Pure love (Platonic love 2.) - CZ

66.

"A-a co říkala? Jak vypadala?" Vyletělo z Trise, který se opřel zadkem o vysokou opěrku mého křesla a když jsem se na něj podíval, viděl jsem jak nemůže spustit přímý pohled z Joea, jakoby mu mělo něco důležitého ujít. 

"No...byl to děs." Zhodnotil Joe a já se posunul na samý okraj toho křesla, abych byl blíž k Joeovi a už chápal Trisův přímý pohled, protože já taky nechtěl, aby mi cokoliv uniklo. 

"Co-" Odkašlal jsem si, protože můj hlas byl moc chraplavý. "-co tím myslíš?" 

"Kluci já nevím, co vám říct, abych vám nezhoršoval náladu vzhledem k tomu jak jste se za posledních pár dní trochu víc smířili s tím, že s vámi není v kontaktu." Ani jednomu z nás se nepodíval do očí a já pocítil nával naštvání z toho, jak to protahuje, místo aby se už konečně vymáčknul.

"Mluv." Vypadlo ze mě, ani nevím jak a proč tak hrubě. 

"Jamesi." Napomenul mě varovně Dean a Joe máchl rukou na Deana a protřel si oči, než se koukl jednotlivě na každého z nás. 

"Když chceš pravdu, tak ti jí řeknu." Podíval se mi upřeně do očí. "Vypadala jako chodící mrtvola-" nechal vyznít, "- tos chtěl slyšet? Bledá bez emocí, ani jednou se neusmála, ani pořádně nezamračila, byla jako by to ani nebyla ona, úplně jiný člověk. Držela si víc jak metrový odstup, když jsem začal mluvit o vás, nereagovala nijak, jediný co bylo evidentní bylo, že chtěla vypadnout pryč a už se nikdy neukázat. Je mi z toho špatně, celou cestu sem jsem na to musel myslet, protože tohle nebyla vaše Charlie. Rozhodně ne ta, kterou si pamatujete." Dokončil to a v místnosti bylo takové ticho, že bych měl možnost slyšet i přenos wifi sítě. 

Asi budu zvracet.

"Já taky." Ozvalo se vedle mě a mě došlo, že jsem to asi řekl nahlas. S Trisem jsem se po sobě koukli útrpně a já měl problém polknout s tím, co všechno za hrůzné představy mi probíhalo hlavou. 

"Ale dala Connorovi dárek." Nadhodil slabě Dean a Con jen pokýval slabě hlavou jako když v mlze.

"Asi byste jí měli pustit z hlavy nadobro bohužel..." Zabořil se do sedačky Joe a prohrábl si tmavé vlasy, ale na jeho tónu bylo něco zvláštního a když jsme se na něj zadíval, všiml jsem si jak se snaží s nikým z nás nenavázat oční kontakt. Asi kvůli takové kravině, jakou právě vyslovil. Jak jí  mám kurva asi vypudit z hlavy, když si do ní stačila vyvrtat dírečku a zabydlet se v ní mezitím.

"Ale-" začal Tris ve chvíli kdy se otevřely dveře od Bradova pokoje, ze kterého vyšel s telefonem u ucha, mávl po Joeovi na pozdrav a šel dál do kuchyňky, která byla otevřeně umístěná naproti gaučům, kde jsme seděli. "-Joe to není tak jednoduchý, hlavně když ani nevím důvod proč se tohle všechno děje." 

Joe už se nadechoval, že něco řekne, zatímco já kýval souhlasně na Trisovu obhajobu. "Cože?!" Přesunul jsem pohled na Brada s konvicí na čaj ve vzduchu a zamračeným výrazem s mobilem mezi ramenem a uchem. "Jak je to možný?" 

Joe i Tris už se teď zajímali o to, co řešil Brad a já se tak mohl vrátit ke svým hnusným pocitům z toho, co Joe řekl. Zabořil jsem se do křesla a pevně sevřel kořen nosu mezi ukazováček a palec a snažil se dýchat normálně. Charlie začínám se bát, že tě neznám dostatečně. A ta  celková nevědomost mi moc nepřidává.

"Klid Michelle...já jsem to myslel tak, že tomu sám nemůžu uvěřit." Konvice hlasitě dolehla na linku a Brad si pevně vzal telefon do ruky s vážným pohledem do protější zdi. "Neobviňuj se z toho, co si řekla, řekla si to a na tom už nic nezměníš...jen si chtěla říct, co si o tom sama myslíš." Moje pozornost byla už taky na Bradovi, na to ten rozhovor nabíral až moc zajímavých obrátek, ještě když volal s Michelle, naší momentálně jedinou spojkou mezi naším a Charlieiným světem.  "To bude v pohodě...snad." Zamumlal to poslední jako když pro sebe. "Hlavně nedělej nic ukvapeného...ne já vím, že nejsi v tomhle jako ona, ale prosím tě zůstaň doma a nikam-cože jsi?!...no potěš...proč si mi nezavolala předtím? Michelle..." sklopil hlavu a pleskl se po čele a já si vyměnil napjatý pohled s Conem.