INDIANA JONES & ta nejlepší z přítelkyň | IJ fanfikce

2. kapitola

Caroline se propletla mezi studenty a procupitala dlouhou chodbou z učebny určené k laboratorním pracem až do kabinetu.
„Mám skvělé snímky do té studie, Indy, budeš nadšený." zašvitořila a dveře za ní zaklaply, „Indy?"
Prošla kanceláří a našla manžela až v kabinetu s pravou rukou pod proudem vody.
„Co se stalo, miláčku?" doběhla k němu a dech se jí zatajil, když uviděla hlubokou krvácející ránu mezi jeho ukazováčkem a prostředníčkem. Hned se jala ho ošetřit, protože ho znala a věděla, že na tyhle věci je dost nešikovný.
Zakroutil hlavou.
„Poranil jsem se o přezku na brašně. To nic není."
„Hybaj bez odmlouvání na ošetřovnu, Henry Jonesi juniore a nevracej se, dokud to nebude zavázané." zavelela, „Šup."
Věděl, že není radno manželce jakkoli odporovat, tak sklopil uši a mlčky odkráčel. Ona měla mezitím čas si snímky, ze kterých se při příchodu do kanceláře tak radovala, zaevidovat, nadepsat a seřadit.
Těmhle úkolům byla v jejich kabinetu věnována celá jedna prosklená skříň. Caroline tam nechyběl jediný vzorek; vše mělo přiděleno své číslo, mělo své místo a v rohu horní poličky se nacházel postupně vzorně doplňovaný seznam. Indiana Jones práci své ženy většinou jen mlčky přihlížel. Proti ní byl absolutní antiperfekcionista a spíš vždy vše jen tak odložil tam, kde zrovna bylo místo. Ona za ním samozřejmě hned cupitala a vše uklidila.

Měla hotovo asi za dvě hodiny, z toho hodinu spal doktor Jones na své kancelářské židli po silném prášku proti bolesti. Poočku ho kontrolovala a vzbudila ho, až když měla vše opravdu hotové a kanceláří voněla čerstvá káva.
„Káva, miláčku." pousmála se a pohladila ho ukazováčkem po hladce oholené tváři. Otevřel oči a usmál se na ni.
„Miláčku." vydechl.
„Ano?"
„Proč jsi mě nevzbudila? Rád bych ti pomohl."
„Chtěl jsi říct: Rád bych ti zacláněl. Ne, děkuji. Zvládla jsem to sama."
Vstal, dlaně jí položil na útlé boky a dlouze ji políbil. Musel se sklonit, jinak by na ni nedosáhl.
„Jak ti je?" mluvila dál.
„Jsem po tom léku trochu otupělý, ale jinak si nemohu stěžovat." zacukal obočím, „A jak je tobě?"
Věděla, na co naráží.
„Nevím," sykla, „Je na fotografiích, všichni se mě na ni ptají, chválí ji. Dokonce přišel pochvalný dopis z univerzity v Káhiře. To víš? Děkanova sekretářka za mnou s ním běžela hned dnes ráno."
„Opravdu? Skvělé! Máš ten dopis?"
„Tadyhle." kývla, přešla ke štosu svých věcí a podala mu nažloutlou obálku. Zdobilo ji logo káhirské univerzity a erb.

Drahý doktore Jonesi, doktorko Jonesová,

Archeologická fakulta univerzity v Káhiře by s neutuchající radostí chtěla učinit pochvalu.
A to slečně Eleanor Caroline Jonesové, studentce archeologie a egyptologie.
Výsledky výše jmenované studentky jsou prozatím nad očekávání; ani v nejmenším se se nekryjí s doporučením děkana a studijního referenta předchozí univerzity.
Chování a přístup ke studiu jsou též kladné.

Děkan Archeologické fakulty univerzity v Káhiře se loučí s přáním dobrých pracovních výsledků a pevného zdraví.

S pozdravem,
Ahmed Ál Ánhdhasí, děkan.
TUC (The University of Cairo in Egypt)

„No tedy." vydechl Indy a zářivě se usmál, „To je... to je-."
„Něco. Já vím."