Amnézie [Yaoi] ✔️

3. Pravda

Muichiro ani nevnímal, kolik času uběhlo. Prostě seděl a zabodoval pohled do linelové podlahy.

"Jsi v pořádku?"

On bez náznaku jakékoli emoce zvedl hlavu a uviděl toho, kdo se nad ním skláněl.

Byla to dívka, možná v jeho věku. Její oči krásné vynikali v její líbeznou tváři, a její dlouhé černé vlasy držela v culíku na boku hlavy motýli spona, avšak jinak barvená, než měla ta dívka z minula.

"Jsi v pořádku?" Zeptala se znovu a na zavři jí stále panoval klidný úsměv.

Muichiro trochu nejistě přikývl a podíval m se na jeho věci, které byly rozkopané po celé chodbě.

Nejspíš tu někdo procházel.

Vstal a začal sbírat své věci. Zvedl svůj telefon, jenže jeho display byl rozbitý a popraskaný. Jen si povzdechl a strčil mobil do kapsy.

Po chvíli se otočil na slečnu, která ho stále pozorovala i při tak nudné práci, jako je zvedání věci ze země.

"Potřebuješ něco?" Zeptal se a začal si upravovat dlouhé, rozcuchané vlasy.

Dívka se usmála, ale odpovědět nestihla, protože na ně někdo zakřičel.

"Kanao!" Zakřičel pro oba dva známý vlas.

"Tanjiro" usmála se ta holka když se otočila a uviděla, jak k nim běží.

Rudovlásek k nim doběhl "Ahoj Kanao, pořád... Muichiro? Ty jsi pořád tady?" Řekl překvapeně.

Muichiro přikývl.

"Co tu spolu provádíte?" Zasmál se a otočil se na Kanao.

"Nic, šla jsem kolem a on tu seděl na zemi" odpověděla klidně.

Tanjiro nechápavě naklonil hlavu a otočil se na černovláska "Co jsi dělal na zemi?".

Muichiro odvrátil pohled "Bolely mě nohy, tak jsem si chvíli sedl" zamumlal znuděně.

"Půl hodiny?" Zeptala se dívka.

"Co půl hodiny?" Nechápal Tanjiro.

Kanao si v rychlosti upravila culík "Šla jsem tudy před necelou půl hodinou. Měla jsem namířeno ke Kanroji sensei, aby mi dala dresy, jenže když jsem se po půl hodině vracela, pořád tu nehybně seděl" vysvětlila a pokrčila rameny.

"Co ti trvalo půl hodiny na vyzvednutí dresů?" Ozval se za nimi nechápavý hlas.

Zpoza vedlejší chodby vykoukla Aoi.

"Kanroji sensei si mě spletla s jiným Teamem, takže jsem čekala, než najde naše dresy" vysvětlí a ukáže igelitovou tašku, kterou doteď držela za zády.

Aoi se rozzáří oči "Ukaž! Jak vypadají?" Vykřikne nadšeně a snaží se ji vyrvat tašku z rukou.

"Stop! Koho teď zajímají dresy!" Vykřikl vytočeně a došel k Muichirovi, který se pokoušel schovat za skříňky. "Proč jsi seděl půl hodiny na zemi?" Zeptal se starostlivě a dal ruce v bok.

"Bolely mě nohy..." Zamumlal, aniž by mu věnoval jakýkoli pohled.

Tanjiro si ho nedůvěřivě prohlédl od hlavy až k patě "Proto sis sedl na zem, když deset metrů od tebe je lavička?" Pozvedl obočí a prstem ukázal na lavičku, která byla několik metrů od nich.

"Tahle škola má i lavičky? Sakra..." Špitl neslyšně Muichiro.

"Odpověz mi! Jestli se ti něco stálo, nebo se necítíš dobře, řekni mi to!" Vyhrkl naléhavě a za temeno hlavy si jeho hlavu otočil tak, aby na nějviděl.