7

192 21 35
                                    

Pohled Suny:

,,Tu by to mělo být." řekl jsem a podíval se na Satoko. ,,Jak 'mělo být'? Ty si u něj ještě nebyl?" zněla trochu zmateně ,,Ne, známe se 2 dny." ,,Aha." řekla už jen a podívala se na dům před náma. Jeho dům nebyl tak velký jako ten můj, ale vypadal hezky. Pomalu jsem došel ke dveřím a zazvonil. Po malé chvíli nám otevřela celkem mladá paní. ,,Dobrý den, jsem Suna Rintaro, spolužák Osamua, jen mu nesu úkoly." řekl jsem co nejmileji. Tvář Osamuovi matky se rozzářila: ,,Teší mě, klidně mi tykej jsem Ayako. Pojďte dál, Osamu je nahoře a nejspíš spí, dáte si něco?" zeptala se mile, zavrtěl jsem hlavou že ne, protože mi to přišlo trapné, ale Satoko měla asi jiný názor: ,,Máte kakao?" ,,Samozřejmě, chtěla bys?" Satoko s úsměvem přikývla a koukla se na mě. ,,Tak jestli to nebude vadit." svolil jsem. ,,Jinak k Osamuovi jdi po schodech a druhé dveře na levo." řekla Ayako a vedla mojí sestřenici asi nejspíš do kuchyně.

Abych řekl pravdu jsem z této situace dost zmatený, protože být sám v baráku, kde to neznám, není úplně příjemný. Avšak i přesto jsem si udržel klidnou hlavu a vydal se do útrob tohoto domu směr druhé patro. Při cestě po schodem jsem si všiml pár rodinných fotek, musím uznat, že Osamu byl jako dítě strašně roztomilý. No to je jedno, pokračujeme v našem dobrodružství. Vyšel jsem do druhého patra a vydal se ke druhým dveřím na levo, nadechl se a pomalu dveře otevřel.

Vešel jsem do pokoje a dveře zase pomalu zavřel. Po otočení se do prostoru za mými zády, jsem spatřil útulný pokoj, který obsahoval velkou skříň, spoustu poliček, celkem velký koberec, velký pracovní stůl a dvě židle. Také tu byla dvou patrová postel na které právě spal člověk za kterým jsem přišel. Položil jsem list s úkoly na stůl, sedl si na židli a pozoroval Osamua jak spí. A protože byl z poloviny odkrytý a jeho triko bylo vyhrnuté tak, že byli vidět jeho břišáky, začal jsem si ho prohlížet. Je strašně kawaii a jeh-. Tak počkat na co to sakra myslím? Je to kluk nemůže být roztomilý. ,,Suno? Co tu děláš?" naskočil jsem. Jeho ospalý tón mě okamžitě dostal z mého vnitřního boje mých myšlenek. ,,Úkoly." moje ruka hrábla po papíru, aby mohla ukázat i důkaz k mé odpovědi, zatím co se mé vnitřní já snažilo uklidnit z šoku. Jen kývl, otočil se ke mně zády, zamumlal něco jako 'ty si jenom halucinace jako všechno ostatní co jsem dnes viděl, že?' a znova usnul. Došlo mi že byl v polospánku, proto jsem se vykradl z jeho pokoje a vydal se směr dolní patro a kuchyň.

___________________________

Skoro po měsíci je tu nová kapitola, tak doufám, že se vám líbila. A Jancule2 čekám na tu návštěvu. :)

(471 slov)

- dobrou noc vám přeje Kenchi

Usměješ se? (Osamu x Suna) Where stories live. Discover now