Amnézie [Yaoi] ✔️

17. Konec

Když se trochu vyblbli s přepadla je únava, tak zalezli do postele pod peřinu a chvíli vládlo ticho.

Ten odvážný, který ho prolomil byl Tanjiro "Řekl jsi rodině, že sis na všechno vzpomněl?".

Muichiro provinile zavrtěl hlavou "K ničemu jim ta informace není. Navíc by Mahi trvala na návštěvě psychologa a já za tím starým páprdou už nejdu" zamumlal a pořádně se zachumlal do peřiny.

"Nemusím být cvokař, abych to viděl. Čeho se bojíš?" Zeptal se Tanjiro.

"Já ani nevím... Celá rodina dobře ví o těch starých jizvách. Co když to budou chtít vědět... Kdo mi je udělal a tak dál..." Špitl smutně.

Rudovlásek si povzdechl "To jen dokazuje, jak moc jim na tobě záleží a nechtějí, aby ti někdo ubližoval. Milují tě, protože je to tvoje rodina" usmál se a pohladil smutného chlapce po narůžovělé tváři.

,,Možná...” zamumlal nejistě a zavrtal se blíž k Tanjirovi.

,,Copak, špunte?” zahihňal se a jednou rukou si ho k sobě víc přitáhl.

Muichiro se začervenal a obejmul ho kolem pasu.

,,Nic, jen je mi zima....”

.
.
.

Ohayo, mina-san!

Konečně ukončují tento dlouhý příběh, který mi zabral asi osm měsíců....

Každopádně doufám že se vám tento příběh líbil a budu ráda za vás názor na příběh, jakož to celek

Moc si vážím těch co jste to dočetli až sem <3

ARIGATO

Vaše Anonymní Holčena ❤️