Just One Look // Chris Evans

Chapter 22

Večeře byla pěkná... Co to plácáš, Mel? Bylo to úžasné! Chris byl úžasný, to rande bylo úžasné... Moment! Rande? Ne, byla to jen kamarádská večeře. Uurggghh... Namlouvej si to dál, Mel, tohle bylo rande. Ale co je na tom špatného? Chris je milý, pozorný a nezapomeňme strašně sexy, prostě je dokonalý. 'Až moc dokonalý' ozval se hlas v mé hlavě. Jo, on je šíleně dokonalý a já jsem nic.

„Mel?" Chris mě zatahal za paži. Asi jsem byla chvilku mimo. „Jsi v pořádku?"

„Jo, jenom jsem se na chvíli zamyslela. Moc myšlenek najednou."

„Doufám, že to byly dobré myšlenky," řekl s mrknutím.

Zasmála jsem se. Jo, taky je vtipný. Jak jsem řekla, dokonalý.

Chvíli jsme šli v naprostém tichu, ale ne v nepříjemném. Bylo to pěkné. Odešli jsme z restaurace před chvílí a teď jsme šli k něčemu, co vypadalo jako park. Jak jsme šli, naše ruce se o sebe několikrát otřely, vždycky jsem se kvůli tomu celá otřásla. Proč na mě měl takový efekt?

„Líbila se ti večeře?" zeptal se Chris a prolomil tak to ticho.

Usmála jsem se. „Jo, bylo to super." Chris se na mě usmál zpátky. Myslím, že jsme tam stáli tak pět minut a jenom jsme se dívali tomu druhému do očí.

Robert's P.O.V.

„Drž hlavu dole!" zakřičel jsem šeptem na Aarona. Sledovali jsme Chrise, protože jsem věděl, že má ještě něco naplánovaného, o čem jsme nevěděli. A měl jsem pravdu, vzal ji na procházku po úžasné večeři.

„Víš, je docela těžké vidět, kam jdeš, když máš hlavu dole," odpověděl Aaron.

„Dívej, jak na sebe zírají," řekl jsem.

„Vypadá to, jako by oba byli úplně mimo. Nebo se ztratili v očích toho druhého," konstatoval Aaron. „Kurva!" poznamenal, když mu začal bzučet telefon. 

Viděl jsem, jak se Chris a Mel podívali zmateným pohledem naším směrem. Rychle jsem Aarona odtáhl pryč z naší schovky.

„Ne, Jeremy! Tohle není dobrá chvíle na to mi volat!" zakřičel Aaron šeptem do telefonu. Vzhlédl na mě.

Vytrhl jsem mu telefon. „Poslouchej, Rennere, sledujeme Chrise a nechceme, aby nás chytil, tak přestaň otravovat!" S tím jsem hovor ukončil a vrátil jsem telefon Aaronovi.

„Jsou pryč, Roberte," zašeptal.

Povzdechl jsem si.

Chris' P.O.V.

Chvíli jsme se procházeli po parku a povídali jsme si o večeři a o životě. Opravdu byla speciální. Ne jenom krásná, ale taky chytrá, roztomilá i vtipná. A její úsměv mi vždycky vyrazí dech. Pokaždé, když se naše ruce omylem dotkly, cítil jsem jiskru, která mi projela tělem. Byl to dobrý pocit.

Vzal jsem její ruku do své, Mel nejprve vypadala překvapeně, ale pak se na mě usmála. Ruku v ruce jsme pohodlně šli k lampám, které zářily v dálce. Opravdu za tohle musím Sebovi poděkovat. Udržet tajemství před ostatními asi nebylo úplně jednoduché.

Melin úsměv se ještě rozšířil, když jsme dorazili ke stromu se všemi těmi světly.

„To jsi udělal ty?" zeptala se.

„Pomohl mi kamarád, ale byl to můj nápad," odpověděl jsem.

„Je to nádherné," vydechla. Ne, ona je nádherná. S tím jsem se k ní naklonil blíž a očima jsem těkal mezi jejíma očima a rty.

Robert's P.O.V.

Konečně jsme je zase našli. Ruku v ruce teď šli ke stromu ověšenému světýlky. Jak to Chris udělal? Máme nějakého špióna?

„Podívej se na jejich ruce," zašeptal Aaron dojatě.

„Já vím."

„Nevypadají spolu roztomile?" dodal.

„Jo, vypadají." Viděl jsem, jak Chris září štěstím a to samé jsem viděl na Mel. Chris si tohle opravdu zaslouží, být šťastný. Po tom všem, čím si prošel, si zaslouží najít pravou lásku.

„Pojď, dopřejeme jim trochu soukromí," přikázal jsem Aaronovi.

„Najednou sis to rozmyslel, Roberte?" zeptal se.

„Jo, něco takového. Něco takového."

Mel's P.O.V.

Viděla jsem, jak se Chris začal naklánět blíž, a bez přemýšlení jsem udělala to samé, dokud jsme nebyli pár palců od obličeje toho druhého. Cítila jsem jeho horký dech na své kůži, málem jsem se z toho roztekla. Proč na mě měl takový efekt?

„Mel," vydechl Chris tlumeným hlasem, otřásla jsem.

Než jsem mohla udělat cokoliv jiného, jeho rty se spojily s mými. V břiše jsem měla ohňostroj. Zavřela jsem oči a užila jsem si tu chvíli, nic jiného pro mě neexistovalo. Jenom já a Chris spojeni v jednom polibku. Odtáhla jsem se a podívala jsem se mu do očí. Než mohl cokoliv říct, políbila jsem ho zonvu a omotala jsem mu paže kolem krku, zatímco on ty své položil na můj pas.

Cítila jsem se úžasně. Bylo to úžasné.

Oba jsme se odtáhli, abychom se mohli nadechnout. Usmívali jsme se na sebe.

„Takže, co bude teď?" zeptal se Chris.

„Nevím, Chrisi."

• • • •

Nechci nic říkat, ale s touhle kapitolou jsme v polovině příběhu... 👀

A konečně víte, že rande dopadlo dobře. 😂

Pohromy se staly, až jak ti dva odešli... 👀 

Dnešní kapitolu věnuji KaterinaJoskova. :)