Usměješ se? (Osamu x Suna)

8.

Pohled Suny:

Netuším jak, ale nakonec jsem kuchyň našel. Satoko si spokojeně pila kakao a Ayako myla nádobí. ,,Nechceš si sednout?" zeptaly se obě dvě najednou, když si mě všimly. Samozřejmě jsem musel, aby to nevypadalo neslušně.

,,Je dost mimo co?" zeptala se po chvíli mamka Osamua: ,,Hm je, myslel si že jsem halucinace." řekl jsem a uchechtl se. ,,Moc se omlouvám, jestli řekl něco, co tě urazilo." trochu se lekla, ale mé zavrtění hlavy, ji zase uklidnilo: ,,Víš Osamu-kun neměl nikdy moc přátel a když už nějaké měl, tak se radši bavili s Atsumu-kunem, než s ním a jemu to bylo jedno. Takže jsem ráda že si někoho našel." usmála se. To mě trochu zarazilo, celou dobu jsem si myslel že Osamu musel být celkem oblíbený i když se nerad seznamuje a ono je to vlastně jinak. ,,Můžeme jít!" vykřikla Satoko, aby přerušila to trapné ticho, za což jsem byl rád, protože jsem nevěděl co odpovědět. A navíc můj mozek stále tu informaci zpracovával.

Po rozloučení s Ayako, jsme se vydali domů. Teta na nás byla naštvaná, kvůli nenapsání zprávy, kde jsme ji měli dát vědět o tom, že někam jdeme. Pozbytek dne jsem se válel v posteli a přemýšlel nad nesmrtelností chrousta a nad tím že si musím vzít na Osamua číslo.
_______

Znova a opět ráno, avšak dnes na mě čeká důležitá mise. Jak se jmenuje? Je to mise s názvem 'Musím nenápadně zjistit Osamuovo číslo od tvora, možná monstra, jménem Atsumu'. Došlo mi, že Osamu ještě pár dnů nepřijde do školy, proto jsem se s naší třídní domluvil, že referáty dodáme příští týden a ne tento pátek. Naštěstí s tím souhlasila a kdo by ne, že? Po pravdě ve škole byla nuda a upřímně kdybych nevěděl že je Osamu pryč, tak bych si vůbec nevšiml, že chybí. Nikdy se se mnou moc nebavil a já se tomu ani nedivím. Často odpovídám dost otráveně a můj 'kamenný' výraz tomu taky něco přidává. I když můj mozek uvažuje naprosto normálně, tak i přesto se chovám takhle. Když mě jeho mamka nazvala jeho kamarádem, trochu mě zarazilo, že mi tak řekla. Přece jen nevypadám jako optimální kamarád, ale budiž.

Konečně už jenom trénink a ta mise. Jen jsem přišel převlečený do tělocvičny a už slyším: ,,Suno-kuuun!"
No jasně, já zapomněl, že mě zná. Můj stále nezměný výraz doprovázeli slova: ,,Takhle mi neříkej." jen blbě naklonil hlavu a pokračoval: ,,Dneska Osamuovi vezmu úkoly já. A ještě mě Osamu poprosil zda ti nedám jeho telefoní číslo." pouze jsem překvapeně kývl. Protože mise je splněna dřív, než jsem očekával.

A tak jsem po tréninku předal úkoly pro Osamua Atsumuovi a na oplátku dostal Osamuovo číslo. ,,Hele? Proč si najednou tak hodný?" uklouzla mi otázka, která mě zrovna napadla, když šel jsem s Atsumuem z tréninku. Nevím zda jsem to zmiňoval, ale máme s Atsumuem podobnou cestu domů, takže musím trpět v jeho přítomnosti o 10 minut déle, ach jo. ,,Jak to myslíš 'najednou tak hodný'? Já jsem hodný vždycky." řekl a pokusil se o nevinný úsměv, avšak ten mu nevyšel, protože zakopnul a naplácl se na chodník, jako palačinka na strop když se špatně hodí. ,,Sis spletl slovo hodný s otravným ne?" odpověděl jsem se škodolibým uchechtnutím. Jeho zavrčení, které vyjadřovalo jeho naštvanost vůči mně, muselo být slyšet asi kilometr daleko. Avšak já to ignoroval a na rozcestí kde se naše cesty rozdělovaly, odbočil směr můj dům. Ani jsem se netočil, abych se rozloučil prostě mi pokračování v cestě přišlo rozumnější, než rozloučení se s nějakým pakem, co zakopne na rovným chodníku. ,,Zítra si zase zaneseš úkoly Osamuovi sám, když si tak namyšlený!" zakřičel Atsumu ještě a já pouze mávl rukou na souhlas.

,,Sunooo!" rozběhla se ke mně Satoko, jen co jsem přišel domů. ,,Copak potřebuješ?" ,,Zkontroloval by si mi domácí úkol prosím? Mamka na to nemá čas." ,,Tak dobře vezmu si rohlík a pak se na to vrhneme." Jestli se ptáte, kde jsou moji rodiče a proč mi nedají normální večeři, tak je to možná tím, že vlastní firmu a tak jsou čas od času na pracovních cestách. Poté co jsem si vzal rohlík a prostě na něj fláknul šunku, mě Satoko chytla za ruku a táhla mě do svého pokoje. Posadila mě na postel, sedla si vedle mě a dala mi do rukou její sešit s úkolem z matematiky. Jako vždy měla všechno správně, takže jsem ji sešit vrátil se slovy 'Co ti na tom mám kontrolovat, když to máš vždycky správně?' a poté se vydal do svého pokoje. Jestli se ptáte co se stalo s rohlíkem se šunkou, tak ten už je dávno po smrti, chudák a to nic neprovedl. V tu chvíli kdy jsem přemýšlel co by ten rohlík mohl v minulosti provést, jsem si vzpomněl, že jsem vlastně dostal to číslo. Takže jsem ho vyhrabal z tašky a napsal Osamuovi zprávu.
(S=Suna a O=Osamu, nečekané hele :D)

4.9.2016

20:37

S: Ahoj, tady Suna Rintaro.

A pokud se ptáte 'To si nemohl vymyslet něco lepšího?', tak ne nemohl, protože moje kreativita je na bodě mrazu. Kupodivu mi Osamu odepsal celkem rychle.

20:43

O: Ahoj, jak se máš?

S: Dobře, ty?

O: Už celkem fajn, až na ty až moc reálné halucinace, které jsou fakt otravné.

S: Viděl jsem.

O: Jak 'viděl jsem'?

S: Včera jsem ti nesl úkoly.

O: Počkat, ty si tu byl? Jakto že o tom nevím? Neřekl jsem nic špatného, že ne?

S: Ne, až na to že si mě nazval halucinací.

O: Promiň.

S: V pohodě, pobavilo mě to.

O: Půjdu spát, dobrou noc.

S: Dobrou no.

Upřímně, taky tam vidíte tu malou podobnost jeho charakteru a charakteru jeho mamky? Akorát s tím rozdílem že Ayako je trochu víc energická a komunikativnější jako Atsumu.

,,Sunoo? Měl by si jít spát už je pozdě." řekla už trochu rozespalá Satoko, stojící ve dveřích se svým oblíbeným polštářem v rukou. K pochopení proč mi něco takového říká, mi stačilo kouknout se na hodiny. ,,Dobře, zachvíli půjdu spát neboj." Věnoval jsem jí rychlý úsměv, vzal si věci a vydal se směr koupelna. Poté vysprchování a vyčištění zubů jsem sebou fláknul do postele.

Pokračování ještě dnes...

________________________________

Tak jsem po dvou měsících zpět a vím, že jsem sliboval 3 000 slov, ale protože by to bylo náročné na kontrolu, tak jsem to rozdělil na tři kapitoly o 1 000 a více slovech. 9. Kapitola vyjde ještě dneska a 10. zítra, takže se nebojte, že jsem vás o něco ošidil a ještě jednou se omlouvám za neaktivitu. :D

(1092 slov)

- dobré ráno vám přeje Kenchi