Chapter 2

912 36 4
                                    

Mel's P.O.V.

Když jsme dorazili na místo Jasonova 'překvapení', hned mi bylo jasné, o co jde.

„Jasone, kolikrát ti mám říkat, že mě tyhle věci nezajímají?!"

„No tak, Mel! Bude to zábava! Jsou tady herci z Avengers, však víš, z toho filmu, na kterej jsme se jeden večer dívali!" odpověděl.

„Dobře, ten byl docela dobrý. Tak fajn, víš co, půjdu s tebou, ale nebudu stát v řadě na nějaký stupidní autogram," řekla jsem mu.

„To je mi jedno, hlavně, že se ke mně přidáš!" opáčil šťastně. Zněl jako dítě, které právě od rodičů dostalo dárek.

Když jsme vešli do té budovy, byla jsem v šoku! Tolik lidí se na ty herce přišlo podívat, jak je to vůbec možné? Povzdechla jsem si a uvědomila jsem si, že to bude chvilku trvat, než budeme moct odejít. Zatímco Jason se postavil do jedné z řad na autograf, já jsem se toulala kolem. Bylo tu pár obchůdků, kde jste si mohli koupit oblečení s tématem filmů. Bylo tu dokonce místo, kde jste se mohli vyfotit s kartónovými verzemi postav. A protože jsem neměla co dělat, rozhodla jsem se s nimi vyfotit.

Najednou jsem za sebou zaslechla ženský hlas. „Promiňte, slečno, ale nechtěla byste se zapojit do naší soutěže?" zeptala se dívka, která na sobě měla červené tričko s nápisem Marvel.

„No asi ano. Co musím udělat?" Na chvíli jsem zapomněla na to, že jsem s cizinci hodně plachá, a normálně jsem jí odpověděla.

„Je to jednoduché. Jenom vás vyfotíme s jednou z postav a ta nejroztomilejší a nejoriginálnější fotografie vyhraje. Herci si výherce vyberou sami." Zní to zajímavě, navíc nemám co ztratit.

„Dobře, a co můžu vyhrát? Nebo jde jen o čestnou výhru?" zeptala jsem se jí.

„Ou, ano, výherce se může s herci setkat," odpověděla. „Takže se zapojíte?"

„Ano, asi bych se ráda zapojila!"

„Výborně! Víte, s kým byste chtěla vyfotit?" zeptala se.

„Já... já upřímně nevím. Třeba ten s tím štítem?" Moje odpověď zněla spíš jako otázka.

„Fajn, dobrá volba! Tak se běžte postavit vedle něj."

Tak jsem se postavila vedle toho týpka se štítem. Jenom jsem mu přehodila ruku přes ramena a usmála jsem se do foťáku, který ta dívka držela.

„Nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ale tahle póza není zrovna moc originální," řekla mi. A měla pravdu. I když jsem profesionální fotografka, před kamerou se mi to opravdu nelíbí. A to nemluvme o originalitě, když jsem zrovna v tak zalidněném místě, nemám s tím takový problém, když jsem ve studiu nebo někde, ale tady je to skoro nemožné.

Najednou jsem ale dostala nápad. Hodila jsem mu obě paže kolem krku, jednu nohu jsem natáhla dozadu a dala jsem mu pusu na kartónové líčko.

„To je super!" zaslechla jsem ji říct, načež mě začala fotit. „Díky, že jste se zapojila do soutěže. Pokud byste ještě vyplnila tenhle papír, abychom měli všechny vaše informace, máme hotovo. Výherci se pak ozveme osobně. Užijte si zbytek dne!" řekla a dala mi kus papíru.

Dala jsem jí ho zpátky už vyplněný a začala jsem hledat Jasona. Viděla jsem, že pořád stojí v řadě. Rychle jsem na něj mávla a rukou jsem mu naznačila, že se ještě rozhlédnu kolem.

Chris' P.O.V.

Začínal jsem být opravdu unavený. Všechny tyhle akce mě zabíjí, potřebuju přestávku, ale to nemůžu fanouškům udělat. Když jsem se rozhlédl kolem, jedna holka zaujala mou pozornost. Vypadala jako ta z obchodu. Lehce jsem se pousmál. Je to možné? Rychle jsem se vyfotil s dalším fanouškem, a když jsem se podíval zpátky směrem, kde jsem ji viděl, byla pryč. Byl to jenom sen? Začínám šílet nebo něco takového? Chrisi, prostě na ni zapomeň!

Just One Look // Chris EvansKde žijí příběhy. Začni objevovat