Amnézie [Yaoi] ✔️

4. Návrh a první trénink

"Muichiro!" Zakřičel Tanjiro tak nahlas, že to museli slyšet až ve vedlejším městě.

Dotyčný stál u své skříňky a vytahoval z ní potřebné věci na hodinu, jenže ho znervózňovaly všechny pohledy, které se na něj upíraly, když jeho jméno slyšela celá škola.

"Muichiro, včera jsi mi utekl, takže ti to dnes řeknu" vyvalil na něj, když k němu odběhl.

Černovlásek se pousmál "Tak povídej".

Tanjiro sez zhluboka nadechl "Za pár měsíců se koná školní volejbalový turnaj a nám chybí šestý člen. Napadlo mě, jestli by ses nechtěl přidat!" Vypískl vesele a prosebným úsměvem se na něj podíval.

"Ale já neumím hrát volejbal, jen bych vám to kazil..." Špitl Muichiro a dál se hrabal ve skříňce.

Rudovlaska se zasmál "To nevadí, naučím tě to. Ptal jsem se už ostatních a souhlasili. Trénujeme ve školní tělocvičně v úterý, středu a čtvrtek. Tak jdeš do toho?".

Muichiro zamkl skříňku a nejistě se na Tanjira podíval "Nevím. Bojím se, že bych vám to zkazil. Navíc by to bylo už dnes a já tu nemám převlečení..." Snažil se z toho jakkoli vymluvit. Nikdy na sporty nebyl a nešlo mu to.

"Na to jsem myslel a vzal si dnes na převlečení triko a kraťasy navíc, protože jsem věděl, že o tom nic nebudeš vědět" usmál se a poklepal na látkovou tašku, kterou měl pověšenou na úrovni loktů.

"No já nevím. Opravdu vám to nechci pokazit. Navíc na volejbal musí být člověk vysoký a já mám výšku jako malá holka. A když připočtu tyhle párátka, které mám místo rukou, tak to fakt vidím bledě." Zamumlal černovláseka omluvně a sklopil hlavu.

Tanjiro mu ukazováčkem nadzvedl bradu, aby se mu mohl dívat do očí a mile se na něj usmál "To nevadí. Přihlásily jsme se, protože je to dobrý týmový sport a chceme si to užít s přáteli. Nejde nám o to ten školní turnaj vyhrát, protože jediný kdo to umí hrát jsou Kanao a Inosuke. Já Zenitsu a Aoi jsme to poprvé hráli před dvěmi týdny a jde to rychle, když se člověk snaží!" Vyhrkl povzbudivě a u svého monologu se stále zářivě usmíval.

Černovlásek byl trochu nesvůj.

Proč se mě pořád dotýká...

Po chvíli tichá Muichiro přikývl

Rudovlásek se usmál "Super Muichiro! Určitě tě to bude bavit! Tréninky jsou teda každé úterý, středu a čtvrtek hned po škole v tělocvičně. Ale teď už půjdeme do třídy ne?" Zaradoval se a naznačil kyvnutím hlavy směr ke třídě.

Muichiro s nepatrným úsměvem přikývl a vydali se chodbou ke své třídě.

"Tanjiro!" Ozvalo se jim za zády.

Oba se otočili a za nimi stál Zenitsu s poměrně vážným výrazem.

"Dobré ráno, Zenitsu!" Pozdravil ho Tanjiro s úsměvem.

"Dobré. Kanao říkala, že jsi včera zase zkolaboval... Jsi už v pořádku?" Zeptal se vážně a pohlédl Tanjirovi do očí.

Tanjiro na něj chvíli nechápavě koukal, ale pak se opět usmál "Je mi dobře. Těším se na odpolední trénink!" Odpověděl vesele

Zenitsu se úlevně usmál "To je dobře. Mimochodem, Muichiro, přidáš se k nám už dnes?" Zeptal se a otočil se na černovláska, který vypadal, že je vůbec nevnímá.

Muichiro jen přikývl a odvrátil pohled pryč.

"Dobře" řekl klidně a zhluboka se nadechl. Hned potom si klekl na zem a jako klíště se přisál na Tanjirovu nohu. "Tanjiro! Že mě před ním budeš chránit?! Zase na mě bude řvát!" Vypískl a spustil hysterický pláč.