Prokletí

Kapitola II. - Odvrácená strana

„Mami? Mami, já mám hlad..."
           „Já také, maličká. Ale tatínek slíbil, že nám jídlo zařídí. Dokud křik nocizváče nepronikne tmou, máme na něj čekat. A on se vrátí, neboj, maličká." utěšovala ji máma. Jenže Liss na jejím hlase poznala, že si vůbec není jistá. Táta byl sice skvělý lovec, ale podle ní si tentokrát vybral až moc velkou kořist. Dlouhé týdny strávené cestováním a útěkem se podepsaly na zdraví celé rodiny a rozhodně nebyl ve stavu, kdy by mohl lovit.
           Opřela se o vysoký kmen borovice a sledovala skrze průhlednou korunu šedavé mraky na nebi. Při vzpomínce, ve které spolu s tátou leží a překřikují se, který mrak vypadá více jako zvíře, se pousmála. Měla ho raději než mámu. Byl na ni vždy milý, a když zrovna nelovil, tak se o ni staral. Máma většinu času jen uklízela a nadávala. Často se přetvařovala.
           Krátce nato se skrze oblaka prohnaly první kapky deště. Jakmile jedna zamířila malé Liss přímo do oka, trhla sebou a vyskočila zpět na nohy. Matka ji okřikla. Liss si v hloubi srdce přála, aby se vrátil, přinesl jim teplé jídlo, zase si sedli k ohni a užívali si společné chvilky. Jenže něco uvnitř jí našeptávalo, že tohle bude poslední noc, kdy ho viděla.
           „Mami? Vyprávěj mi nějaký příběh," žadonila. Liss v jejích hlubokých očích dokázala poznat, že se o tátu strachuje a bojí se. Ale chápala ji. I ona se bála.
           „Dobře maličká, řeknu ti příběh, který jsi ještě neslyšela a který bys stejně měla znát." Lissiny zorničky se rozšířily a tělem ji projela vlna energie.
           Úplně zapomněla na jakékoliv starosti, sedla si na zem a nechala mámu, aby ji konejšila.
           „Před třiceti sedmi lety se v samotném srdci království narodil malý chlapec. Byl tak maličký, že si nikdo ani nemyslel, že by mohl přežít první zimu. Matka od něj chtěla dát ruce pryč a odmítala ho krmit. Vybrala mu jméno Arghast, což ve staré kurdštině znamenalo "zbytečný". Ale otec ho miloval. Staral se o něj, zajišťoval mu jídlo a jak čas plynul, chlapec rostl a sílil. Otec ho od malička učil správnému chování, nezaujatosti a umění boje. Arghast si brzy osvojil boj s obouručním mečem a v šestnácti se přidal ke královské stráži. Mezi vojáky nebyl oblíbený, většinou mlčel, trénoval a na rozdíl od svých spolubojovníků neztrácel čas s pivem a dívkami. V den svých osmnáctých narozenin také zažil svoji první bitvu – bitvu u Cascapolis. Ačkoliv se z počátku bál, že přijde o život, bojoval udatně a nejevil žádný strach. Bitva trvala celý den a noc, a jakmile skončila, ubohý a raněný Arghast padl vyčerpaný k zemi. Podle mnohých vojáků bojoval jako šílený a s šípem zaraženým v rameni srážel jednoho nepřítele za druhým. Po bitvě byl prohlášen za mrtvého a během pár let na něj každý zapomněl," odmlčela se na chvíli a hluboce a přerušovaně vydechla. Začínala být zima.
           „Mami, ale tohle není žádný hezký příběh! Vždyť to je smutné!" otřela si Liss oči. Neměla ráda příběhy, ve kterých hrdinové umíraly. Chtěla slyšet příběhy o štěstí a lásce s krásným koncem, ve kterém se všichni budou mít dobře.
          „Bude to ještě smutnější, má malá. Arghast doopravdy nezemřel, naopak. Po bitvě se vydal svou vlastní cestou a přežíval v kardských lesích, kde se živil hlavně lovem zvěře a učením fatherdunských run. Jakým způsobem ale svitky získal, nikdy nikomu neřekl a dodnes je to jedna z jeho největších záhad. Když ovládl umění run, rozhodl se pokračovat v cestě dál na sever, ovšem chtěl se ještě naposledy rozloučit s otcem. Cestoval však zpátky do rodného království zbytečně. Jeho otec byl zavražděn a jak se později Arghast, utápějící se v žalu, dozvěděl, vrah byl jedním z Prokletých. Jeho život se obrátil naruby. Místo učení svitků oprášil svůj meč a jal se lovit Prokleté. Z počátku zabíjel na objednávky bohatým kupčíkům, ale jeho chuť po pomstě byla silnější. Arghast přísahal, že dokud bude v jeho očích žhnout jiskra, bude bojovat a hledat Prokleté.
           Lidé začali ze všech možných důvodů Prokleté vinit a pořádaly hony a lovy. Spory mezi Prokletými a lidmi trvaly vždy dlouho, má malá, ale vraždy u Cervantes byly klíčové pro rozpoutání války. Jenže... Arghast před pár dny zahynul v boji s laistrygonem a oznámení o jeho smrti se nyní šíří všemi vesnicemi. Blíží se temné časy." Nastalo ticho. Zděšená Liss popotáhla spouštějící se slzu a rychle se otočila zpět k lesu. Co nevidět tmu prosekne hlasitý skřek divokých nocizváčů oznamujících konec dne a poté...
           Hluboce nasála čerstvý lesní vzduch a pomalu vydechla. Snažila se uklidnit a myslela na všechny ty krásné vzpomínky, které spolu s tátou měla. Vzpomněla si, jak s ní chodíval po lese a ukazoval jí lesní květiny, učil ji poznávat zvířata a rozpoznat zpěv ptáků. Táta uměl dokonale napodobit zvuk jakéhokoliv zvířete a i proto byl tak dobrý lovec. Vzpomněla si i na jejich výpravu na trhy, kde ji učil, jak poznat kvalitní a dobré maso. Na jejich pouštění loděk po řece a na jejich lesní vycházky v noci. To všechno bylo její dětství. To všechno si v hlavě přehrávala jako nekončící divadelní představení a v duchu si přála, aby se táta vrátil.
           Lissiny myšlenky ale přerušil táhlý vřískot. Byl to prohnilý, temný a zvrácený křik, který rozhodně nevěstil nic dobrého. Zavrtěla hlavou ze strany na stranu jako šílená a běžela k mámě. Pěvně ji objala a zabořila se jí obličejem do břicha. „Mami, prosím, počkáme ještě chvilku. Určitě se jenom zpozdil, vím to! Prosím, mami, prosím!" snažila se ji přemluvit, jenže ta se nenechala.
         „Zlatíčko, musíme jít dál. Musíme jenom doufat, že seženeme jídlo dříve, než nás dostihnou, maličká. Tvůj tatínek se nás snažil zachránit... ale jestli nepůjdeme, do zítřka tu zemřeme. A to přece obě nechceme," konejšila ji, ale Liss jen propukla v pláč. Slzy jí tekly jako lesní říčky a kropily večerní stébla trávy.
           „Ať se děje cokoliv, musíme teď držet spolu, ano? Nesmíš dopadnout jako Arghast, zlatíčko. Nesmíš nechat zášť zakrýt tvou mysl, jen to rozpoutá více bolesti," odstrčila pomalu Liss. „A nyní musíme spoléhat jenom sami na sebe. Jenom ty a já. Dvě vlkodlačice na cestě za dobrodružstvím a novým životem."