Mám ráda růže

7. Sázka uzavřena

Dneska je neděle (2.září), takže zatím žádná škola a nemusím vstávat. Super. Právě teď se mi zdá sen o jídlu. Muffiny si povídají vtipy s koblihami a ještě k tomu tančí kankán. 

"Vstávat." šeptal někdo v dáli. Bohužel já jsem tak stupidní, že jsem si myslela, že to do toho snu patří. Nevím proč, ale je to tak. Najednou na mě spadl proud ledové vody. Vymrštila jsem se do sedu jako blesk.

"Lilyáno! Já tě zabiju." Lily se tam smála jako na lesy, ale jakmile si všimla mého naštvaného obličeje, dala se na útěk se mnou v patách. Mně třeba vůbec nevadilo, že jsem mokrá. 

"Nemysli si, že ti to jen tak projde!" po schodech jsme utíkaly jako uragáni, no a už jsme byly ve společence.

"Co to prosímtě vyvádíš Evansová?" radši ani neodpovídala Potterovi a ukazovala na mě.

"Lilyano Evansová, pomsta bude sladká."

"Prosím Marlenko."

"Nemáš mě probouzet." v tu chvíli všem ve společence došlo, proč tohle divadýlko. Kdo chce přežít - neberte mi jídlo a nebuďte mě."

"Aquamenti" vmžiku byla mokrá jako já.

"Mckinnová nevadí ti, že jsi pořád mokrá?" řehtal se mi Black. Jenom jsem ho spražila pohledem a řekla: "Buď zticha nebo skončíš jako Lily." sklapnul a já mohla "v klidu" jít do pokoje, kde se musím zkulturnit.

Chvilku o snídani jsem byla naštvaná. Vzbudili mě v 7,30, v 7,30! Chápete to? Už mám zkažený večer ještě i ráno. Ale moc dlouho mi to nevydrželo. Když se na vás dívají Lilyina zelená kukadla, roztál by každý. 
Venku byla bouřka, takže co bychom mohli dělat. No, skončily jsme všechny na pokoji a povídaly si. Neviděly jsme se 2 měsíce, takže toho bylo hodně na probrání. Tak nějak okolo poledne, Mary šla do knihovny a Dorcas zase na jídlo. Já a Lily jsme zůstaly na pokoji, protože jsem jí potřebovala něco říct.

"Lily, víš potřebuju ti něco říct.."

"No, co se děje?" Doufám, že to není něco ve smyslu - já se určitě nedostanu do kolejního družstva nebo co když tu jsou lepší odrážeči než já.." snažila se napodobit můj hlas. Musela jsem se nad tím pousmát, asi to říkám pokaždý na začátku roku.

"Hele takhle já nemluvím a do toho družstva se vážně nedostanu."

"No a už je to tu zase." otráveně mumlala. "Přejdi k věci!!"

"Včera jak jste mě nechali samotnou jít s Blackem na hrad. Což vám nikdy neodpustím. Tak..."

"Doufám, že tam na tebe nic nezkoušel." osopila se hned.

"Prosimtě, nee. Jen, že jsem se chvilku bavili normálně a i vážně. Ale on to musel pokazit. Zeptal se mě jestli bych mu nedohodila Dorcas. Prasák jeden."

"Cože?!"

" Jo, tak jsem mu to samozřejmě hodila na hlavu, ale mám starost o Dorcas. Nechci aby jí zlomil srdce jako všem těm holkám."

"Neboj, ona mu jen tak nepodlehne." chlácholivě mě poplácala po rameni.

"Tak dobře a nepůjdeme už na oběd?"

"Mar promiň, ale já slíbila Removi s Mary, že s nimi půjdu do knihovny."

"No tak dobře. Zatím ahoj."

Po obědě, Lily přišla a domluvily jsme se, že půjdeme na malou procházku po hradě. Dorcas se  k nám sice přidala taky, ale vytratila se hned za druhým rohem. Asi šla za nějakým klukem. No a Mary zůstala s Remem v knihovně. Prý se budou učit, ale já Mary podezřívám že ho má ráda víc než kamaráda. Takže bůh ví co tam dělají. S Lily jsme se pěkně prošly a nakonec zakotvily ve společence.

"Lily, aspoň ty šachy zkus. Já bych tě to naučila."

"Ne já odmítám hrát tak surovou hru jako je tato. Vždyť tam ničíš figurky, to ti nepřijde zlý."

"Ale prosimtě vždyť je to jenom hra."

"Já bych si zahrál."

"Tak s tím nepočítej Blacku."

"Proč?"

"Nechce se mi!"

"Bojíš se porážky."

"Tak to ani ve snu."

"V tom případě pojď hrát."

"Ne."

"A nebo si někdy (to znamená někdy v budoucnu) zahrajeme jako sázku. Když vyhraješ ty splním ti jakékoliv přání, pokud já zase ty mě."

"Dobrá to přijímám. Vyhovuje mi že můžu trénovat, abych tě porazila. Lily jsi naším svědkem." podala jsem mu ruku na důkaz souhlasu s naší sázkou.

"Už se zase sázíte? Víte, že to dopadne špatně jako vždycky."

"Evansová neremcej."

"Dobře, klid. Moje věc to vlastně není."

"Moje řeč." otráveně jí odpověděl Black.

"Uklidni se Blacku, ať nejsi otrávený na té schůzce s Filchem." setřela ho Lily vážně skvěle, takže jsem se mohla podělat smíchy, dokud mi to nedošlo. Já tam jdu taky. Úsměv mi zmrzl a teď se zase smál on mně.

Lily mi tím připomněla tu hrůzu co mě čeká. Představa, že bych musela s Blackem v Pamětní síni leštit poháry, čistit poháry nebo nejhůř jít večer do Zapovězeného lesa. Sice jsem tam byla už nespočetkrát, ale nikdy ne s Blackem. Vždycky jsem se tomu nějak vyhnula. Dnes byla Minnie neoblomná, prý abychom se konečně udobřili. S ním to prostě nejde, já se jednou ve 4.ročníku snažila (jo trochu mě k tomu dotlačila Lily), on sice souhlasil. Ale pak na mě shodil lucernu. Takže začalo nanovo. Pak už mě Lily nenutila.

Konečně po celkem dlouhé době jsem vydala další kapitolu. Byla jsem pryč a tam se mi moc nechtělo psát. Ale další kapitola bude asi do zítřka.

ANIČKA