Just One Look // Chris Evans

1: Sudden Encounter

Mel's P.O.V.

„No tak, Jasone! Dej mi ten zatracený popcorn!" zakřičela Jennifer na Jasona, zatímco ho honila po celém bytě. Jason jen pobíhal kolem jako dítě, na tváři měl obří úsměv. Já s Brendanem jsme si jen užívali tuhle show zdarma z pohodlí pohovky. S Brendanem jsme se za posledních pár týdnu sblížili, vždycky je s námi. Je tak sladký, až je pro ženskou populaci škoda, že je gay.

„Jak mu dokážeš stačit?" zeptala jsem se Brendana. Jen pokrčil rameny.

„Je roztomilý, když to dělá," řekl. Brendan a Jason jsou spolu tak roztomilí, skvěle k sobě sedí. Jason je ten impulzivní, zatímco Brendan je ten klidný.

„Ah! Jen! Proč jsi mě bouchla?!" zakřičel Jason z ničeho nic.

„Zasloužil sis to!" řekla Jennifer, než si sedla zpátky na gauč s popocornem v ruce.

„Zlato, ona mě bouchla!" stěžoval si Jason, zatímco si třel místo na paži, kde ho Jennifer bouchla.

„Pojď sem, ty moje pandičko," řekl Brendan Jasonovi a pevně ho na pohovce objal. Usmála jsem se nad jeho přezdívkou pro Jasona.

„Můžeme se konečně jít dívat na ten film?" zeptala se Jennifer vytočeně.

„Jenom žárlíš, Jen!" řekl jí Jason.

„Ne, nežárlím!" odpověděla.

„Ale ano!"

„Tak dobře, jdeme na to!" vyjekla jsem šťastně, snažila jsem se ukončit tuhle diskuzi, než to nějak zvážní. A věřte mi, mezi těma dvěma to může být kolikrát hodně vážné.

„Jo, Kráska a zvíře! To je naše oblíbená pohádka, Brendane," řekl mu Jason.

„Ticho buď! Už to začíná!" zakřičela Jennifer šeptem.

The next day

Stát v řadě není žádná zábava... ale jakože vůbec! Proč je tu tolik lidí? Chápu to, je poledne a všichni si chtějí dát něco k snědku, ale proč všichni musí chodit sem? Jako kdyby tady bylo celé město. Dobře, to možná ne, ale přes dvacet lidí tu je určitě.

Melovely:
Pomoc! Umřu!

The Jason:
Neumřeš!
Pamatuješ na tu creepy ženskou, co ti jednou řekla
že budeš žít dlouhý a šťastný život?

Jenjen:
Nepřeháněj!
Počkej si, až přijdeš na řadu!

Melovely:
Jak víte, kde jsem?

Jenjen:
Vždycky je to to samé
Pokaždé po terapii tam chodíš

The Jason:
Jo
Začínáš být předvídatelná

Melovely:
Jsem všechno, jen ne předvídatelná!

Jenjen:
Nejsi

Melovely:
Oh, díky!
KAMARÁDI!

Když jsem konečně na řadě, objednám si svůj obvyklý salát s kuřetem. Sednu si a začnu jíst svůj oběd. Právě jsem se vrátila ze schůzky s doktorkou Geiselhaftovou. Dneska jsem musela mluvit o svém strachu. Samozřejmě jsem jí řekla ty obvyklé věci jako pavouci, červená barva na bílém oblečení, to že znovu uvidím Chrise...

Upřímně, nevěděla bych co dělat, kdyby tady přišel. Nevím, asi bych se schovala pod stůl, počkala si na správný moment a utekla. Jo, přesně to bych udělala.

„Není dobré od strachu utíkat, Mel. Občas se mu musíš postavit." Vzpomněla jsem si na to, co mi doktorka řekla. Tak, viděla jsem na cestě sem pavouka a nezakřičela, tomu říkám zlepšení!

Projížděla jsem telefon, když jsem zaslechla konverzaci dvou holek od druhého stolu. A co děláte, když se nudíte? Posloucháte... Na mou obranu, mluvily dost nahlas. Chodila jsem na pár lekcí a snažila jsem se naučit němčinu.

Málem jsem se zadusila svým salátem, když jsem zaslechla slovo 'Avengers'. O čem to mluví? Nepanikař, Mel! Třeba ses přeslechla.

Pak jsem ale slyšela slova jako 'jetzt' a 'hier', což znamená 'teď' a 'tady'. Srdce mi začalo prudce bít. Ne, Mel! Tohle je jen sen, každou minutou se probudíš ve své pohodlné posteli...

Ztratila jsem chuť jíst, tak jsem šla ke koši, abych vyhodila zbytek svého oběda. Otočila jsem se a vrazila jsem do svalnatého muže s kšiltovkou a slunečními brýlemi.

„Omlouvám se," řekla jsem a udělala jsem krok bokem, připravená odejít. Potřebuju teď trošku času, abych se nejprve uklidnila. Třeba relaxační vana nebo něco.

Vyrušil mé myšlenky, když něco řekl, něco, z čeho mi zamrzl mozek.

„Mel?" řekl známý hlas... a kurva! Ne! Tohle nemůže být pravda, myslela jsem si, že jsem všechno nechala za sebou.

„Co tady dě-" začal, ale já jsem ho přerušila.

„Nikdy jsi mě neviděl, rozumíš? A nikomu nic neřekneš!"

• • • •

Taky jste tak natěšení?? 🤩

Začíná nám to pěkně zostra, co říkáte?