BakuDeku - Spolubydlící

pouť

Minule jste četly:

,,Dobře, moc děkuju" poděkoval jsem.

Oba dva jsme vstali od stolu a šly jsme zpátky do Todorokiho pokoje kde jsme se šly 'připravit'.

...........................................

Než jsme se stihli připravit, nebo spíš než jsme se 'donutili' připravit už byly tři odpoledne.

Oba dva jsme si v chodbě obuly boty a vyšly k Todorokiho auto.

Ano má auto.

Oba jsme si sedli dopředu, Todoroki samozřejmě na místo řidiče, a vyjeli jsme.

,,Těšíš se?" Zeptal se mě a šla v tom slyšet radost ale i špetka nervozity a smutku.

,,Jo" kývl jsem.

Proč jsem nervózní?

Že by z toho řízení?

Asi jo, možná to bude ono

Kacchan uměl na motorce- proč na něj teď myslím?!

Ach bože.. co asi teď dělá, beztak je někde s kirishimou

Dojeli jsme na místo, vystoupili z auta a mě se vyskytl pohled na obří atrakce, bylo jich tam snad 100 možná i víc.

S Todorokim jsme se rozešli blíž a šly jsme hned na první atrakcí na kterou jsme narazili.

Jmenovalo se to pirátská loď.

Todoroki nám koupil lístky a my jsme si do lodi sedli, ona se začala houpat a s námi to drncalo.

Byla to zábava.

Pak jsme šly do nějakých hrnku které se dost rychle točili, myslel jsem že na Todoroki hodin tu čínu ale naštěstí nic.

Takhle jsme se bavili dál dokud nebyla tma a půl osmé večer.

,,Fuuu už mě bolí nohy" přiznal jsem.

,,Ještě na jedné jsme nebyly" řekl Todoroki.

,,Mě už nikam nedostaneš a na ty hrnky už vůbec" oddechl jsem si.

,,A ruské kolo?" Zeptal se.

To je i celkem uklidňující

,,To asi jo, tam budeme jen sedět a pomalu jet" usmál jsem se.

,, Dobře" usmál se jemně zpátky.

Jsem rád že je rád že jsem rád

Dává to smysl ne? Snad jo.

,,Dva lístky prosím" ,,tady".

,,Pojď" chytl mě za ruku.

Trošku jsem sebou cukl ale nechal jen to tak, je to trošku nezvyk že mě Todoroki chytá za ruku ale možná mi jen chtěl pomoct dojít tam nebo se chtěl ujistit že vnímám.

Sedli jsme si do kabinky na svá místa a kolo se rozjelo.

Oba dva jsme se dívali ven a všechny atrakce ještě fungovali a svítili, hudba hrála i když v krabice zněla tlumené pořád jsem ji slyšel.

Jeli jsem půl hodiny dokud jsme nedojeli na vrch.

,,Tohle je nádherná" usmál jsem se.

,,Buď Todoroki.. Todoroki?" Neodpovídal mi tak jsem se otočil.

,,Midoriyo.." sedl si ke mě blíž.

,,A-ano?" Proč je tak blízko?

,,Dobře" nadechl se a vydechl a udělal věc která by mě nikdy nenapadla že udělá.