Usměješ se? (Osamu x Suna)

9.

(jen aby jste se vyznali v čase, tak je podle mých přesných výpočtů pátek)

Pohled Osamua:

,,Konečně jsem se aspoň trochu vyspal." to byl popis mé dnešní noci, která nebyla sice nejlepší, ale přesto za posledních pár dní jedna z těch lepších. Co jsem tak postřehl, tak mého naprosto dětinského bratra někdo včera dost naštval. Když padla otázka, co se stalo, vybalil snad všechny stížnosti co na Sunu existují. Takže jsem se taky tak nějak dozvěděl o další návštěvě Suny, která se má konat právě dnes. Ačkoliv já z toho byl dost rozhozený, moje mamka básnila o nějaké Satoko. Začínala mě tím pomalu, ale jistě otravovat a děsit zároveň. Měla by být v práci, avšak ona si vezme volno, i když ví, že to zvládnu. Myslím, že vám nemusím vyprávět o těch pár dnech, kdy jsem byl nemocný, protože si všechno domyslíte. No nic půjdu spát přece jen, musím se uzdravit co nejdřív.
_

Slyším, jak někdo pomalu otevírá dveře do pokoje a vydává se ke stolu. Otevřu oči, protože mamka to být nemůže, ta vždycky vlítne do pokoje jako tornádo a ani dveře za sebou nezavře stejně jako Tsumu. K mému už ani ne překvapení to byl Suna, sedl jsem si do tureckého sedu a čekal až si mě všimne. Avšak místo toho aby se na mě Suna otočil, ho zaujala fotka mě a Tsumua když jsme byli malí. Přes odraz v okně jsem sledoval každý jeho pohyb a...
.
.
.
tak poč-...
.
.
.
o-on se U-USMÁL? Sledoval jsem jeho obličej, na kterém byl nádherný úsměv. Vsadím se, že kdyby se takhle usmál na nějakou holku, tak ani nemusí vytahovat nějaké ty trapné balící hlášky jako 'Nechceš být domácí úkol? Že bych tě hodil na stůl a dělal tě celou noc' nebo 'Věříš na lásku na první pohled nebo mám projít ještě jednou?' a další pitomosti. Podíval jsem se mu do očí, bohužel můj pohled se setkal s tím jeho, takže jeho úsměv zmizel a opět ho nahradil znuděný výraz. ,,P-promiň." dostal jsem ze sebe omluvu, která v této situaci stejně vůbec nedávala smysl. Navíc moje trochu načervenalé tváře, tomu dodávali trochu divnou atmosféru jako u zamilované 13leté holky, která ve svém pokoji uvidí svého crushe. Odvrátil jsem pohled pryč od něj a snažil se uklidnit. Suna nic neřekl, jen prostě odešel. Zaraženě jsem zíral do zdi a přemýšlel, jak si to u něj vyžehlím. ,,Saaamuuu!" zakřičel mi vedle ucha Tsumu a přitom mi mával rukou před obličejem, poupřímnu měl jsem chuť mu jednu vrazit, protože jsem se opravdu dost lekl. ,,To ti dal Suna pusu nebo co?" zeptal se Tsumu a pokoušel se vytvořit výraz podobný lenny face, nevím, kolikrát jsem to už říkal, ale moje dvojče je prostě debil. ,,Jak tě zrovna tohle mohlo napadnout?" položil jsem svou otázku, ale Tsumu ji úplně ingnoroval: ,,Jestli si gay, tak se za to nestyď." můj náklon hlavy na stranu mu jasně říkal, že netuším o čem mluví, ale místo toho aby mi vysvětlil, to co mi právě řekl, se na mě jenom usmál a mávl rukou jakože nic. Po tomto rozhovoru následovala večeře a nakonec i spánek.

____________________________

Konbanwa! Po dlouhé době jsem opět zpět a protože jsem teď neměl vůbec čas, rozhodl jsem se, že mi můžete dát nějaký trest za to, že kapitola vychází skoro po dvou měsících. Jinak na nákres Tsumova a Samuova pokoje si musíte počkat, protože jsem ho nechal ve škole. Každopádně tresty se pokusím splnit všechny, jeden už teoreticky plním. Omlouvám se za gramatické chyby a přeji pěkný zbytek večera, někomu možná i dobrou noc.

(595 slov)

- Kenchi. :3