3.

180 18 27
                                    

Pohled Osamua:

Ještě jsem samozřejmě Sunovi poděkoval a rovnou se i omluvil za to téma, ale on nad tím jen mávl rukou s výrazem to přežiju.

Nakonci hodiny mě skoro zabila slova naší pištící učitelky, které od teď budeme říkat Mrs.Pískle a ta slova zněla: ,,A takto budou probíhat mé hodiny." a co si budem tohle prostě zní děsivě. ,,Hele Osamu trochu jsem přemýšlel o tom referátu, co kdybychom to udělali tak, že ve čtvrtek mi ty ukážeš tvůj normální den a v pátek ti zase ukážu svůj normální den já?" touto otázkou mě Suna vytrhl ze stavu 'nech mě bejt, přemýšlím' zpátky do reality. ,,Můžem." odpověděl jsem jednoduše a znovu se ponořil do myšlenek, tentokrát však přemýšlející o tom od kdy umí Suna tvořit souvětí (pozn. Mě by to taky zajímalo mimochodem).

Zbytek školy probíhal jako když ti někdo dává střídavě pěstí do obličeje a do břicha, nikdy nevíš co přijde.

,,Konečně konec" řekl jsem nahlas, postavil se a protáhl se, už mě z té židle bolely záda. Suna se postavil také, ale kvůli tomu aby si mohl dám batoh na záda: ,,Dělej nebo bude na obědě řada až bůh ví kam." řekl zase tím svým otráveným tónem a rozešel se směrem ke dveřím. Rychle jsem popadl tašku a vydal se za ním. Jen aby jste věděli proč jdu se Sunou na oběd, tak je to kvůli tomu volejbalovému uvítání. ,,Na jaké pozici ve volejbale hraješ?" zeptal se Suna poté, co jsme se postavili do řady: ,,Smečař, ale nejdřív jsem měl být nahrávač, takže umím i nahrávat a ty?" zeptal jsem se naopak já jeho: ,,Střední blokař, umím předčítat smeče, pro mě je to takový instinkt.". Instinkt? Vážně? Chtěl jsem ještě něco říct ale...: ,,Samuuu" no jo Tsumu si prostě musí zakřičet přes celou chodbu, myslím že z mého pohledu se daly dobře vyčíst slova 'jestli ještě něco zakřičíš, tak tě hodím do popelnice'. Myslím že i Suna si toho pohledu všiml, ale akorát to nedal najevo.

Tsumu k nám přiskákal jako profesionální baletka nebo aspoň takhle bych to popsal. Já se však otočil na Sunu: ,,Promiň, nechtěl jsem upoutat pozornost." čekal jsem nějakou odpověď jeho klasickým tónem hlasu: ,,Ne v pohodě a neomlouvej se za věci které se dají přežít." on umí být milý? Od kdy? No to je jedno teď tu máme větší problém. ,,Představím vás. Suno tohle je moje dvojče Atsumu, Atsumu tohle je můj spolusedící a náš budoucí volejbalový spoluhráč Suna Rintaro." Atsumu se usmál a natáhl k Sunovi ruku se slovy: ,,Rád tě poznávám Suno-kun" měli jste vidět Sunův výraz, když Atsumu řekl 'Suno-kun', čekal jsem že ho něčím přetáhne, avšak Suna jen odpověděl: ,,Taky tě rád poznávám.".

Pozbytek oběda se Atsumu ptal Suny na různé věci a ten mu vždy tím svým otráveným tónem odpovídal.

Po obědě jsme se vydali směr tělocvična. Nejdivnější bylo to že jakmile jsem překročil práh tělocvičny, celý mým tělem projela elektřina, ale proč?

Další kapitola určitě bude...

____________________________

Další kapitola za mnou, tentokrát mi napsání zabralo jen 4 dny, takže jsem na sebe pyšný. Jen tak pro info příští kapitola bude z pohledu Suny, snad to přežiji. :D

(529 slov)

- Dobré ráno vám přeje Kenchi

Usměješ se? (Osamu x Suna) Waar verhalen tot leven komen. Ontdek het nu