párkrát prošly chodbu, ale vždy jsme slyšely jen tiché povídání z pokojů, a jelikož jsme chtěly, aby si to studenti užili, rozhodli jsme se to neřešit. Také musím přiznat, že jsem po celém dni byla unavená a těšila jsem se na to, až si lehnu. „Půjdu to naposledy zkontrolovat?" zeptala jsem se Elis v pokoji. „Jestli budeš tak hodná... myslím, že všichni už odpadli únavou." Načež si zívla. Obě jsme se na sebe podívaly a zasmály se.

Potichounku jsem zavřela za sebou dveře. Nejprve jsem šla zkontrolovat Lexi, která pořád spala jako zabitá, a potom jsem se vydala po dlouhé chodbě. Najednou jsem slyšela někde zaštěkat psa. Došla jsem k nejbližšímu oknu, abych se podívala, jestli majitelé nemají třeba náhodou nějakého, který chce dovnitř. Mám prostě slabost pro psy. Otevřela jsem okno a to, co jsem viděla mi ztuhlo krev v žilách.

Lexi. Ano. Ta Lexi, kterou jsem asi před minutou kontrolovala, a která pokojně spala. Chvilku jsem myslela, že se mi to jen zdá a že se musím probudit. Ale když potom potichu zavolala: „Už jdu!" Bylo mi jasné, že je to skutečnost. Naštěstí si mě nevšimla. Byla jen ve spodním prádle a v ruce nesla větvičku s třešněmi. Ta holka se mi jen zdá. Teď jsem byla vážně vytočená. Nenápadně jsem sledovala, jak prolézá oknem zpět dovnitř.

Ale ne do svého pokoje. Do pokoje, ve kterém byla Kate. Pomalu mi vše začínalo docházet. Rychle jsem došla na konec chodby a z jejich pokoje slyšela mnoho hlasů, které se snaží šeptat. Na nic jsem nečekala a prudce jsem otevřela dveře.

Ten pohled, který se mi naskytl bych nepřála žádné z mých kolegyní. Pět holek a dva kluci jenom ve spodním prádle. „Co to tady děláte?" Spustila jsem hned, jakmile jsem za sebou zavřela dveře. Všichni mlčeli a dívali se do země. Ale moje holka je jiný level. „Jé Mirando! Koukej, co mám!" přiběhla ke mně a ukazovala mi její úlovek.

Z jejího dechu jsem také ucítila alkohol. „Ty jsi pila?" zeptala jsem se jí rozzlobeně. „Možná trošičkuuu..." řekla vesele a málem spadla na zem. „Kde jsou ty flašky?" zeptala jsem se ostatních. „My žádný nemáme..." začala Sarah. „Můžete si vybrat. Buď to půjde po dobrém, nebo po zlém." Sarah jen protočila oči a vyndala dvě flašky s vínem a jednu flašku rumu. Všechny tři flašky byly skoro prázdné. „Nic víc nemáte?" Zeptala jsem se nedůvěřivě. Všichni zatřásli hlavou.

Podívala jsem se na Lexi, která seděla opřená o stěnu a pomalu neudržela hlavu. „Fajn... všichni do svých pokojů a spát... vyřešíme to ráno.." zavelela jsem. Kluci se okamžitě sbalili, se skloněnou hlavou se rychle omluvili a odešli. Vzala jsem Lexi za paži a posadila ji na chodbu na zem, protože nebyla schopná stát. Počkala jsem, až si holky lehnou a zhasla jsem jim světlo.

Konečně jsem měla čas na Lexi. Věděla jsem, že teď jí něco vyčítat nemá cenu. Je opilá. Neuvědomuje si, co se stalo. A jaké z toho budou následky. Posadila jsem si jí na svůj bok a donesla do jejího pokoje, po cestě už schovávala hlavu do záhybů mého krku, protože chtěla spát. Položila jsem ji do postele. Nejprve jsem teda vyndala její tašku, která byla pod peřinou. Pořádně jsem ji přikryla a došla do společné koupelny pro kýbl, který jsem jí postavila vedle postele.
„Zítra si mě Lexi nepřej..." pronesla jsem, když jsem odcházela z jejího pokoje.

„Vše v pořádku? Byla jsi pryč nějak dlouho" zeptala se Elis, jakmile jsem přišla zpátky. „Jo... jen Lexi se přitížilo, tak jsem jí musela dát prášek, ale už je vše v pořádku"

Nechtěla jsem Elis říct pravdu. Chtěla jsem si to s dotyčnými vyřídit sama, a hlavně jsem nechtěla, aby se to dozvěděl ředitel. Byl by z toho průšvih. Naštvaně jsem si povzdechla, lehla si do postele, zhasnula lampičku a přemýšlela nad tím, jaký trest si Lexi zaslouží.

*Jen chci zmínit, že na mém profilu vyšla první kapitola mého pokusu o překlad jedné skvělé knížky. Ti, kteří mě nesledují, to možná nevědí..tak se kdyžtak koukněte. L :)*