BakuDeku - Spolubydlící

takže zrádce nejsi?

Minule jste četly:

Zůstal jsem ležet na zádech, protože jinak aby jsem se nezabil by to taky nešlo, a snažil jsem se usnout což se mi po půl hodině i podařilo.

.....................................................

Ráno jsme se probudil a už už jsem si chtěl lehnout na bok aby se mu líp leželo ale hned mi došlo že to nemůžu.

Tak jsem se vrátil zpátky na záda a ležel.

Tak počkat-

Otevřel jsem oči a vyletěl do sedu.

Rozhlédl jsem se kolem sebe a zjistil jsem že nejsem že nejsem na stromě, ale nejsem ani vůbec venku! A ležím v něčí posteli.

,, Midoriyo už jsi vzhůru" přišel do pokoje Todoroki.

,, Todoroki? C-co? Jak?' nechápal jsem.

,,To ti řeknu potom, teď než na mě vystartujes ti to chci vysvětlit, tvoje mamka si myslela že ji dělám špeha ale přitom jsem ji říkal falešné informace a tím jsem tě chránil" vysvětlil a mluvil rychle snad jak nějaký eminem.

,,C-coze?" Nechápal jsem.

To nemyslí vážně?

T-takže celou dobu byl za hodného a já jsem ho odpaloval..

,,Říkám pravdu" došel ke mě.

,, Todoroki moc se ti omlouvám že jsem ti nevěřil, jsem úplný kretén" začal jsem brečet a objal jsem ho kolem krku.

,,To nic každý dělá chyby" řekl a objal mě zpátky.

Po chvilce jsme se pustily a sedli jsme si na postel.

,,Takže teď jsem u tebe?" Chtěl jsem se ujistit.

,,Hmhm" kývl se zvukem.

,,Aha dobře, a kolik je vůbec hodin? A kde mám věci?" Zeptal jsem se.

,,Za pět třičtvrtě na jedenáct a věci máš u mého stolu" řekl.

Podíval jsem se ke stolu a můj batoh tam opravdu byl, nad stolem byly i hodiny takže jsem se mohl ujistit a můj mobil byl zapojený do nabíječky, položený na stole a nabíjel se.

,,Todoroki moc ti děkuju ani nevíš co to pro mě znamená" začal jsem nanovo brečet.

,,Neplač bude to dobrý" řekl a znovu mě objal.

,,Moc ti děkuju" poděkoval jsem znovu a objal jsem ho zpátky.

Tentokrát jsem slzám nechal volný průchod a vyplakal jsem se mu na rameno což jsem potřeboval víc než dost.

,,Dobře a teď mi řekni co se stalo s tebou a bakugem" začal téma.

,, Dobře.." odsouhlasil jsem, přece jenom on je jediný kdo by mi mohl pomoct nejen s bydlením ale i s kacchanem.

Začal jsem mu všechno od začátku až do konce vysvětlovat a on celou dobu vnímal a poslouchal.

,,Oh.. to je mi líto.. zůstaneš ale u mě protože vím že nemáš kam jít" oznámil mi.

,,Nebudu tady zůstávat, akorát zabírám další místo-" ,,já jsem se tě na nic neptal" přerušil mě a vstal z postele.

,,Hm.. kolik že je?" Zeptal jsem se znovu.

Počkat tam jsou vlastně hodiny

,,Teďka je čtvrt na dvanáct" řekl.

Jakto že jsem do tak dlouho? To nechápu

,,Jestli tě zajímá proč si spal tak dlouho, tak jsem ti píchl uspávací injekci, v autě si se totiž začal probouzet" vysvětlil.

Aha

Ještě jsem se chtěl zeptat jak mě našel ale to už jsem nestihl protože mu začal zvonit mobil.

Zvedl ho a něco s tím volajícím vyřídil.

,,Objednal jsem nám čínu a už přišla" oznámil.

,,Aha" kývl jsem a vstal z postele.

Měl jsem na sobě ale jiné oblečení, sice bylo moje ale jiné.

,,C-co nepamatuju si že bych se převlékl" začal jsem se prohlížet.

,,V noci pršelo a zmokl si, neboj neviděl jsem nic co by jsem neměl vidět" vysvětlil.

Celý červený jsem se na něj podíval ale po chvilce se mi barva vrátila zpátky do normálu.

,,Půjdeme?" Přerušil jsem to trepane ticho a došel jsem k němu.

Oba dva jsme sešly dlouhé schody a přes dlouhou chodbu jsme došly ke dveřím.

Todoroki je bohatý takže nevím proč mě velikost domu trochu překvapuje.

Pak otevřel dveře a tam už před nimi stal nějaký poslíček s jídlem v sáčku.

Todoroki mu dal peníze s tím ať si drobné nechá, nechal mu asi třicet korun.

Poslíček a úsměvem poděkoval a odešel.

A Todorokim jsme se rozešly ke stolu který byl v kuchyni.

Tam jsme si každý krabičku vzali a začali jsme jíst.

Bylo to dobré, vážně hodně dobré, čínu jsem dlouho neměl.

Po dojezení jsme krabičku s hůlkami dali zpátky do sáčku a ten vyhodili do koše.

,,Co budeme dneska dělat?" Zeptal se mě Todoroki.

,,To je dobrá otázka, nevím" odpověděl jsem jednoduše.

,,Dneska je kousek odstup pouť" navrhl.

,,Jo to zní dobře" kývl jsem s úsměvem.

,,Dobře, chceš půjčit nějaké oblečení?-" ,,půjdu v tomhle" přerušil jsem ho.

Už tak mi dal najíst, řekl že tu můžu na nějakou kratší dobu zůstat víc chtít nemůžu.

,,A-ale já nemám peníze" sklonil jsem hlavu.

,,Zvu tě, na jakoukoliv atrakcí chceš, stejně mě Endeavour štve a nějak mu ty peníze utratit musím" jemné se usmál.

O-on se usmál!

Pokud ho to dělá šťastným tak dobře

,,Dobře, moc děkuju" poděkoval jsem.

Oba dva jsme vstali od stolu a šly jsme zpátky do Todorokiho pokoje kde jsme se šly 'připravit'.

Děkuji za přečtení <3

Dneska vydám ještě jednu kapitolu (což je tahle) protože mám ještě nějaké předepsané

(839 slov)