TÁBOR SNŮ

2. KAPITOLA

Nadešel den odjezdu a já jsem měla zase smíšené pocity. Byla jsem i trochu ve stresu. Jak už jsem říkala, sbalená jsem už byla a jediné na co jsem čekala bylo to, kdy odjedeme z Prahy a já budu muset být 14 dní někde, kde jsem nikdy nebyla a budu zde znát pouze mé sourozence. Na cestu jsem si vzala rohlík se šunkou a sýrem. V táboře jsme měli být kolem 10. hodiny, takže jsme museli vyjíždět z domu už kolem 6:30. Vstávala jsem už v 5:00, protože jinak bych to nestihla. Stejně jsem nestíhala. Moje ráno vypadalo takhle: vstala jsem, nasnídala se, projela snapy na snapchatu, umyla se, oblékla se, trochu se namalovala, dobalila jsem si poslední věci a mohla jsem jet. Táta řídil, vedle něho seděl Lukáš a já a dvojčata jsme se mačkali vzadu v autě. Měla jsem jako vždy celou cestu sluchátka ve kterých mi jel můj oblíbený playlist na spotify a hodně cesty jsem prospala. Když jsme dorazili na místo, vypadalo to tady moc sympaticky. Ani jsem nečekala, že to tady bude tak pěkné. Máma mi dala jenom pusu na tvář, táta na čelo a odešla jsem se přihlásit vedoucím. Potom jsem ale uviděla něco, kvůli čemu jsem okamžitě chtěla jet domů. Byl to Alex s Vanessou a líbali se. Nechápu, že jim ten vztah vydržel. Vanessa a Alex jsou mí bývalí kamarádi, kteří se se mnou přestali kamarádit před dvěma lety, protože jsem neukradla v obchodě velikou čokoládu, která stála asi 500Kč. Hned jak jsem je uviděla chtěla jsem nastoupit do auta, ale rodiče už odjížděli. V tu chvíli jsem myslela, že se zhroutím. Měla jsem stres a proto jsem zašla za veliké kameny co tu byly a schoulela jsem se do klubíčka a začala brečet. Chtěla jsem zavolat rodičům, ale když jsem se podívala na ty lidi kolem co tu běhali a radovali se, tak jsem se vzchopila a šla zase do davu dětí a dospívajících a začala jsem se seznamovat. Seznámila jsem se s holkou jménem Sofie a dalšími super lidmi. Potom si mě všimla Vanessa s Alexem a zamířili ke mně. „Ahoj Bingová, dlouho jsme se neviděli že?" řekla mi namyšleně Vanessa a Alex se pouze pousmál. „Jo no, už jsou to nějaké dva roky.„ odpověděla jsem klidně. „Špatně! Jsou to dva roky, 5 měsíců a 11 dní." řekla Vanessa. V tu chvíli mi projelo hlavou: „Ty vado, ona umí počítat. Proč to vlastně počítá?" Z myšlenek mě vyrušila Sofie, která si odběhla, aby se seznámila s mými sourozenci. Divila se proč se tu bavím s největším hezounem z tábora. A hlavně proč na ně koukám jako bych je chtěla za chvíli zabít. „Odprejskni Bentlová! Tady nemáš co dělat." zařval na ní Alex s výhružkou. Sofie se ale nedala odbít a za pět sekund co dopověděl větu mu napálila facku, která se rozlíhala do okolí. V tu chvíli se všechny pohledy otočily za námi. Cítila jsem se strašně trapně a začala se smát. Vanessa se okamžitě vrhla na Alexe a začala mu foukat bebí. Byl celý červený a my se Sofií dostali nezastavitelný záchvat smíchu. Začali se smát i ostatní. Vanessa hned odstoupila od Alexe a už chtěla dát facku mě i Sofii, ale když se napřahovala chytl jí ruku můj bratr, který měří skoro 2 metry, takže se podívala kdo to byl. „Žádné takové! Na mou sestru si dovolovat nebudeš! A ani na její kamarády! Je ti to jasné?!" řekl můj brácha výstražně, ale já věděla, že v duchu je úplně v pohodě. Vanessa raději odběhla pryč a Alex cupital za ní. Vedoucí samozdřejmě z toho co se tu teď stalo byli úplně na větvi. Raději nikoho nepokárali, protože nevěděli kdo si začal a vedli by se tady do konce tábora hádky, což nechtěli. Přitom pochválili i mého bráchu a on se se všemi seznámil, tak jako já. Byla jsem ráda, že to udělal jinak bych byla červená jako Alex, což nikdo nechce. Lukáš se seznámil i se Sofií a měla jsem pocit, že se Sofii Lukáš líbí a Lukášovi se líbí Sofie. Sofie byla o rok starší než já, měla tedy 16 let. Pro Lukáše to bylo ideální, protože chtěl mít přítelkyni, která bude mít 16, 17 nebo 18 let.