Dobrodružství Rilke Lainzerové

4 kapitola

Je pondělí a já musím zase do školy, je to nuda. Kevšemu je tam Kail.
Jdu městem a potkala jsem houf lidí z mé třídy, mezi nima se mihne blond vlasi.
,, Rilke?" Řekne někdo z davu a mě došlo kdo to je, byl to Kail. Rychle jsem zmyzela za rohem a počkala dokud dav nezmizí z dohledu. Potom jsem vyšla a přidala do kroku, abych nepřišla pozdě do školy.
Jako první máme matematiku, potom angličtinu. Obě hodiny na mě Kail zíral, cítila jsem se divně. Uběhli ostatní hodiny, které naštěstí nemáme společné.
Po škole jsem šla hned domů, ale měla jsem divnej pocit. Otočila jsem se. Nikdo tam nebyl, bylo to velmi zvláštní tušení.
,, Rlke! Proč se mi vyhýbáš? Ozve se zamnou a já se otočím zas zpátky.
,, Ááá fuj, tohle mi nedělej! Řekla jsem naštvaným a zaskočeným hlasem. Byl to Kail co mě tak vyděsil.
,, Tak proč se mi vyhýbáš? Zase zopakoval otázku.
,, Já se ti nevyhýbám, jenom se nesetkáváme." Zalhala jsem.
,, Ale jo vyhýbáš. Ráno jsi utekla za roh." Nesouhlasil Kail.
,, Víš....to včera mě zaskočilo, bylo to tak náhle a rychlé." Odpověděla jsem.
,, To mě mrzí, ale myslel jsem že to bude nejlepší jak ukázat co k tobě cítím. Nechci abys sis myslela že to byl nějaký úlet." Kail se na mě zahleděl zvláštním výrazem, který jsem nedokázala popsat.
,, Ty.....ty ke mě numužeš nic cítit, známé se jen chvíli." Zahleděla jsem se do jeho modrých očí.
,, Ale jo cítim, od tý chvíle co jsem tě srazil." Teď se zahleděl do těch mích.
Naše zraky se střetli a začali jsme se líbat, bylo to nádherné ale i zvláštní. Jakmile jsme přestali, koknul na mě a řekl.
,, Jsi nádherná a líbíš se mi."
,, Ty mě taky, ale nechci to uspěchat."
Doprovodil mě domů a já si zbytek dne užila doma s Berným.