Když jsem odešla z nemocnice, musela jsem se vrátit ke škole pro auto. Potom jsem jela nakoupit a domů. Tam jsem nachystala nějaký jídlo a pití a odnesla ho do obyváku. Když se ozval zvonek myslela, jsem že je to ona. Odešla jsem otevřít.
"Co tu děláš?" zeptala jsem se Jacka, který přede mnou stál.
"Přišel jsem se kouknou jestli si vpořádku." začal se usmívat. Ale když viděl, že já se neusmívám, tak přestal. "Můžu dál?" zeptal se.
"Ne." řekla jsem. "Měl by si jít Jacku."
"Proč Ellie? Myslel jsem, že se ti se mnou líbí." udělal ke mě krok.
"Protože dojde Molly." odsekla jsem. Jack se na mě koukl překvapeně.
"Molly? Ty se s ní bavíš?" zeptal se překvapeně.
"Jo. Řekla jsem jí své tajemství." Až později jsem si uvědomila, že jsem řekla víc, než jsem měla. Dala jsem si ruku před pusu.
"Jí ho řekneš a mě ne?" zeptal se naštvaně.
"Jo." přikývla jsem. "A teď to řeknu ještě jednou. Měl by si jít." bolelo se mi dívat, jaký výraz se mu v očích mihl. Ale opravdu jsem se mu bála věřit.
"Fajn." odsekl a otočil se. Rychlími kroky šel ke svému autu. Když otevřel dveře, otočil se na mě. "Budu se snažit do té doby, než mě k sobě pustíš." Potom nastoupil a odjel. Dívala jsem se za ním, než zmizel za rohem.
Obě jsme seděli na gauči zabalené v dece a dívali se na televizi. Mezi náma byla miska popcornu.
"Může se tě na něco zeptat?" ozvala se vedle mě Molly. Koukla jsem se na ní a přikývla. "Jak dlouho víš, že máš rakovinu?"
"Asi od prváku. Ještě, ale není tak rozšířena, že bych měla umřít." usmála jsem se.
"Bojíš se smrti?" zeptala se opatrně.
"Ani ne. Stačí mi, že tam mám mámu. Myslím si, že bůh existuje a dá na mě pozor."
"Ty si smrt nezasloužíš." zašeptala.
"Každý jednou umře. Ale Molly, já ještě neumírám a určitě to bude ještě chvíli trvat."
"Promiň, že tě s tím otravuju." řekla.
"Neotravuješ." usmála jsem se na ní. "Co kdybychom šli ven?" Molly přiývla. Vypla jsem televizi a s Molly jsme odešli do předsíně. Obuly jsme se a oblíkli si kabáty. Vzala jsem klíčky a vyšli jsme ven.Vrazila jsem si ruce do kapes.
"Kam půjdeme?" zeptala se mě.
"Do parku?" navrhla jsem. Molly nadšeně přikývla a my jsme se vydali k parku.
Hned jak jsme vešli do parku, jsem uslyšela hlasy. Nevšímala jsem si, do by to mohl být, protože je určitě neznám. S Molly jsme se rozběhli k houpačkám. Každá si sedla na svou a trochu se odrazily. Vítr mi čechral volné prameny vlasů, které se mi uvolnili z culíku.
"Molly řekni mi, něco o tvé rodině." řekla jsem.
"No dobře." vzdychla "Bydlím s rodiči, s mladší sestrou a o o tři roky starším bratrem." usmála se. "ikdyž je mám strašně ráda, někdy bych je zabila."
"Aspoň máš sourozence." usmála jsem se na ní. "Taky bych nějakého chtěla." Molly se natáhla a vzala mě za ruku.
"Stači když máš mě." usmála se.
"Jacku, neblázni. Jsi ožralej to nedáš!" s trhnutím jsem se otočila. Viděla jsem Jacka a jeho partu. Amanda se na něho káravě koukala. Ostatní se přiblble smáli. Vedle nich byli plechovky piva. Jack v ruce držel skate a chtěl jít na rampu, ale i z dálky jsem viděla jak se mu nohy motají. "Jacku, může se ti něco stát." Pro tentokrát jsem s ní musela souhlasit. Proč ho nikdo nazastaví? Bezmocně jsem se dívala jak vylezl na horu.
Parkrát to vypadalo, že spadne.
"Na co se koukáš?" zeptala se vedle mě Molly. Svým pohledeme se koukla kam já. "Aha." zašeptala. Jack si stoupl na svůj skate a váhou sjel dolů. Dívala jsem se jak tam jezdí tam a sem. Najednou chtěl vyskočit, ale nějak tam zakopl o svoje nohy a spadl. Přitom se praštil do hlavy. Parkem se ozval křik. Můj křik. Seskočila jsem z houpačky a běžela k němu. Všichni se na mě dívali. Jeho kamarádi se z toho šoku nemohli hýbat. Vylezla jsem za Jackem nahoru. Když jsem zjistila, že má otevřené oči a dívá se na mě ulevilo se mi.
"Musíš jet do nemocnice." zašeptala jsem.
"Vezmu ho tam." ozvala se za mnou Amanda. Otočila jsem se a spatřila jak se na mě naštvaně kouká. Přikývla jsem a zvedla se.
"Ellie nechoď." zachraptěl Jack. Nevšímala jsem si toho a seskočila dolů. Vydala jsem se zase na Molly.
"Asi bychom měli jít." zašeptala Molly. Přikývla jsem. Molly mě chlácholivě pohladila po zádech a potom jsem se vydali domů.
