Leader of mafia\ Tom Holland FF

Samuel

Otevřela jsem dveře do pokoje naskytl se mi pohled na obrovský pokoj s velkým oknem a tokovýma těma věcma co v pokoji bývají  jako postel, skříň stůl atd. Jenom to všechno bylo větší a v černo, bílo dřevěné. Nad ničím sem nepřemýšlela, plácal sebou do postele a okamžitě usnula. I když mi to přišlo jako chvíle, přijela jsem sem kolem čtvrté a teď je jedenáct, zakáže už tu nějakou dobu jsem.

Když jsem se ráno vzbudila, vydala jsem se do kuchyně. "Dobré ráno." Nadskočila jsem leknutím, když jsem uslyšela hlas pána domu.

"No dobré. Nevšimla jsem si tě." Zasmála jsem se.

"Všiml jsem si. Posaď se." Ukázal na židli naproti sebe. Posadila jsem se a začala si ho prohlížet.

Měl dokonale upravené vlasy a celý černý oblek. Musím uznat, že vypadal neskutečně sexy. "Jestli jsi si mě už doprohlížela, musím se tě na něco zeptat." Cítila jsem jak mi červenají tváře. Bože co to se mnou ten chlap děla, já se přece nečervenám.

"D... Dobře, ptej se." Musela jsem si odkašlat, protože mi nějak selhal hlas.

"Dobře. Když už tu budeš bydlet nedá mi to a musím se zeptat. Proč tě vyhodili?" Řekl s podíval se na mě zkoumavým pohledem.

"Víš je to komplikované." Pokrčím rameny.

"Tak to zkus zjednodušit." Zopakuje moje gesto.

"Neví to ani lidi od "nás"." Odvětvím.

"Uhmm. "

"Ach, fajn ale nikomu to neřekneš?" Povzdechla jsem si.

"Přísahám, že ne. Nehodlám riskovat svůj život." Zavtipkoval.

"Ono je to vážně komplikované,  ale nevadí začnu od začátku. Mám další dva sourozence ale ti se o tuhle práci nějak nezajímají. Přivedl mě k ní náš otec. Leo."

"Počkat, počkat, počkat! Leo! Jako ten Leo!" Skončil mi do řeči Holland.

"Ano, jako ten Leo." Potvrdila jsem.

"Ale jak to že nejsi?"

"Co, na jeho pozici? Jsem."

"Fajn tak tohle potřebuji ujasnit." Zmateně se na mě podíval.

"Lhala jsem, jestli ti to nedošlo." Na to nic neříkal, jen mě propaloval pohledem. "Fajn řeknu ti víc, ale čistě jenom pro to, že tu s tebou nejspíš budu nějakou dobu muset vydržet a hádám, že dokážeš být hodně otravný." Povzdechla jsem si.

"Jo to dokážu. Tak povídej!" Pobídl mne.

"No době, otec je mrtví sotva rok, ale příčina jeho smrti je dlouhodobý problém. Jak to jenom vysvětlit? No pět let zpátky. To my bylo devatenáct. Se to tak nějak začalo kazit, otec stárnůl, a lidi od nás odcházeli, z pětistovky lidi se za ty čtyři roky stalo dvacet. Už jsem prostě neměla na výběr. Nemohla jsem se dívat na to, jak se mi můj domov rozpadá před očima. Snažila jsem se s otcem probrat jeho odchod z vedoucí pozice, ale neposlouchal mě. Tak jsem to porostě vyřešila jedinou možnou cestou a... no víš co." Přijela jsem si prstem po krku. Přikývl. "No a jelikož nikdo nevěděl, že jsem jeho dcera, "nastoupil" jeho zástupce. Ano já jako jeho dcera jsem měla nějakou nepotřebnost pozici." Řekla jsem pohrdavě. "Ale jelikož se mě Andrew bal, a stále bojí, ta pozice připadla mě, akorát s tím, že stojím bokem hlavního dění a vše řídím ze stínu."

"To... je hustý." Řekl překvapený tom. "Kolik vás tam je teď?"

"To se neříká." Provokativně jsem se usmála.

"Dobře, stejně to z tebe nějak dostanu." Drze se ušklíbl. "Ale teď musím do práce. Zkus to tu nevyhodil do vzduchu. V lednici je nějaké jídlo a jestli tam nebude nic pro tebe běž si něco koupit."

"Vždyť já se o sebe postarat umím." Pokrčila jsem rameny. "Do které práce? Herec nebo mafián?"

"Herec." Zasmál se.

"OK, tak tam zkus všechny nevyvraždit, měj pěkný den a já se du najíst." Zvedla jsem se ze židle a vydala se k lednici.

"Neboj Zendaya mě pohlídá." Zasmál se a vydal se do předsíně, obout si boty. "Jo a pěkný den i tobě!" Zarval na mě ještě a pak už jsem slyšela jak se za ním zavřely dveře.

"Tak co tu máme." Řekla jsem sama sobě a tomu jídlu v lednici. Hmm, pribiňáček. No co i mafiánů chutná ten lahodný vanilkový krém určeny pro děti. Ummm teda co, pro děti ne! Ne!

Spokojeně jsem si s tou pochoutkou sedla na pohovku a zapla televizi.

Sotva jsem tam tak po patnácti minutách našla něco co by mě mohlo bavit když někdo zazvonil. Otráveně jsem se zvedla a šla otevřít.

"Dobr..." mladík za dveřmi se zarazil.

"Dobrý den." První jsem si myslela, že je to pošťáka ale to jsem hned zavrhla.

Byl to mladý kluk, tak devatenáct možná dvacet. Na sobě měl koženou bundu, riflové gatě s nízkým sedem a roztrhanými koleny a obyčejné bílé tričko. Hnědé, kudrnaté vlasů si nějak neupravil a nechal je trčet do všech stran, celkem roztomilé. A jeho jasně zelené oči mě skenovaly jak rentgen. Jo byl roztomilý.

"Nevěděl jsem, že tu má šéf společnost. Jinak bych nechodil." Šéf? Aha, asi jako Tom, že? Nevěděla jsem, že někdo z mafie muže být roztomilý.

"Ummm co?" Zatřepala jsem hlavou a vrátila se do reality.

"Ptám se jestli je pan Holland doma, A jestli by na mě neměl chvíli času?" Řekl mladík.

"Ne teď odešel do práce." Řekla jsem ledabyle.

"Škoda." Pokročil rameny.

"Hele asi můžeš jít dal a počkat na něj. Stejně nemám co na práci." Řekla jsem a pustila jsem ho dal.

"Tak Jo, kdo jsi. Přítelkyně hádám nebudeš. To bys ho poslouchala na slovo a rozhodně by jsi mě nepustila dovnitř, možná by jsi se mnou ani nemluvila." Řekl když se usadil na barové židli za kuchyňským ostrůvkem.

"Řekněme, že jsem jeho kamarádka." Pokrčila jsem rameny a usadila se vedle nej.

"Tak co tu děláš?"

"No... nedávno můj gang prodával nějaké drogu tvému Šéfovy a tak nějak to padlo na mě, na té předávce jsme se poznali, pak mě vzal na předávání Oscarů, protože neměl doprovod, tak nějak jsem se pohádala s našim šefíkem a ten mě dočasně vyhodit. Tak teď bydlím tady. Ve zkratce řečeno."

"Umm, OK. Já jsem Samuel, ale stačí Sam." Podal mi ruku kterou jsem přijala.

"Darcy."

Tadá, další část je venku. Doufám, že se líbí

999 slov 🥰❤️