Hidden to the mask

Prolog

Můj příběh neni tak slavný jako ostatní, ani tak dobrý. Nejsem žádný hrdina jen člověk.
Byl jsem mladý, a zadlužený. Neměl jsem peníze ani kam jít. Jednou jsem potkal na ulici svého starého přítele. Ten mi řekl že ví kdo mi pomůže dal mi takovou kartičku a ať zavolam na toto číslo. Udělal jsem to. Dostal jsem se někam kde jsem mohl vyhrát peníze. To bylo skvěký, ale každá ta mince byla ztvrzena krví. Krví nevinných lidí. Šlo o to že si hrál dětský hry. Dohromady jich bylo šest. Když všechny hry vyhraješ získáš 45,6 miliard wonů, ale když prohraješ, budeš vyřazen, a to se činní smrtí. Já se dostal až do třetího kola. Dál už jsem hrát nechtěl bylo to strašné. Přežíváš na penězích které získáváš kvůli tomu že zabiješ dalšího. Utekl jsem, v převleku vojáka.
Pár dní jsem žil ve městě teda spíše na ulicích. Nikomu jsem nic neřekl. Neřekl jsem nic o tich hrách nebo o tom kolik lidí umřelo. Mlčel jsem. Oni mě pořád pronásledovali. Nemohl jít pomalu ani ven na ulici kdybych nezahlédl muže v kukle jak si mě prohlíží.
Proto jsem nic neřekl. Věděl jsem že když lidem o nich řekl, najdou si mě
Jednou jsem na zemi našel černou kartičku když jsem ji otočil byl na ní zlatý obrazce. Čtverec, trojúhelník, kruh. Bylo tam také název ulice a číslo domu. Večer když se setmělo jsem si na sebe hodil kapucu a vyrazil z domu. Když jsem dorazil na místo. Byla to osvícená budova. Se skleněnými dveřmi. Všel jsem dovnitř a vyjel jsem výtahem nahoru. Když jsem vešel do pozlacené místnosti. V rohách stálo stráže. Neboli Pink Soldier. Na maskách měli obrazec čtverec.
Měli u sebe zbraně. Uprostřed místnosti šel muž v černém. Měl jinou masku. Front man. Kývl na mě a otevřel mi dveře do druhý místnosti tam nebyl nikdo. Byl odtamtuď krásný výhled na město
Místnost byla celá z bílého mramoru a pozlaceným nábytkem. Na křesle někdo seděl. Zrovna si naléval whisky. Byl také v celým bílím. Zase měl ninou masku než ostatní. Zlatou. Tu noc si se mnou promluvil. Nechtěl mě zabít za to že jsrm utekl ze hry. Naopak nabídl mi práci. Můžu se stát vojákem. Ty co na všechno dohlíží. Přijal jsem to věděl jsem že neměl jsem na výběr. Dál v ulicích bez domova se mi žít nwchtělo. Přijal jsem nabýtku. Dostal jsem číslo 323 a začínal jsem jako kruh. Plnil a poslouchal rozkazy. Dělal jsem tu nejtěžší práci a jelikož jsem ji vykonával dobře byl jsem povýšen na Trojúhelník. Tím pádem jsem se polepšil po půl roce zkušenosti. Jsem se dostal na nejvyšší pozici. Čverec. Teď jsem rozkazy dával já. Žil jsem tak jak jsem si ho vytvořil. Byl jsem smířený se svou prácí. Vše bylo v pořádku. Než ke mě přiřadili nováčka.
Číslo 32.