Mám ráda růže

5. A bude válka

Pořád se nemůžu přestat divit všem těm věcem tady v Bradavicích. A hlavně si nemůžu zvyknout na měnící schody nebo miliardu dveří. Ráno jsem se probudila, ale až s dopomocí Lily, která vstávala snad v 5 hodin. Dokopala nás na snídaní se slovy:"První den, takže nesmíme přijít pozdě."Na  snídani McGonagalová rozdala rozvrhy což mi zrovna přišlo nevhod, měla jsem rozjedenou snídani.

"Tak copak tu máme, doufám že nebudeme mít žádný hodiny se zmijozelem."

"Slečno Mckinnová nechte si to ano!"

"Jojo, vždyť už jsem ticho." Lily se na mě taky podívala přísně, říká že zmijozel je kolej jako každá jiná, jo a taky tam má Snapea.

"Dneska máme 2 hodiny lektvarů, létání, bylinkářství a dějiny." informovala nás Mary.

"Počkej, není toho nějak málo?"

"Dorcas, kdyby jsi se podívala pořádně zjistila by jsi že to je jen dneska. O ne....." a ukázala někam za mě.Moc jsem nechápala proč se tam tak kouká, ale musela jsem zjistit příčinu. Hned jsem věděla důvod jejích obav. Pomalu si to sem nakračovali kluci a Tedd.

"Tak jakpak se máte děvčata" řekl spíše řečnickou otázku Sirius.

"No víš než jste přišli tak báječně." rychle jsem si dala nohy na místo vedle sebe, aby si tam nikdo nemohl sednout, ale Potter byl rychlejší.

"Moje milá Evansová nechtěla by jsi jít se mnou na rande?"

"Tak za prvé Pottere nejsem Evansová ale Lily, za druhé nejsi nějaký mladý na rande a třetí nejdůležitější bod NE NEPŮJDU!"

"To víš na lásku nejsi mladý nikdy." ušklíbl se a něco si zamumlal. Radši se zvedla, popadla mě za tašku a táhla mě pryč. Dorcas s Mary šly za námi.

"Doufám, že mu to nevydrží moc dlouho. To bych nemusela vydržet."

"Vždyť je to roztomilé. Přijdeš do školy a už máš nápadníka. Ty budeš lamačka srdcí." řekla jí s úsměvem Mary.¨

"Ale sranda by byla kdyby mu to vydrželo celých 7 let co tu budeme '."

"Ne to teda nebyla!!!" Kdyby jen věděla, že celých 7 let bude terčem nehynoucí lásky Jamese Pottera, že už z toho bude úplně na nervy a že ..... Ale nepředbíhejme.

Jakmile zazvonilo po dějinách, řekla jsem si že se musel bůh smilovat. Tak nudný předmět jsem snad neměla ani v mudlovské škole. A to je co říct. Nikdo nekecal o nudnosti tohoto předmětu. Jenom škoda že jsem si nevzala polštářek, aspoň bych nemusela ležet na té tvrdé lavici.

"Dorcas, Dorcas tady." zběsile jsem na ni mávala přes ten houf lidí. "Pojď se mnou na oběd, Lily a Mary šly bohužel do knihovny."

"Jasná zpráva. Mám hlad jako vlk"

"Počkej, ony šly holky do knihovny? Tak to jdu rychle za nimi, stejnak nevím kde to je." volál Remus hned jak vyšel z učebny.

"Jo,jo utíkej. Holky budou někde blízko, ty doženeš hned." a potom jsem trošku ztlumila hlas "Nevím co je na čtení knížek baví a hned první den školy tam hned letí."

"No přesně, mě by nikdo do knihovny nedostal ani za zlatý prase."

"Jo a Dory musím ti něco říct, něco s čím by jsi mi mohla pomoct." a tak jsem Dorcas zasvětila do svého plánu, jak se chci pomstít Teddymu za vše co mi provedl. Takový můj způsob pomsty.

"Mar to je super, ale nevím jestli to zvládneme. Přeci jenom jsme tu první den."

"To je pravda, zeptáme se Boba, jestli nám pomůže. On ho totiž taky štve."

"Dobře a vzala bych rovnou i Pottera Blacka." vše jsme vymyslely u oběda a zasvětily do našeho plánu i Boba. Souhlasil s podmínkou, že nikomu neřekneme, kdo nám s tím pomohl. Celé dopoledne, co jsme čekali na osudný večer, bylo nekonečné. Ale dočkaly jsme se. Ještě před večeří ve společence si Bob procvičil zaklínadlo a mohli jsme na to. Společenka byla plná lií, což nám hrálo do karet.

"Bobe, schovej se za roh ať o tobě nevědí, už jdou." křikla jsem na něj. A měla jsem pravdu. Stádo slonů, které se hnalo po schodech dolů by nepřeslechl asi nikdo.

"Říkám ti, že tu sázku vyhraju."

"Jamesi, nepřeceňuješ se nějak moc?"

"Neřekl bych. A ty Remusi se nevsadíš taky?..."

"Tři, dva, jedna" odpočítala jsem a mávla na Bobovi na znamení, že může. On jen zamumlal správnou formuli, kterou by slyšel maximálně člověk s naslouchátkem a mohli jsme se dívat na tu show. Okamžitě to začalo působit. Jejich nohy se přilepily k sobě, takže James, Sirius, Tedd a Remus (ten původně nebyl v plánu)leželi na zemi jako chrobáci na  kůpě. Všichni nebelvírští se smáli a ukazovali si na ně.

"Kdo to udělal! Až si ho najdu tak ..." řval naštvaně Tedouš. 

"Tak co? S tvými kouzelnickými schopnostmi pochybuji, že něco zmůžeš. Sice jsi už druhák, ale neumíš toho o moc víc než já." odpověděla jsem mu a nemohla popadnou dech, jak jsem se smála.

"To jsi byla ty ségra?"

"Jasně..." a plácla si s Dorou. "... snad sis nemyslel, že mě můžeš šikanovat jen tak." nechala jsem je tam válet a šla na véču. Snad nebudou chystat nějakou pomstu, moc bych se jim ale nedivila. Během večeře mě chválili snad všichni nebelvírští, samozřejmě jsem si to užívala. Mám ráda být středem pozornosti.

"Dorcas jsem ráda, že jsi to se mnou uskutečnila."

"To já ti děkuju. Takovouhle srandu jsemm snad v životě nezažila."

"Ale vážně Marlene to bylo super. Ty jsi to musela vymýšlet dlouho, co?" pochválila mě Lily, která si zrovna nandávala pečené brambory.

"To víš, když máš za bráchy ty dva, tak se není čemu divit." s plným bříškem výborné večeřejsme se všechny vydaly do společenky.

"Hele a nepřijde vám divné, že jsme ...Medosavka....kluky neviděly na večeři? prošly jsme okolo Buclaté dámy a pokračovaly v debatě o klucích.

"Asi se nestihli rozmotat a pořád se tam vá...." - ŠPLOUCH- kýbl červené barvy se mi vylil na hlavu. Holky to schytaly o něco míň, ale i tak.

"Siriusi, tak to se ti povedlo." a plácli si na důkaz vítězství

"Marlenko, s námi si není dobré zahrávat. My si nenecháme jen tak něco líbit."

"Takže tím nám vyhlašuješ válku?" zařvala jsem na něj.

"Správně, uvidíme kdo vyhraje."

"Tak to nepočítej s tím, že byste to byli vy." odsekla jsem mu a odkráčela si do pokoje. A tak začala mezi mnou a Blackem dlouholetá válka, která nebyla po celou dobu pouze z nenávisti...

Tak a máme tu poslední kapitolu z 1.ročníku, takže od přístích už to bude konečně 6.ročník. Doufám, že se vám to líbí.
ANIČKA