Zabaleno v červeném (ale lásko venku je zima) //Larry//

I.

„Promiň Harry, neuvědomil jsem si, že je to tvůj pokoj. Musel jsem si splést dveře," poškrabal se zmateně na zátylku a měl tu drzost se pousmát.

„A VEN!"

Niall si ani nestačil obléct kalhoty, když jeho i jeho dnešní úlovek vystrčil za dveře. Protřel si obličej, načež z postele sundal všechno, co mohlo nést stopy Niallovy činnosti. Ze skříně vytáhl čistou deku, kterou si rozložil na postel a pod hlavu si dal podsedák. Lehl si a přikryl se dekou. Usnul během následujících pěti minut.

* * *

Následující ráno se mu dostalo dost nevybíravého probuzení od Taylor v podobě hlasitého klepání na dveře. Jako vždy ranní ptáče, ač spala třeba jen tři hodiny.

„Vstávej, Harry! Vstávej, Harry! Vstávej, Harry!" skandovala stále dokola, přičemž nepřestávala klepat na dveře a Harrymu to po včerejšku přišlo, jako by ho místo toho mlátila do hlavy baseballovou pálkou.

„No jo! Vždyť už jsem vzhůru! Vstávám, slyšíš?" zasténal, načež se zvedl z postele a odemkl dveře, které včera v noci zamkl, aby se mohl vyspat, aniž by se další opilý pár pokusil znesvětit jeho postel.

„Proč ses vlastně zamykal?" zeptala blondýnka zmateně, přešla k oknu a otevřela ho, čímž přiměla svého kamaráda zapištět a rychle zalézt zpět pod peřinu.

„Jsi normální? Zrovna jsem se probudil, jsem v pyžamu a ty otevřeš okno dokořán? Přijde ti to normální? A kolik je vlastně hodin, že už tady zase strašíš?"

„Milý Harry, je přesně..." podívala na hodinky, „za pět minut jedenáct a mám na tebe otázku, v kolik jsme byli domluveni, že vyjedeme na chatu Niallových rodičů?" zamrkala na něj a Harryho oči se okamžitě zděšeně rozšířily.

„Sakra sakra sakra, tos mě nemohla vzbudit dřív? Jak se mám za půlhodiny stihnout nachystat, abych nevypadal jako z popelnice, až tam dorazíme a ještě si sbalit věci?"

„Kromě Niallových rodičů tam ještě nikdo nebude, takže i kdybys vypadal jako z popelnice – což ty mimochodem nevypadáš nikdy – nikoho to zajímat nebude, věř mi. A teď sebou hni, ať odjíždíme zavčasu!"

* * *

„No konečně! Nezapomněla jste si přepudrovat nosánek Vaše Veličenstvo? Můžeme opravdu jet?" poznamenal posměšně Niall, jakmile se Harry konečně posadil na zadní sedadlo v jeho Dodge.

„Hej, nemůžu za to, že tobě nezáleží na tom, co si oblečeš a jak vypadáš. Já se o sebe aspoň starám a ano, jestli nikdo nechybí, tak ano, můžeme jet."

Harry si napruženě založil ruce na hrudi. Vypadal při tom jako malé dítě.

„No vlastně ještě někdo chybí," ozvala se než Niall nastartoval Taylor, načež se otevřely dveře naproti od Harryho a dovnitř si sedla menší brunetka s hnědými krátce střiženými vlasy, kterou si Harry matně vybavoval z minulé noci.

„Ahoj," pozdravil ji první, což asi nečekala.

„Ahoj, Harry, že?"

„Jo jo, to jsem já," usmál se.

„Florence, ale klidně všichni můžete používat Flo."

„Tak Flo, můžeme vyrazit?" vmísil se do jejich seznamování Niall.

„Jasně!"

Cesta pak probíhala ve stejném duchu i nadále. Florence jim řekla, že už spolu s Taylor nějakou dobu chodí, ale že to zatím držely v tajnosti. Niall pak začal o své noční společnosti Elis a Harry jen doufal, že se vyhnou otázce, kterou tolik nenáviděl, jenže samozřejmě takové štěstí on mít nemohl.

„A co ty, Harry? Taky někoho máš?" zeptala se Flo a Harry si všiml Taylořina výrazu. Pravděpodobně měla chuť přelepit své přítelkyni pusu lepící páskou.

„Uh... Ne, ne, teď nikoho nemám, ale upřímně asi ani nikoho nehledám. Budu si prostě muset počkat na toho pravýho, však on se objeví," pousmál se kudrnatý.

„Možná někoho potkáš při lyžování, nebo tam bude nějakej instruktor, hezkej prodavač punče, nebo bruslení, ah to by mohlo být romantický!" začala hned Flo, ale Taylor ji přerušila.

„Flo, nech toho už, život není romantická komedie..."

„A to je škoda, bylo by to super, kdyby byl!"

Harry se jen usmál a podíval se na postupně přibývající sníh za oknem. Jo, kdyby byl život romantická komedie, bylo by všechno jednodušší. Ale to by se asi musel stát zázrak, aby měl on takové štěstí a někoho si našel, ještě k tomu na rodinné chatě a skoro úplně odříznutý od civilizace. Posadil se pohodlněji a zavřel oči. Nečekal, že by mohl ještě usnout, ale přesně to chvíli na to udělal...