The Mafia Boy

,,Jak se vůbec jmenuješ?"

Payton 

Dnes je 14. února což znamená jediná věc a to je Valentýn. Nesnáším tenhle svátek, je úplně k ničemu, já ho za svůj podělanej život neslavil ani jednou a furt žiju, takže nechápu k čemu ho potřebují slavit ostatní. Jako jsou třeba mí kamarádi Jack, Tomas, Fredo a Ryan. Tyhle všichni jsou se mnou v mém gangu, samozřejmě že nás tam je víc, asi okolo 200 lidí a to počítám jen ty co jsou na stejném kontinentě co my. 

Těmhle čtyřem ale věřím nejvíc, známe se všichni už od patnácti. Tomas, Jack a Fredo se znají už od malička, vyrůstali všichni spolu v děcáku a já jsem se k nim dostal, když mi jeden gang zabil mámu. Taky proto dělám to co teď dělám. Kdyby mi nezabili mámu a mladší ségru před očima, v životě by ze mě nebylo to co jsem dneska. No a Ryan k nám přišel, když se přistěhoval do Chicaga, všichni se mu posmívali že má britskej přízvuk, tak jsem ho vzali mezi sebe.

 Jenže všichni čtyři si našli svojí zasranou druhou polovičku ať už přítelkyni nebo přítele. Takže dnešek všichni slaví s nimi. A já se jak kretén proházím zasněženým Chicagem v devět večer. Už ani nepočítám kolik zamilovaných páru jsem potkal protože jich je kurva dost. Vypadám jako kretén kterej nemá city a nehledá lásku, ale asi už bych chtěl někoho s kým koukáte na zamilovaný filmy, mazlíte se, hádáte se kvůli kravinám ale vždycky se udobříte, někoho kdo by mi kradl oblečení a já bych byl vzteky bez sebe. Ale nikoho takový ho jsem zatím nenašel.

Z přemýšlení mě ale dostal dívčí křik z tmavé uličky okolo které jsem zrovna procházel. ,,Pomoc!" zakřičel dívčí uplakaný hlas. Rychle jsem se tam rozeběhnul. ,,Drž hubu! Když je ten Valentýn tak co si trošku užít koťátko" řekl mužský slizký hlas. ,,A co takhle dneska zemřít, když je ten Valentýn." řekl jsem, po tom co jsem se k nim konečně dostal. Oba pohledy se přemístili na mě. Dívka na mě koukala ubrečeným a vystrašeným pohledem. A muž nebo spíše dědek se koukal kurva vystrašeně. Podle jejich výrazů mi došlo že mě oba znají a ví co dělám. ,,Payton Moormeier" řekl vyděšeně ten dědula. ,,Ne fakt kde ?" řekl jsem komicky pro ulehčení situace. Dívka se zasmála, měla krásný smích..... ,,Ted jí koukej pustit nebo se nedožiješ další dne natož Valentýna." řekl jsem už hrubě. Dívku tedy pustil a jako srab zdrhal rychle pryč asi k jeho manželce a dvěma dětem. 

,,Neměla by jsi chodit takhle večer sama ven, zvlášť ne do téhle části města." řekl jsem a šel k ní blíž. ,,J-já jsem šla z tré-tréninku a tudy je to nej-nejkratší." řekla rozrušeně malá zelenooká blondýnka. Asi to bylo i tím že jsem na ní byl úplně natiskli na její záda. ,,příště si to radši nezkracuj, nebo by se ti mohlo něco stát a to by byla škoda" zašeptal jsem jí do ucha. Mohl jsem cítit jak se celá zatřásla. už jsem jí nechtěl moc trápit a tak jsem si stoupl před ní. ,,Kde bydlíš maličká ?" zeptal jsem se jí ,,To je v pořádku já to dojdu." řekla ,,Ptám se tě ještě jednou zlatíčko kde bydlíš?" řekl jsem už o něco hruběji aby opravdu pochopila že to myslím vážně. ,,2033 Emerson,, zašeptala ,,Hodná holka" řekl  jsem ,,Tak pojď svezu tě, támhle mám auto." bez slova přikývla a vydala se mnou k mému autu. Když viděla moje auto trochu zalapala po dechu. No jo tmavě modrá audi R8 dělá svoje. jen jsem se ušklíbl a otevřel jí dveře ,,prosím madam" řekl jsem s úšklebkem na tváři. ona zčervenala a řekla tiché "děkuju".

Cesta autem probíhala v tichosti, až jsem to nevydržel a ticho prolomil ,,Jak se vůbec jmenuješ?" zeptal jsem se ji. ,,Sabi" řekla jednoduše ,,Jakože to je přezdívka nebo zkrácenina tvého jména nebo se takhle prostě jmenuješ?" zajímal jsem se, na ale opravdu jsem neslyšel jméno Sabi. ,,Prostě jenom Sabi nic víc nic míň." ,,tak to máš dost zajímavé jméno, ale předpokládám že má i příjmení." řekl jsem. ,,Volsnová" řekla zase jednoduše. Na co jsem chtěl vědět její příjmení? jednoduchý dám ho do systému a vyhledám mi to všechny údaje o ní, včetně věku takže na ten se jí ptát ani nebudu, už tak vypadá dost vystrašená.

Když jsme dojeli k jejímu domu tak jsem zastavil a otočil se na ní ,,Konečná zastávka slečno Volsnová" zašeptal jí do ucha zatím co jsem si její vlasy namotával svůj prst ,,Děkuju že jsi mě zachránil a odvezl domů." řekla a zčervenala. byla rozkošná ,,Vůbec za nic, tak se měj Sabi" řekl jsem když začala otevírat dveře od auta. ,,Ahoj" řekla rychle zavřela dveře a utíkala domů, co jí nohy stačily. musel jsem se pousmát nad ním jak moc se mě bála ,,Ještě se uvidíme Volsnová" řekl jsem si pro sebe. A jel směrem domů.

vote a názory do komentářů prosím :)))

7.12.2021      813 slov