Dobrodružství Rilke Lainzerové

9. kapitola

Mám dnes hroznou chuť na trochu tréninku. Do lesa jsem se pomocí své moci dostala hned.
,, Aho Rilke. Jsi tu nějak brzo." Přivítal mě Kail.
,, Já vím ale chtěla jsem udělat ty věci na ten rituál a zkusit nějaká útočná kouzla." Řekla jsem potichu, kdyby nás někdo poslouchal kvůli rituálu
,, Fajn ale nečekej že to bude brnkačka." Byl tak tichý že jsem ho malém neslyšela ani já.
Prvně jsem zkusili svázání liánama a potom omamný třpytivě zelený prach, který má za úkol udělat z každého zombie. Zkusila jsem ho na Kailovi. Vydechla jsem ho a on  se začal chovat jako opilej, chodil z jedný strany na druhou a mával rukama.
Jakmile skončil trénink, tak jsme se ho na něco zeptala ohledně toho rituálu zítra.
,, Kaile....jenom..... jak seženeme toho stříbrného hada a to měsíční pouto?"
,, Hada už mám, ale s tím poutem to bude horší. Možná by nám pomohl Raygr, ale o tom pochybuji." Odpověděl.
,, A k čemu to vlastně je to....měsíční pouto?" Zajímalo mě.
,, Je to nějakej amulet co přenáší moc a zesiluje ji. Měl by vypadat jako kruh s lesklým diamantem uprostřed. Na řetízku. Ale nikdo neví kde je. Při posledním zániku země, který rozpoutali mimochodom Bohové, se ztratil a ani Bohové neví kam se poděl." Byl ustaraný a nevrlý.
,, Není někdo kdo by věděli kde je." Viděla jsem že je to asi ztraceno.
,, Asi ne.....počkat možná jo. Ještě hlouběji v tomhle lese je obrovká budova, tam jsou zvláštní bytosti co jsou na tomhle světě už dlouho. Nejspíš tu byli i při vyhlazení dinosaurů. Ale tyhle bytosti by mohli vědět kde je a jestli ne tak to bude možná ve staré knihovně, která jé taky v té budově." Řekl nejednou s nadšením.
Než jsme obešli jezero chvíli to trvalo, ale pak jsme našli pěšinku, která nás dál vedla až k budově.
Před budovou jsem spatřila poprvé ty bytosti. Měli andělská křídla, ale dvě na každé straně zad. Takže dohromady čtyři. V těch křídlech byli jakoby zahaleni a využívali je jako plášť.
Vešli jsme do budovi a hledali prvně knihovnu.
,, Tady je. Našel jsem ji." Zavolak na mě Kail, když ji našel.
Knihovna byla obrovská plná těch nejrůznějších knich o světě a všem jiném.
Hledali jsme v těch nejstarších knihách které tam byli, ale nenašli jsme nic. Ani zmínku o měsíčním poutu, jenom samé lektvary a vzácné byliny které už dnes nenajdete.
,, Pokud něco hledáte a není to v této knihovně, tak to bude vědět Raziat strážce věži. A ta je vedle knihovny. Dveře jsou tam." Poradil nám jeden z pradávných bytostí a ukázal na velmi staré a zdobené dveře na konci knihovny.
Otevřeli jsme je a tam byli schody, které se točili dokola a vedli nahoru. Šli jsme docela dlouho, dokud........jsme nenarazili na dveře.
Ty se sami otevřeli a mi vešli dovnitř.
,, Vitejte u Razinata a neříkejte prosím nic ...vím proč jste tu a znám odpověď." Uslyšeli jsme neznámí a dost starý hlas, který zase pokračoval.,, To co hledáte je za bažinou v hoře .....a uvnitř je bludiště které musíte projít, ale dávejte pozor tohke je taky první úkol, který Rilke musí splnit jako nástupkyně bohyně. Takže to budete mít s krku." Řekl a ze stínu se vynořil docela starý obličej, který vzápětí zmizel.
,, Jaký první úkol?" Divila jsem se.
,, Nástupci musí splnit docela těžké úkoly aby se z nich staly Bozi." Odpověďek sklesle.
,, Proč jsi mi to neřek!?" Opáčila jsem.
,, Bál jsem se že s toho vycouveš." Řekl a podíval se na mě psíma očima.
,, Vždyť víš že se jen tak ničeho nezaleknu." Zakroutila jsem nad tím hlavou.
On se na mě usmál a políbil.
Vrátili jsme se když už byla tma a domluvili se na tom že rituál uděláme zítra u Raygova pramene, hned po tom co dostaneme ten amulet s toho bludiště. Já nás potom pomocí mé moci dostanu do hor.
,, Dík že to se mnou podstupuješ." Řekl Kail a políbil mě.
,, To je samozřejmé." Řekla jsem a též ho políbila, ale na rozloučenou.